Žádná psychologická podpora nám nebyla nabídnuta, shodují se podle deníku The Moscow Times ruští vojáci, kteří se vrátili z bojů na Ukrajině domů. Z bojů si s sebou přinášejí traumata a někteří i zranění, která jim změnila život. To zasáhne celou společnost. Armáda sice provozuje nějaké programy duševního zdraví, ale váleční veteráni z Ukrajiny se jich neúčastní.

„Po šesti měsících bojů v 64. ruské motostřelecké brigádě na Ukrajině se Alexej Astašov tiše radoval, když byl propuštěn z armády a poslán zpět ke svému dřívějšímu životu veterináře na Dálném východě. Uprostřed nadšení z opětovného shledání s manželkou a synem ale stále nedokázal zapomenout na to, čeho byl v brutálních bojích svědkem. „Měl jsem mírné příznaky posttraumatické stresové poruchy. Nemohl jsem se zorientovat, pořád jsem chtěl někam jít, byl jsem úzkostný,“ řekl Astašov listu The Moscow Times. „Bylo to, jako bych tam stále byl,“ dodal.

Dále čtěte

Nové číslo Týdeníku FORUM: Nerudová bude na Babiše platit

  Na prvních stránkách čísla přinášíme text Johany Hovorkové Danuše Nerudová v cílové rovince, který registruje stoupající předvolební preference bývalé rektorky…

„Hledá si nepřátele,“ řekla žena z jihoruského města Nalčik o svém nedávno propuštěném bratrovi v srpnovém rozhovoru pro médium Kavkaz.Realii.

„Často má špatnou náladu, ale občas nám něco řekne. Například, že dobrovolníci nemají dostatečné vybavení. Když přijel (do válečné zóny, pozn. red.), dostali jeden kulomet pro dva. Ti, kteří přijeli z Doněcku, mohou mít ještě méně. Můj bratr si vzpomněl, že se tanky v polovině cesty zastavily. Korupce v armádě je podle něj zjevná. Bylo pro něj těžké zvyknout si na civilní život. Ve válce byla vysoká hladina adrenalinu, ale v civilním životě ho tolik není, je to pro něj těžké. Nevím, jestli zabíjel lidi, ale v době míru si hledá nepřátele, vybírá si mě a mého malého bratra… Pokud to nezmizí a zhorší se to, nevím, co mám dělat,“ přiznává Ruska.

Vojenský expert Pavel Lužin řekl deníku The Moscow Times, že se bojových operací účastní, nebo účastnilo, asi 300 tisíc pravidelných vojáků. Kromě toho se předpokládá, že byly nasazeny desítky tisíc žoldáků Wagnerovy skupiny a Ruskem podporovaných separatistů. Podle Pavla Alfimova, psychiatra z ruské Kliniky duševního zdraví se sídlem v Arménii, bude pro mnohé – ne-li pro většinu – z těchto mužů po skončení bojů obtížné vrátit se do civilního života. Často se vyskytuje posttraumatická stresová porucha (PTSD), která se vyznačuje úzkostí, záchvaty paniky, nočními můrami a vzpomínkami. Bez léčby to znamená velké zdravotní riziko nejen pro vojáky, ale i pro jejich okolí. Případy už se objevují. Stanislav Jonkin, který minulý měsíc bojoval na Ukrajině, údajně zapálil světlicí noční klub v centrálním ruském městě Kostroma. Požár měl 13 obětí.

Dále čtěte

Chcete pochopit, co se děje v Rusku? Nesmíte minout tyto knihy

Agresivní konflikt Ruska proti Ukrajině. Válka nedaleko od našich hranic. To je realita současnosti, která je ale ve skutečnosti pokračováním…

Ruští vojáci, kteří se účastní bojových operací, mají po demobilizaci nárok až na 30 dní lékařské a psychologické rehabilitace. Jenže propuštění vojáci uvádějí, že se jim takové péče dostalo jen málo. Někteří ji dokonce odmítají, protože si myslí, že jsou v pořádku. Pak se ale ukáže, že své problémy řeší alkoholem. Po dvou válkách v Čečensku se ještě navrátilci sdružovali do skupin veteránů, kde si mohli poskytovat vzájemně nějakou oporu, ale bojovníci z této války nic takového nemají. Navíc by nakonec muselo dojít na kritiku postupů současné vlády, což je dnes v Rusku dost riskantní záležitost.

V roce 2014, když se Rusko oficiálně na vojenských akcích nepodílelo, psala ruská média, že psychickými problémy trpí ukrajinští vojáci. „Podle statistik je téměř 80 procent bojovníků na Ukrajině zasaženo ‚donbaským syndromem‘. Po zachování těla ztratili smysl své existence, nevědí, proč by měli žít dál. To už se Američanům stalo po Vietnamu a Iráku. To se podle odborníků může stát i na Ukrajině. Epidemie sebevražd a bující kriminalita zažehnou další válku – již uvnitř země,“ psal v listopadu 2014 web Vesti.ru. Letos ale vypukla válka rozsahu, jaký v Evropě od roku 1945 nebyl, a trvá déle, než ruské vedení počítalo. Teď si musí špatný stav navrátilců z fronty přiznat i Rusko.

Válečná traumata se stala tématem i pro ruská média. „Synonyma pro PTSD jsou syndrom bojovníka, afghánský syndrom, čečenský syndrom, vietnamský syndrom. Obecně má tento syndrom šest procent populace. Je však nejcharakterističtější pro bojové operace. Charakteristické jsou příznaky, jako je opětovné prožívání, tzv. flashbacky. To jsou stavy, které způsobily posttraumatickou stresovou poruchu. Osoba tyto stavy znovu prožívá,“ popisuje problém ruský psychiatr z Krasnojarského kraje Alexandr Bender. „Noční můry, velmi vysoká míra úzkosti. Tyto příznaky se nemusí opakovat bezprostředně po stresové situaci, ale i po letech. To vše vede k problémům, jako jsou deprese, generalizovaná úzkostná porucha, záchvaty paniky, závislosti – tedy alkoholismus, drogy, sebevražedné chování, agresivita.“

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Traumaty nepochybně trpí vojáci na obou stranách ukrajinského bojiště. Obránce má ovšem psychologickou výhodu, protože ví, za co bojuje. Útočníci, v tomto případě vojáci ruské armády, snášejí utrpení a nemají jasnou motivaci, k čemu je to všechno dobré.

Citovali jsme tu, co napsal letitý bojovník proti Ukrajině na straně separatistů Igor Girkin o smýšlení vojáků, kteří netuší, co je vlastně konečným cílem tažení. To v nich vyvolává zmatek. „Takové pocity konkrétně u vojáků vedou k apatii. Apatie vede k poklesu morálky a plnění zadaných úkolů ‚za hubičku‘ a ‚se spuštěnými rukávy‘, bez skutečného zájmu o jejich úspěšný výsledek. V armádě Ozbrojených sil Ruské federace (a v části Ozbrojených sil LLR, i když tamní vojáci jsou mnohem motivovanější) tak převládá apatie,“ píše.