Tři roky po razii na Úřadu vlády: Šlachtovo a Ištvanovo fiasko

ČTK

Petr Šereda, Robert Šlachta, Ivo Ištvan a Pavel Komár na tiskové konferenci 14. 6. 2013 | FOTO: ČTK

Zprošťující rozsudek prvoinstančního soudu nad čtyřmi obviněnými v kauze údajného zneužití Vojenského zpravodajství je symbolickou tečkou za tříletou bilancí bezprecedentní razie na Úřadu vlády. Na začátku bylo efektní noční zatýkání za přítomnosti televizních kamer a pompézní tisková konference, slibující rozkrytí obří korupce. Jaký je stav dnes?

Andrej Babiš při vášnivé obhajobě svého chráněnce Roberta Šlachty často používá argument, že se nebál zasahovat na Úřadu vlády. To by jistě platilo tehdy, pokud by v následujících týdnech předložil okované důkazy o spáchání tehdy avizované závažné trestné činnosti, které by teatrální manévry ospravedlňovaly.

Odpovědnost za policejní převrat

Zpětně to vypadá, že bývalý šéf ÚOOZ s olomouckým vrchním státním zástupcem Ištvanem žádné validní důkazy neměli a spustili rozsáhlou policejní operaci v naději, že nějaké další důkazy v průběhu času získají. To se nestalo ani tři roky poté. I když některá soudní řízení ještě běží, nelze dosavadní bilanci vyhodnotit jinak, než jako fiasko, doprovázené řadou nezákonných a nestandardních kroků.

V zavedených demokraciích bychom už dávno byli svědky vyvození odpovědnosti hlavních aktérů, kteří způsobili pád vlády a vyvolali obrovská očekávání, která se nenaplnila. U nás se tak zatím nestalo jen proto, že se kolem Šlachty a Ištvana vytvořila mediální aureola nezpochybnitelných hrdinů, dodnes podporovaná souručenstvím spřízněných novinářů, tzv. protikorupčních aktivistů a Andreje Babiše.

I jeho současná reakce kolem policejní reformy potvrzuje, že dosud přesvědčivě nezdůvodněný policejní převrat nesmírně vyhovoval nástupu oligarchy, který potřeboval vytvořit iluzi jediného spravedlivého apoštola, schopného zatočit s korupcí. Větší kýč si lze představit jen stěží.

Proč bylo 400 policistů v ulicích?

Před třemi lety zasahovalo v ulicích čtyři sta policistů na Úřadu vlády a v desítkách dalších nemovitostí. Šlachta na následné tiskové konferenci oznámil, že bylo zabaveno 150 miliónů korun a desítky kilogramů zlata. Právě tato třaskavá informace dodala celé operaci punc mimořádnosti.

Už tehdy byl ÚOOZ kritizován za nepřiměřenost a spektakulární aranžmá zásahu. Tři roky poté neexistuje jediný pravomocný ani nepravomocný (tím méně nočním raziím adekvátní) rozsudek, který by dokládal spáchání trestného činu. Neexistují žádné důkazy, že by státu vznikla nějaká škoda.

Dodnes nebylo prokázáno propojení zabavených peněz a zlata s tehdy obviněnými a jejích kriminální původ. O jejich navrácení se soudí advokát Luboš Pašek kvůli neoprávněnému zadržování, dodnes mu nebylo vyhověno.

Ištvan na Hradě

Mimořádné situace tehdy využil prezident Miloš Zeman k převzetí iniciativy ve snaze neparlamentní cestou posílit svoji moc. Po odstoupení premiéra Petra Nečase, který převzal politickou odpovědnost, přijal na Hradě Ivo Ištvana. Vyslovil mu veřejně podporu a s odkazem na jeho ujištění, že vyšetřování kauzy skončí v řádu několika týdnů a další závažná odhalení budou následovat vzápětí, jmenoval Rusnokovu vládu svých kamarádů a sponzorů.

Letos v únoru prezident přiznal, že tehdy Ištvanovi naletěl.  „Veřejně se prohlašovalo, že byla odhalena rozsáhlá korupční síť, zabaveny kilogramy zlata. Říkal jsem si, no výborně, konečně policie začíná pracovat na odhalování skutečných korupčníků. Co z toho zbylo? Kabelky. A to je trochu málo,“ uvedl Zeman doslova.

Nezákonné stíhání tří poslanců

Jedna z větví Ištvangate, údajné uplácení tří bývalých poslanců „trafikami“, měla od počátku vyvolat dojem bezprecedentního korupčního jednání na nejvyšších místech. Poprvé v novodobé historii byl kriminalizován jev, který sice mnohým připadá neetický, ale je běžnou součástí politické praxe. O tom svědčí desítky či stovky podobných případů, současnost nevyjímaje, které vyšetřovány nejsou. Navíc žádná dohoda o odstoupení z poslaneckého mandátu za „trafiky“ nikdy uzavřena nebyla, proto je její částečné pokračování absurdní.

Nejvyšší soud mezitím zastavil stíhání exposlanců. Ministerstvo spravedlnosti se jim muselo omluvit „za nezákonný postup, nezákonné trestní stíhání, jakož i za nezákonnou vazbu“. Zároveň jim stát vyplatil odškodné ve výši 1,9 miliónu korun.

Ústavní soud nedávno označil stav, kdy bylo obviněným upíráno právo na zákonného soudce, za protiústavní. Tento klíčový nález naboural dosavadní praxi, kdy se státní zástupci v některých mediálně sledovaných kauzách obraceli v případě rozhodování o nasazení odposlechů či vazbách na jiné soudy, než kde se údajná trestná činnost stala. I když nález nemá zpětnou platnost, dokládá, že někteří žalobci porušovali ústavní práva obviněných.

To se týká i kauzy Ivo Ištvana, který se obrátil na místně nepříslušný ostravský soud, navíc na konkrétního soudce, u něhož byla jistota, že žalobcům v otázce (jak se posléze ukázalo nezákonných) vazeb vyjde vstříc. Agresivní reakce olomouckých žalobců na opakovaný zprošťující rozsudek soudkyně Králové ve větvi Vojenského zpravodajství svědčí o tom, že by si nejraději sami vybírali soudce i v samotném soudním jednání.

Kauza Vojenského zpravodajství

V kauze údajného zneužití Vojenského zpravodajství už podruhé (stále nepravomocně) padly zprošťující rozsudky. Žalobcům se nepodařilo prokázat trestný čin, ačkoli je veřejnost tři roky přesvědčována o opaku. Jelikož výpovědi svědků probíhaly v utajovaném režimu, je poněkud překvapivé, že někteří komentátoři mají stále jasno, že došlo k porušení zákona. Opravdu se tolik vyznají v interních předpisech vojenské rozvědky, které jsou tajné?

Za zmínku stojí, že klíčovým svědkem obžaloby je bývalý zástupce ředitele Vojenského zpravodajství Rostislav Pilc, který měl ambice stát se ředitelem rozvědky. Neuspěl a krátce poté se stal náčelníkem vojenské kanceláře na Pražském hradě, dokud nemusel rezignovat kvůli ztrátě bezpečnostní prověrky, údajně kvůli ruským vazbám.

Pozoruhodné je i načasování masivních úniků odůvodnění případu při podání obžaloby do Babišovy Mladé fronty DNES, krátce před volbami do Evropského parlamentu v květnu 2014. Přitom spis byl uzavřen už v prosinci 2013.

Předávání utajovaných informací BIS

Větev údajného vyzrazení utajovaných zpráv BIS lobbistovi Rittigovi byla na Ištvangate naroubována o devět měsíců později a nyní se dostala k soudu. Dosud však není jasné, kdo tyto informace ze zprávy BIS údajně předal, a o jaké konkrétní informace se jedná. Z dosud zveřejněných odposlechů nic takového nevyplývá.

Ostatně realita byla přesně opačná, než se žalobci snaží dovodit. Celá záležitost se týká snahy lobbistů ovládnout Budvar, čemuž tehdejší premiér zabránil. Jak to celé tehdy probíhalo, prokazuje dobový tisk. Dokonce i dnešní šéfredaktor MF DNES Jaroslav Plesl píše (4. 6. 2016): „Z událostí, které následovaly v první čtvrtině roku 2012, vyplývá, že Nečas měl na stole dost informací, z nichž pochopil, jak se Rittigova parta snaží Budvar „odklonit“. A včas zasáhl.“

Nezdaněné kabelky

Podobně začala policie s velkým odstupem vyšetřovat nezaplacenou darovací daň z cenností, počínaje kabelkami, konče vonnými svíčkami. Pomiňme, že vrchní státní zástupce, v jehož gesci je vyšetřovat trestnou činnost s potenciální škodou nad 150 milionů korun, osobně vyšetřuje nedoplatek daně v řádech stovek tisíc. Bylo by to snad poprvé v polistopadové historii, kdyby byl někdo za něco podobného odsouzen. I to však bude obtížné v plné míře prokázat, protože už před dvěma lety bylo doloženo, že nejcennější předměty jsou zdokladované zápůjčky.

Zveřejňování odposlechů a ochrana soukromí

Samostatnou kapitolou, provázející Ištvangate od samotného počátku, jsou masivní úniky ze živých spisů do médií. Proto působí pokrytecky, když právě dnes, v souvislosti s policejní reorganizací, projevují žalobci obavy z úniků informací. Zejména unikaly z tohoto vyšetřovacího spisu a po celou dobu proti nim nikdo z nich nezasáhl.

Masivní mediální dehonestace, okořeněná zveřejňováním soukromých hovorů, nedokládajících žádnou trestnou činnost (proto měly být podle mínění některých právníků zničeny), pokračuje s přestávkami dodnes.

Za zveřejnění manipulativního čtyřminutového záznamu v Otázkách Václava Moravce ze zatýkání Jany Nagyové musel ÚOOZ zaplatit pokutu 60 tisíc. Tento záznam pochopitelně nezobrazuje plnou šíři arogantního chování policistů při následných mnohahodinových domovních prohlídkách.

Za zveřejnění soukromých hovorů před evropskými volbami s těžko akceptovatelným zdůvodněním, že šlo o veřejný zájem, už Babišova MF DNES zaplatila pokutu 240 tisíc korun.

Každé odposlechy by přitom byly zajímavé. Určitě hovory Andreje Babiše, který se dnes za Šlachtu a Ištvana vehementně staví, s Ivo Rittigem, kteří se dobře znají šestnáct let a tykají si. Nebo například, jak bylo domlouváno obsazení tehdy státního Unipetrolu Babišovými lidmi s ministry vlády Miloše Zemana, aby jej následně privatizoval. Dnešní mediální příběhy jsou v tomto porovnání plytké a příliš bulvární.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner