Rozmohl se nám tady v poslední době takový nešvar: Vládní politici stále častěji dávají nevyžádané rady centrálním bankéřům a volají po tom, aby měnová politika pomáhala politice rozpočtové. Nebo aby jí alespoň nepřekážela. Měnová politika tu ale není proto, aby plnila tužby politiků a umožňovala jim s ještě větší lehkostí nezodpovědně zadlužovat nás i naše děti. Měnová politika je tady hlavně proto, aby pečovala o cenovou stabilitu.

Česká republika čelí nejvyšší inflaci od krize 2008/2009. ČNB v reakci na neplnění svého dvouprocentního inflačního cíle s velkou pravděpodobností přistoupí k významnějšímu navýšení úrokových sazeb. Velmi zřetelně to v posledních dnech dává najevo, což je, mimo faktického zvýšení sazeb, samo o sobě jedním z jejích nástrojů. Ministryně Schillerová se spolu s premiérem Babišem tomuto růstu brání. Vyšší úroky budou totiž znamenat také zvýšení nákladů na obsluhu našeho obřího státního dluhu. Skutečnost, že případné zvýšení úrokových sazeb povede ke zvýšení úrokových nákladů státního dluhu, je však jedním z bolestivých důsledků tragického rozpočtového hospodaření hnutí ANO, které navíc nynější vysokou inflaci obřími deficity přifukovalo.

Dále čtěte

Známe Zemanův plán, jak dostat Rusy do Dukovan. Po volbách

Nové číslo Týdeníku FORUM tentokrát varuje před nebezpečím, které představuje působení prezidenta Miloše Zemana na Pražském hradě. Hlava státu…

Problémem tady není měnová politika, která se snaží krotit rostoucí inflaci, ale vysoké deficity z minulých let, které dramaticky zvýšily státní zadlužení. Je potřeba hledat úspory a bezhlavě neutrácet, nikoli se snažit ohnout pro své cíle měnovou politiku. Empirie nám říká, že kdekoli se měnová politika dostala do vleku vládních politik, skončilo to inflací a celkovým hospodářským rozvalem. Proto je potřeba nevyžádané rady Babiše a Schillerové důrazně odmítat.

Snaha účelově upravit měnové podmínky pro potřeby rozpočtové politiky nepřichází pouze z vládních lavic. Piráti chtějí za účelem snížení nákladů na obsluhu státního dluhu vstoupit do předpokoje eura, do Evropského mechanismu směnných kurzů ERM II. Jejich primárním cílem je nicméně samozřejmě přijetí eura. Úrok na státních dluhopisech, tedy cena, za kterou si náš stát na trzích půjčuje peníze, by skutečně po vstupu do ERM II s velkou pravděpodobností poklesl. Investoři by vládě půjčovali ochotněji a levněji. A vidina levnější dluhové služby je v okamžiku, kdy tato vláda zasekla takovou sekeru, zdá se, opravdu lákavá. Ale povede snadnější a levnější zadlužování se skutečně ke konsolidaci, jak naznačují Piráti, nebo bude naopak lákat jakoukoli další vládu k tomu, aby nás snáz a ještě více zadlužila?

Umělé zlevnění financování vlády k nižšímu zadlužení nepovede. Povede naopak k zadlužení vyššímu. Kdyby skutečně vedlo k nižším dluhům, byly by Řecko, které dnes po sérii záchranných operací a záruk platí na úrocích o polovinu méně než my, příkladem rozpočtové odpovědnosti. A to ani zdaleka není. Primárně je potřeba šetřit a hledat úspory ve výdajích, a ne si na větší a větší výdaje pomáhat měnovou politikou. Ruce pryč od měnové politiky, pane Babiši a ministryně Schillerová, nechceme následovat trajektorii Řecka.