Dne 22. března čtyři teroristé bez jakýchkoli zjevných potíží vnikli do hudebního centra Crocus City Hall v Moskvě, kde nerušeně stříleli po lidech a založili požár. Poté opustili sál, nasedli do stejného auta, v němž přijeli, a bezpečně odjeli z Moskvy, která je jedním z nejstřeženějších měst na světě. Analytici se ptají, zda selhal ruský státní bezpečnostní aparát, nebo byl tento teroristický čin záměrně připuštěn.
Ruský policejní sbor je jedním z největších na světě, má přes 900 tisíc příslušníků v zemi s 140 miliony obyvatel. „S téměř 639 policisty na 100 tisíc obyvatel je v přepočtu na obyvatele čtyřnásobně vyšší než v Číně,“ píše na stránkách Euromaidanpress.com novinářka Alja Šandra. Připomíná, že ruská bezpečnostní struktura navíc zahrnuje Národní gardu se 400 tisíci a přibližně 200 tisíci zaměstnanci Federální bezpečnostní služby, z nichž část se podílí na rozsáhlém digitálním sledování.
„Zmatená neschopnost ruských bezpečnostních složek a ještě zmatenější obvinění Ukrajiny po zadržení pravděpodobných útočníků napojených na ISIS nutí mnohé ptát se, zda Rusko útok záměrně umožnilo. V každém případě Rusko již útok a jeho vymyšlenou ,ukrajinskou souvislost‘ využívá k eskalaci své války proti Ukrajině,“ píše autorka. Pak vyjmenovává hlavní podivnosti kolem útoku.
Velvyslanectví USA v Rusku 7. března uvedlo, že sleduje zprávy o chystaných plánech extremistů zaútočit na velká shromáždění v Moskvě, včetně koncertů, a doporučilo občanům USA, aby se těmto místům vyhýbali. Adrienne Watsonová, mluvčí Rady národní bezpečnosti USA, navíc řekla, že vláda USA tyto informace sdělila ruským úřadům v souladu se svou dlouhodobou politikou „povinnosti varovat“. Dne 19. března, pouhých několik dní před útokem, Putin během zasedání rady FSB varování ignoroval, odsoudil je jako „provokativní“ a přirovnal je k „přímému vydírání“.
Teroristé přijeli k budově 22. března přibližně v 19:55, přibližně pět minut poté začali střílet a místo opustili ve 20:13. Kolem 20:30 bylo oznámeno, že ruské síly rychlé reakce jsou na cestě, přibližně 17 minut poté, co pachatelé již opustili místo činu. Když dorazili hasiči, nebyli schopni bojovat s požárem, protože čekali na příjezd speciálních jednotek. Tato informace byla zveřejněna ve 20:44, tedy téměř 30 minut po odjezdu teroristů.
„V důsledku toho se teroristický útok odvíjel, aniž by narazil na nějaké významné překážky, po dobu téměř 20 minut. Protiteroristické jednotky nejenže dorazily s téměř hodinovým (!) zpožděním, ale také ztrácely čas přípravou na útok a pátráním po útočnících uvnitř hořící budovy, kteří již uprchli,“ píše Alja Šandra.
Crocus City Hall leží necelé dva kilometry od sídla vlády Moskevské oblasti a Moskevské oblastní dumy (rady), a proto je v této oblasti silná přítomnost policie. Pouhých 500 metrů od Crocus City Hall, přes silnici, se nachází nejbližší policejní stanice. Národní garda má základnu pouhých 10 minut od místa konání koncertu.
Podle Alexandra Chinštejna, poslance ruského parlamentu, byla Crocus City Hall chráněna soukromou bezpečnostní společností Crocus Profi, která má skupinu rychlého nasazení vyzbrojenou pistolemi MP-71 a puškami Saiga-20 KV. Stráže ale útoku zjevně nezabránily.
Útočníci prchali z Moskvy ve stejném bílém sedanu Renault. Teprve po půlnoci byly zveřejněny snímky podezřelého auta, více než tři hodiny poté, co útočníci místo činu opustili. Srovnávací analýza snímků potvrzuje, že pachatelé použili stejné vozidlo a poznávací značky jak k příjezdu, tak k útěku z Crocus City Hall. V úseku s omezením na 90 kilometrů za hodinu jeli rychlostí 141 kilometrů, velmi rychle jeli celé hodiny a nikdo se je nepokusil zastavit.
Autorka pak všechny podezřelé okolnosti shrnuje. „Celý sled událostí vyvolává řadu otázek, protože katastrofálně selhaly všechny bezpečnostní systémy: Vyšší vedení odmítlo varování ze strany USA, přestože FSB má rozsáhlé pravomoci a značný rozpočet; nedokázali identifikovat teroristy prostřednictvím své sítě agentů ani ve fázi nákupu zbraní, přestože obdrželi varování o hrozbě; síly rychlé reakce dorazily až po více než hodině, místní policejní složky v okolí byly nečinné, a dokonce ani dopravní policie a analytici sledování nedokázali auto okamžitě identifikovat, což mu umožnilo uniknout; nebylo také zastaveno na trase.“
Článek také zmiňuje jasné známky mučení zadržených. Během zadržení v Brjanské oblasti ruské bezpečnostní síly zmrzačily Sajdakrama Rachabalizodu a donutily ho sníst uříznuté ucho. Na síti Telegram je snímek, na němž je zachycen další zadržený, Šamsidin Fariduni, ležící na podlaze tělocvičny s dráty polního telefonu TA-57 připojenými k jeho genitáliím.
„Vzhledem k jasným důkazům o mučení, které byly veřejně vystaveny, to podkopává věrohodnost jakýchkoli přiznání nebo výpovědí těchto zadržených. Ačkoli má Rusko dlouhou historii mučení a mimosoudních poprav, je pozoruhodné, že obvykle byly takové případy utajovány, popírány nebo pohřbívány systémem prosazování práva.
Jsme svědky jasného náznaku ,wagnerizace‘ celého systému, posunu, kdy barbarské chování, podobné činům skupiny Wagner, není skrýváno, ale otevřeně ukazováno společnosti,“ píše autorka.
Podle Alji Šandry tento incident, podobně jako vzpoura wagnerovců, ukazuje křehkost ruského systému vůči teroristickým hrozbám, pokud ovšem tento útok nebyl záměrně připuštěn, aby mohl být případně připsán Ukrajině.