Šéf České pirátské strany Ivan Bartoš se ocitl na své první politické křižovatce a zjevně se v ní cítí zcela nekomfortně. Už měl našlápnuto do Strakovy akademie hlavním vchodem, s předsedou STAN Vítem Rakušanem si v přímém přenosu dělili ministerské posty. Teď musí řešit dilemata, co s případným předčasným koncem premiéra Andreje Babiše a jeho kabinetu.

Na jedné straně stojí legitimní zájem opoziční středopravé koalice SPOLU oficiálně vyjádřit nedůvěru vládě Andreje Babiše, která de facto vládne bez důvěry většiny poslanců. Na straně druhé stojí existenční zájem dovládnout ze strany oficiální a neoficiální rádoby koalice vládních a na budoucí vládu čekajících stran ANO, ČSSD, KSČM a SPD, která bude bojkotovat jakékoliv snahy zkrátit funkční obdoby vlády bez důvěry.

A mezi nimi se snaží definovat sama sebe dvoukoalice Piráti/STAN jako klidná a věcná opoziční síla se sci-fi cílem: vyvolat hlasování o předčasném rozpuštění sněmovny, protože prezident ČR Miloš Zeman nebude mít jinou alternativu než vyhlásit předčasné volby. Mimochodem, o tom, že pan prezident jinou alternativu mít bude a nechá za každou cenu Babiše a spol. dovládnout, nemůžou skutečně pochybovat ani samotní Piráti.

Co se tedy stalo, že potencionální český premiér se nedokáže na ničem domluvit s možnými svými koaličními partnery z trojkoalice SPOLU, konzultuje s prezidentem (ne)rozpuštění sněmovny a téměř „státnicky“ varuje před tragickými důsledky hlasování o nedůvěře vládě v kontextu mrazivých diplomatických vztahů s Ruskem?

Nová tvář pro všechny

Vysvětlení by mělo být sofistikované a mimořádně složité, ale není. Mimo, řečeno slovy Ivana Bartoše, pandemické, ruské a vládní krize tu máme totiž ještě jednu krizi. Méně viditelnou, ale o to silnější. Je to krize takzvané třetí cesty Ivana Bartoše a Pirátů, kteří se začínají vyčerpávat.

Pro mladé voliče byl vždy cool, nosí dredy, není to starej dědek, miluje digitalizaci a vymezuje se vůči starým (ne)pořádkům. Pro střední generaci a střední socio-ekonomickou vrstvu lidí je zase přitažlivý svým střízlivým a věcným vystupováním, sázkou na analýzy a zejména tím, že je „ještě nezkorumpovaný“ a měl by dostat šanci jako nová tvář.

Ivan Bartoš a jeho Piráti stáli vždy někde mezi a zároveň proti všem. Ze začátku získávali zklamané bývalé voliče standardních pravicových stran (zejména TOP 09 a částečně ODS), s přibývajícím časem začali na sebe nabalovat zklamané voliče ANO. Byli přece jiní, neokoukaní a zosobňovali volání po permanentní generační revoluci v české politice. Proto jim rostla procenta v průzkumech veřejného mínění a proto dokázali v koalici se STAN prolomit psychologickou hranici, předběhnout v preferencích dlouholetou dominanci ANO.

Volby mají jediné téma

Je tu však jeden problém. Dominantní volební téma se jmenuje Andrej Babiš. Ne jako jistá osoba s téměř neznámými politickými názory a už bez jakékoli ideové konzistence, ale jako zvrhlý korupční systém na troskách falešné protikorupční revoluce, který spojil politickou moc, podnikatelské zájmy, státní aparát a média pod vládou jediného holdingu.

A v takovém světě vy nemůžete přešlapovat na místě, musíte si vybrat, kde vůbec stojíte. A to začíná být pro Piráty na třetí cestě vážný problém. Jak se spojit s koalicí SPOLU a zároveň zůstat odlišitelný pro bývalé voliče TOP 09 a ODS? Jak se dá tvrdě vyhranit proti Babišovi a zároveň netratit bývalé voliče ANO ve svých řadách? Jak se jednoznačně vymezit a zároveň udržet pestrobarevný voličský elektorát? A otázka všech otázek: jak je vůbec možné žít v dobách babišizmu a zároveň stát někde opodál?

Odpověď by měla být po tolika letech s Babišem jasná a srozumitelná. Pro všechny váhavé voliče Pirátské strany i pro potenciální vládní partnery. A pro Ivana Bartoše malá nápověda na závěr: Třetí cesta dnes už není odpověď, je to jen falešná objížďka do politického pekla.