Premiér Andrej Babiš (ANO), prezident Petr Pavel FOTO: Profimedia / FORUM 24
FOTO: Profimedia / FORUM 24
KOMENTÁŘ / „To, co se chystá udělat Macinka, je totální masakr nepolitické zahraniční služby, z něhož se bude česká diplomacie vzpamatovávat celá desetiletí.“ Takto vyhrocená slova v české diplomacii téměř nezaznívají. Přesto je použil bývalý velvyslanec v USA, Velké Británii a Izraeli Michael Žantovský, když popsal rozhodnutí ministra zahraničí Petra Macinky zrušit vyslání již schválených velvyslanců. Podle Žantovského jde o bezprecedentní útok na samotné základy české diplomacie – krok, který nemá obdoby ani rozsahem, ani motivací.
V první řadě jde o vztek. O odvetu. O politickou mstu.
Motoristé nezvládli, že prezident nejmenoval jejich ikonu Filipa Turka ministrem. Už na začátku ledna zaznívaly z jejich řad výhrůžky, které tehdy působily téměř groteskně: blokování velvyslanců, škrtání rozpočtu Hradu, omezení prezidentových zahraničních cest. Politika ve stylu: když nám nejmenuješ Turka, tatínek ti vyhlásí válku!
Dnes už je ale jasné, že uražené „Klausovy děti“ myslely své hrozby vážně. V pondělí se jejich hrozby poprvé proměnily v čin a události nabraly rychlý spád. Na schůzku nejvyšších ústavních činitelů o zahraniční a bezpečnostní politice, svolanou prezidentem, nedorazili ani premiér Andrej Babiš (ANO), ani ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé). Bez omluvy. Bez vysvětlení.
Ironií osudu je, že na Hrad zbytečně přijel předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura (SPD). Jeho přítomnost působila spíš jako kamufláž – aby demonstrativní absence klíčových vládních představitelů vyzněla jako co největší políček prezidentovi.
Těžko uvěřit, že by Babiš s Macinkou o své neúčasti neinformovali koaličního partnera. Okamura má ve vládě tři ministry, kteří museli vědět, že premiér i šéf diplomacie mají kolizi s jednáním vlády. Výsledný dojem je jednoznačný: demonstrativní ignorace, rukavice hozená prezidentovi přímo do tváře.
Okamura navíc už od rána připravoval půdu. Návrh hradní deklarace, která se na schůzce ústavních činitelů měla řešit, označil za „absolutně nepřijatelný pro celou koalici“. Problém je, že nešlo o hotový text – pouze návrh rámce diskuzních tezí. Upozornil na to jak mluvčí Hradu, tak další účastník plánové schůzky – předseda senátu Miloš Vystrčil (ODS).
Jako komunisté při nástupu k moci
A co přesně Okamurovi vadilo? Podle Týdeníku Respekt především věta, že ruská agrese vůči Ukrajině představuje největší bezpečnostní hrozbu pro Česko i Evropu. V Okamurových připomínkách pojem „ruská agrese“ zmizel. Směr je zřejmý: SPD bojuje o své proruské jádro voličů, které po fiasku s ministrem Zůnou neodpustí žádný další vstřícný krok směrem k Ukrajině.
Do stejné logiky zapadá i odmítnutí poskytnout Ukrajině čtyři letouny L-159. Pro SPD je to nepřijatelný risk ztráty voličů. A Motoristé se v rámci své vendety proti prezidentovi neštítí ničeho.
Vrchol všeho ale přišel na odpolední tiskové konferenci Petra Macinky. Ministr oznámil dosud bezprecedentní krok: vláda ruší usnesení o vyslání již schválených velvyslanců do čela diplomatických misí. Vše prý chce vybrat znovu – „transparentně“ a „v souladu s prioritami nového kabinetu“.
Podle Michaela Žantovského Macinka „postrádá byť i elementární kompetenci pro řízení české diplomacie“. Velvyslanec totiž působí s mandátem, prioritami a agendou, které mu ukládá vláda aktuálně u moci – nikoli podle osobních emocí či politických vendet. Bývalý ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) varuje ještě otevřeněji: „Takový krok nemá v historii české diplomacie obdobu – snad jen s výjimkou nástupu komunistů k moci.“
Motoristé si vyřizují účty s prezidentem. Okamura bojuje o proruské publikum. A Andrej Babiš se nechává koaličními partnery vláčet do otevřeného konfliktu s Hradem.
Teď už zbývá jen sledovat, zda budou následovat i další avizované kroky – například omezení rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky.
Válka s Hradem totiž teprve začala.