Politolog z brněnské Masarykovy univerzity Petr Kaniok FOTO: Petr Kaniok / se souhlasem
FOTO: Petr Kaniok / se souhlasem
Předsednictví v Evropské radě je v podstatě největší úkol česko-evropské politiky za dlouhé roky. Je v zájmu České republiky, aby předsednictví dopadlo dobře, protože by docela zásadně mohlo zlepšit reputaci, kterou má Česká republika, prozradil v rozhovoru pro deník FORUM 24 politolog z brněnské Masarykovy univerzity Petr Kaniok.
Česká republika bude od 1. července 2022 podruhé v historii předsedat v Radě Evropské unie. Co to pro Českou republiku znamená?
Znamená to obrovskou výzvu, protože to předsednictví je šest měsíců, kdy je stát v centru dění. Integrace je stále hodně omezená vyjednáváním o tom, co si spolu státy domluví. Stát, který předsedá, to vyjednávání řídí. Většinou se má za to, že předsednictví je o tom, že si vytyčíte cíle a potom je zdůrazňujete. Tak to úplně ale není, těch 27 zemí se musí domluvit. Navíc se pak ještě musí domluvit rada s ostatními hráči, aktéry, institucemi, a to znovu řídí předsednictví.
Je to naprosto zásadní výzva z hlediska státního aparátu ve smyslu, že potřebujete desítky velice schopných vyjednavačů, kteří dovedou dohody facilitovat, což je zásadní výzva z hlediska negociačních dovedností, ale je to také značná výzva z hlediska jazyků. Je to z mého pohledu v podstatě největší úkol česko-evropské politiky za dlouhé roky i s tím, že je v zájmu České republiky, aby to předsednictví dopadlo dobře, protože by docela zásadně mohlo zlepšit reputaci, kterou má Česká republika a jež není vinou předchozí vlády v optimální kondici.
Vy jste zmínil, že potřebujeme desítky vyjednavačů, kteří budou na jednáních participovat. Máme je?
Myslím si, že vyjednavačů máme tak akorát. Co se týče kapacitního zabezpečení, spousta věcí se nestihla, protože předchozí Babišův kabinet ho výrazně podceňoval, protože v něm neviděl žádnou mediální hodnotu. Lidi musíte vycvičit, vyškolit a seznámit s tím, jak rada funguje. To se ale nedá naučit za 14 dní.
Když bylo první předsednictví, tak se Topolánkův kabinet začal chystat v roce 2006. Tři roky před tím, než to předsednictví vypuklo, tak se dělaly semináře, jezdili sem lidé a veteráni rady, kteří proškolovali personál. Babišova vláda ale nic z toho nedělala. Myslím si, že se to v nějakém heroickém výkonu podaří zvládnout, ale s tím, že to nedoženete. Kdyby to vláda Andreje Babiše nepodceňovala, šlo by z toho vyrazit mnohem více.
České priority jsou podle ministra Mikuláše Beka (STAN) zvládnutí uprchlické krize a poválečná obnova Ukrajiny, energetická bezpečnost, posilování obranných kapacit, strategická odolnost ekonomiky a odolnost demokratických institucí. Může české předsednictví nastolit nový směr unie?
To si myslím, že nejde. Neznamená to, že byste měl nějakou zjevnou exekutivní kompetenci, že byste mohl tím kormidlem otočit jinam. Nejste tam od toho, abyste byl nějaký ledoborec, který bude razit nový směr. Měl byste ale aktivně hledat dohodu. Česká republika, ač to zní možná paradoxně, tak může více svých národních zájmů prosazovat jako řadová země, protože od předsednictví se očekává, že bude nestranným vyjednavačem.
Česká republika se může pokoušet budovat koalice a může ten kompromis směrovat vzhledem k něčemu, co se líbí jí. Je faktem, že v souvislosti s válkou na Ukrajině má Česká republika věrohodnost, protože v celé situaci postupuje dlouhodobě jasně, srozumitelně, je aktivní. K obsahu předsednictví bych se nějak moc neupínal, protože více než jindy je to závislé hodně na tom, co se bude dít ve státech a regionech, které ten předsednický stát nemůže ovlivňovat.
Co musí české předsednictví splňovat, aby bylo považováno za úspěšné?
Myslím si, že by se hlavně měla ČR vyvarovat všech chyb, které mělo předsednictví v roce 2009. Nesmíme to chtít komunikačně vyhrocovat nějakými kontroverzními Entropami či kostkami cukru. Měla by komunikovat mnohem střízlivěji, protože úspěch a neúspěch závisí na tom, jak se chováte mediálně. Bylo by žádoucí, kdyby Česká republika dokázala dosáhnout nějakých hmatatelných úspěchů, že třeba dokáže uzavřít nějaké legislativní dokumenty.
Důležité, co nebude moc mediálně viditelné, je to, aby perfektně fungovala logistika, aby všechna jednání fungovala hladce a všechno odsýpalo. Logistika je dalším úkolem, který to předsednictví má. Nemělo by se stát, aby nastaly domácí politické turbulence, protože víme, že předsednictví z roku 2009 doplatilo v celkovém dojmu na tom, že v jeho půli padla a nevznikla nějaká alternativní vláda, která by měla jasný mandát. Tohle jsou věci, které by měly fungovat.
Premiér Fiala označil za sen uskutečnění summitu během českého předsednictví o poválečné obnově Ukrajiny, kterého by se zúčastnil její prezident Volodymyr Zelenskyj. Je reálné, aby se to Česku povedlo?
Může být. Jak jsem říkal, tak Česká republika má v rámci EU v této agendě dobrou reputaci. Je to stát, který má od vypuknutí války jasný a věrohodný názor. Myslím si, že Česká republika má i respekt Ukrajiny, takže si dokážu představit, že by k něčemu takovému mohlo dojít a působilo by to věrohodně. Jestli se tak přihodí, nebo ne, je v tuto chvíli hrozně předčasné, protože je hodně neznámého v tom, jak se konflikt bude vyvíjet a jestli to bude mít vůbec význam během českého předsednictví uspořádat. Že k tomu dojde v příštích letech nebo měsících, je asi jasné, ale nevím, jestli se tak může stát během českého předsednictví.
Jaký signál by to do Evropy a světa vyslalo?
Vyslalo by to signál v tom smyslu, že cíle a ambice, které Ukrajina má, jsou myšleny vážně, že opravdu unie chce investovat, že má zájem na tom, aby se Ukrajina rekonstruovala, revitalizovala a že to není jen o té symbolice a solidaritě, která vás moc nestojí, když se vyjadřuje rétoricky.
Jaký vliv může mít během svého předsednictví Česko na integraci Ukrajiny a dalších východních států do struktur Evropské unie?
Nemyslím si, že by v čase českého předsednictví došlo k zásadnímu zvratu nebo zrychlení v souvislosti s případným přistoupením Ukrajiny. Když to dobře půjde, tak to bude trvat léta. Je potřeba myslet na to, že je to velká země, ekonomika a přeci jenom rozdíl mezi EU a státy, jako je Ukrajina či další státy jako Moldova a Gruzie, jsou s politickým a ekonomickým systémem Evropské unie naprosto nekompatibilní. Nějaké hektické přijetí nemá žádný smysl. Když to řeknu lidově, tak by je stávající státy EU sežraly, protože by nebyly konkurenceschopné a nikomu by to žádné dobro nepřineslo.
V roce 2009 musel premiér Mirek Topolánek řešit rusko-ukrajinský spor o plyn. Může se stát, že by se našemu předsednictví podařilo vyjednat nějakou mírovou konferenci mezi Ruskem a Ukrajinou?
To si úplně nemyslím, protože předsednictví Mirka Topolánka bylo ještě před Lisabonskou smlouvou a předsednický stát byl ještě aktivní v diplomacii. Tuto funkci už ale dnes nemá. Předsednický stát dnes nemá k dispozici žádné formální nástroje. Mohl by mít neformální nástroj, ale s územní velikostí Česka si nelze myslet, že by nás někdo bral vážně. Nemyslím si také, že bychom mohli hrát roli nějakého nestranného prostředníka.
Reklama na české předsednictví v Radě Evropské unie nebude v internetových a tištěných médiích. Vláda zakázku na nákup mediálního prostoru kvůli úsporám zrušila. Je to dobrý krok?
Je fakt, že klasická média asi dnes nehrají dominantní roli, jako hrály v nedávné minulosti. Nemyslím si, že by to předsednictví hrálo nějakou zásadní roli ve smyslu informování občanů. Jestli nějaká reklama má smysl, nebo ne, zrovna v tištěných médiích, bych řekl, že není nic, co by úspěch či neúspěch ovlivňovalo. Do značné míry je to logické, protože peníze nejsou. V případě, že je vláda dovede investovat do jiných aktivit, které s předsednictvím souvisí, tak si myslím, že je to dobře.
Jak si myslíte, že Fialův kabinet předsednictví zvládne?
Nechci spekulovat, protože je to věštění z křišťálové koule, což je vždy ošemetné. Myslím si, že to dopadne důstojně. Je vidět, že to stávající kabinet bere seriózněji a že si váhu a rizika uvědomuje. Pochopitelně je ve značně tíživé situaci díky faktu, že to vypukne zhruba za měsíc. Vláda je u moci pár měsíců, tak je její výchozí pozice velmi nekomfortní.
Osobně si myslím, že to zvládneme důstojně, že to nebude žádný superúspěšný spektákl ve smyslu, že bychom dosáhli nějakých závratných výsledků. Také si ale nemyslím, že to skončí ostudou. Je faktem, že ten potenciál by asi býval větší, kdyby vláda měla více času a kdyby to předchozí kabinet nekonceptualizoval tak, že je to žvanírna s nějakými chlebíčky a že je to k ničemu.
