Premiér Andrej Babiš a jeho poradce Roman Prymula (oba za ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Velkopanské móresy, které byly k vidění na VIP tribuně pražské Slavie, vcelku dobře ukázaly, že v Česku mezi jistou částí elit přežívá pocit, že jim je dovoleno více než ostatním. Pro politiku to znamená jediné: Vláda práva, kterou je u nás třeba znovu nastolit, znamená především to, že se měří všem stejným metrem.
Nechci se pouštět do kritiky jednotlivců, kteří šli na exkluzivní fotbal prostě proto, že jim to jejich postavení umožňuje, a nenapadlo je zamyslet nad tím, že zabili příležitost aspoň trochu zpříjemnit život lidem, kteří se dlouhé měsíce snaží například v nemocnicích zachránit celou naši společnost od katastrofy. Spíše bych ocenil přístup šéfa Slavie Jaroslava Tvrdíka, který si svou chybu uvědomil a v našich poměrech neobvyklým způsobem ji uznal. O jiných věcech, například o mimořádně nevkusných vyjádřeních řeporyjského starosty Pavla Novotného, mluvit nebudu. Novotný je excentrik, jehož politický naturel se s mým bytostně míjí. Jeho sebestřednému světu nerozumím a rozumět nechci.
Podstatné podle mě je, že se naše společnost stále potýká s tím, že se jistá její část chová tak, že to vyvolává opovržení, odpor a posměch. Součástí společenského postavení musí vždycky být především schopnost uvědomit si a přijmout odpovědnost, která je s ním spojená. Tato odpovědnost se má projevovat především směrem zpátky k celé společnosti.
Pokud se budeme bavit přímo o politicích, pak je třeba mít na paměti, že každý, kdo se pustí do bouřlivých politických vod, má myslet především na ty, díky jejichž hlasům je tam, kde je. První myšlenkou politika má vždycky být, zda ten nebo jiný krok je ku prospěchu skupiny lidí, jejichž zájmy zastupuje. Politik ve své pozici není proto, aby se sám měl dobře a po něm aby přišla potopa, ale proto, aby potopa nemusela přijít.
Jako konzervativec jsem hluboce přesvědčený o tom, že nad zákonem tak, jak ho definuje naše zmatená a předimenzovaná legislativa, stojí „duch zákona,“ anglosaský common law, tedy jakési všeobecně respektované právní minimum vlastní celé společnosti. Jednou z hlavních tezí pro mě je, že zákon a pravidla platí pro všechny stejně a není nic, co by jednotlivce stavělo nad zákon. V tomto smyslu považuji za naprostou nehoráznost třeba to, že se za opakované lži prezidenta republiky musí omlouvat stát. Prezident totiž není stát, a Miloš Zeman ani náhodou není Ludvík XIV. Pokud prezident lže a je usvědčen soudem, má nést odpovědnost jako fyzická osoba.
Úplně stejně má toto pravidlo prostupovat celou společenskou pyramidou. Lidé musejí mít odpovědnost sami za sebe. Není nadále možné tolerovat, aby se lidé dostávali do politiky jen proto, aby se vybaveni poslaneckou imunitou celé volební období věnovali plundrování této země. V tomto smyslu je scéna, kterou jsme viděli na slávistické VIP tribuně, vrcholkem ledovce představovaného namyšleností, sobectvím a bohorovností lidí.
Podobné excesy a reakce společnosti na ně ukazují, že ve společnosti roste živelná nechuť ke zneužívání moci. Hrozně bych si přál, abychom dokázali po letošních sněmovních volbách vrátit společnosti možnost věřit, že tu politici jsou kvůli občanům.
Autor je místopředseda TOP 09
