Olympijské hry v Pekingu, ilustrační foto FOTO: ČTK/AP/Anthony Wallace
FOTO: ČTK/AP/Anthony Wallace
Čína již podruhé v uplynulých dvou dekádách hostí největší svátek sportu. Světoví politici a lidskoprávní organizace upozorňují, že má země na svém kontě, mimo utlačování novinářů, nespočet kontroverzí spojených s omezováním lidských práv. To mnohé západní státy odsuzují, a některé se proto rozhodly olympiádu bojkotovat. V minulosti se vůči politice Číny vymezily dokonce i některé mezinárodní firmy. Kolik peněz ale stojí postavit se zemi, která je světovou ekonomickou velmocí?
Podle spisovatelky Radky Denemarkové se v Číně „políbilo nejhorší z komunismu a nejhorší z kapitalismu, což funguje hospodářsky, ale ekonomický pragmatismus vůbec neřeší, co to dělá se samotným člověkem, kdy se zcela zapomnělo na slovo solidarita či humanismus“, prozradila v rozhovoru pro časopis Respekt. Občané pracující jako stroje až 72 hodin týdně mohou být za špatnou kázeň trestání různými způsoby od fyzického útoku až po odvedení do pracovních táborů. Jedna z nejlidnatějších zemí si i díky těmto nehumánním pracovním podmínkám spojených s tamními pracovními návyky zakořeněnými v kultuře vydobyla pozici světového ekonomického lídra.
Bojkot olympijských her
V následujících týdnech se pozornost světa bude upínat na hlavní město Číny, kde se konají zimní olympijské hry. Vzhledem ke kontroverzím a skandálům, které tato komunistická země má, se mnohé ze západních států rozhodly podporovat své reprezentanty z domova a centrum sportovního svátku nenavštívit. O jaké kontroverze se ale jedná?
Jak uvádí server BBC, političtí představitelé, jejichž země se rozhodly pro diplomatický bojkot her, své rozhodnutí často doplňují o připomínku zvěrstev spáchaných Číňany na ujgurském muslimském obyvatelstvu v severozápadní provincii Sin-ťiang. Více než jeden milion Ujgurů byl během posledních let zadržen v rozsáhlé sítí tzv. převýchovných táborů. Stovky tisíc příslušníků tohoto etnika byly odsouzeny k trestu odnětí svobody. Ujgurské ženy by podle posledních důkazů měly být násilně sterilizovány. Svědci v podobě bývalých vězňů v táborech tvrdí, že mnohé byly i mučeny a sexuálně zneužívány.
„Jeden z mých zdrojů byl zadržen a odsouzen do vězení poté, co mi poslal snímek obrazovky. Bylo to hluboce traumatizující utrpení a nemám ponětí, kdy se dostane ven,“ říká jeden z novinářů snažících se informovat o dění v Sin-ťiangu. Nátlak aparátu se bohužel ale nevyhýbá ani samotným reportérům.
Zpráva Klubu zahraničních korespondentů (FCC) Číny uvedla, že tamní novináři čelí fyzickým útokům, hackerům, online trollingu a zamítání víz. Zahraniční novináři jsou ze strany státu tak tvrdě obtěžováni, že hrstka korespondentů opustila pevninskou Čínu. Jiní byli nuceni vymyslet plány nouzových východů jako preventivní opatření. Tyto informace jsou podle BBC uvedeny v dokumentu organizace, jež je Čínou označena za nelegální.
V roce 2021 čínský korespondent BBC John Sudworth, který intenzivně informoval o Sin-ťiangu, opustil zemi na Tchaj-wan. Novináře společně s jeho rodinou na letiště a do odbavovací zóny sledovali policisté v civilu. Může být jedním z 88 procent respondentů, již v anketě uvedli, že byli v domově čínských Ujgurů sledováni. „Zahraniční novináři v Číně by se měli cítit šťastně,“ řekla loni mluvčí ministerstva zahraničí Hua Chunying.
Podle výroční zprávy jiné mezinárodní organizace, Human Rights Watch, se za rok 2021 „represe Pekingu – trvající na politické loajalitě vůči Komunistické straně Číny – v celé zemi prohloubily“.
Další čínský skandál, který bylo možno sledovat v médiích minulý rok, je zacházení s tamní tenisovou šampionkou Peng Shuai. Konkrétně proti těmto postupům čínské vlády protestují svým bojkotem olympijských her političtí představitelé Německa.
K diplomatickému bojkotu se dál připojují například Spojené státy americké, Velká Británie, Kanada, Austrálie, Litva, Kosovo a na základě potvrzení premiéra Fialy i Česká republika. USA své rozhodnutí podložila právě „porušováním lidských práv a zvěrstvům v Sin-ťiangu“ vůči muslimskému obyvatelstvu provincie.
Britský poslanec Iain Duncan Smith, který zastupuje Meziparlamentní alianci pro Čínu, řekl: „Čínská vláda se dopouští průmyslového porušování lidských práv v Ujgurské oblasti, Tibetu a téměř denně vysílá vojenské invaze do tchajwanského vzdušného prostoru.“
Japonsko, které má k Číně geograficky blízko, se k oficiálnímu diplomatickému bojkotu nerozhodlo, ale ani přesto na hry žádné ministry nevyšle. Napětí mezi oběma sousedy se tedy pravděpodobně opět zvýší.
Francie je podle prezidenta Emmanuela Macrona proti bojkotu olympiády. „Nemyslím si, že bychom měli tato témata politizovat, zvláště pokud jde o kroky, které jsou bezvýznamné a symbolické,“ prohlásil. Podobný postoj zastává i drtivá většina olympijských sponzorů a firem, které jsou na Číně výdělečné závislé. Vzhledem k ekonomické roli této miliardové země se těžko dá čemu divit.
Bojkot totalitního režimu, který stojí na ekonomické špičce
Plechovky Coca-Coly jsou v Pekingu zdobeny olympijskými kruhy. Loga značek jako Samsung a Audi budou zářit na dolní části svahu, kde budou snowboardisté svádět boje o medaile. Společnost Procter & Gamble otevřela v olympijské vesnici kosmetický salon. Visa je oficiální platební kartou akce. Informoval o tom server The New York Times.
Lidskoprávní aktivisté protestující proti firemním sponzorům největšího sportovního svátku na světě z velké části neuspěli. Společnosti, stojící před těžkou otázkou morálních hodnot a nepostradatelných výdělků, se rozhodly jasně. Na olympiádě zůstanou. Své stanovisko podkládají i argumenty.
Olympijské hry podle nich nejsou politické. Fakt, že utratily stovky milionů dolarů za obchody, které zahrnují více her, nejen ty pekingské, je nepopiratelný. Třináct nejlepších olympijských sponzorů má uzavřeny smlouvy s Mezinárodním olympijským výborem, nikoli samotnou Čínou. Nehledě na to, že kontrakty dohromady dosahují více než jedné miliardy dolarů.
Riziko ztráty čínské klientely zapříčiněné kritikou tamního politického režimu je pro firmy velmi vysoké. Některé ze společností se ale k tomuto kroku přeci jen v minulosti rozhodly. Sportovní značky Adidas a Nike vyjádřily v březnu minulého roku obavy ze zpráv o dění v Sin-ťiangu. Za následek to mělo celostátní odmítnutí obou firem. Prodejce módy H&M se zavázal k zastavení nákupu bavlny ze zmíněné čínské provincie. Za bojkot čínských spotřebitelů „zaplatil“ přibližně 74 milionů dolarů. Tato částka tvoří ztrátu tržeb během jednoho čtvrtletí.
Vědec z Centra pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu Jude Blanchette se snaží situaci firem přiblížit. V momentě, kdy stojíte před volbou mezi důsledky obou rozhodnutí, „jsou to buď dvě tiskové zprávy v USA oproti velmi reálnému a oprávněnému strachu, že ztratíte přístup na trh v Číně“.
Naproti tomu ale argumentují aktivisté, podle kterých „mají sponzoři a Mezinárodní olympijský výbor ekonomickou páku k ovlivnění čínských úřadů, ale jsou příliš plaší na to, aby ji využili“. „Kdyby jakákoliv jiná vláda na světě udělala to, co Číňané dělají v Sin-ťiangu nebo dokonce v Hongkongu, spousta společností by prostě stáhla své sázky,“ myslí si Michael Posner, bývalý úředník ministerstva zahraničí, který momentálně působí na New York University’s Stern.
