Před třemi desítkami let se začal hroutit komunismus a sovětské impérium. Dnes se komunisté vracejí do mocenských pozic a s nimi i obnovená ruská imperiální moc. To je hlavní téma měsíčníku Revue FORUM, jehož nové číslo najdete v trafikách nebo zde od pondělí 14. ledna.

Tento rok si budeme připomínat obnovu svobody po dlouhých letech komunistického a před tím nacistického útlaku. Kdo z nás zažil rok 1989, naději na osvobození z dusivých poměrů, odhodlání a nakonec euforii, na tuto dobu nikdy nezapomene. Optimismus tehdy narůstal každým dnem. Nakonec se naše společnost vydala opět cestou, z níž pod hrubým nátlakem sešla již v roce 1938. Vrátili jsme se k plné svobodě parlamentní demokracie, jakou národ nezažil ani v poválečných letech před komunistickým pučem a ani v reformním roce 1968.

A pak nás optimismus začal opouštět a dnes narůstá skepse. A my se ptáme, co s tím. Jak se máme bránit tomu, když se k moci dostávají opět estébáci, komunisté, kariéristé normalizačního formátu a za nimi vykukuje obnovená síla moskevské imperiální vlády.

O těchto věcech si v tomto čísle Revue FORUM povídáme s Michaelem Kocábem, který se jednak zasloužil v inkriminované době o odchod okupačních sovětských vojsk a jednak byl také svědkem akcí, jimiž se komunistická moc na poslední chvíli pokoušela zvrátit osvobozování společnosti.

Dvě skutečnosti jsou přitom v Kocábově vyprávění pro osvobozovací proces, který mnozí bohužel interpretují jen jako nějakou operetu, typické. Je to především nadřízené postavení sovětských činitelů a důstojníků KGB nad československými komunisty. A pak je to snaha konzervativního jádra KSČ a bezpečnostních složek udusit občanské hnutí za svobodu, která se projevila v přípravě Akce Zásah. Věříme, že tento aspekt osvětlí, jakou nechuť projevovaly tyto síly, když se měly vzdát moci nad svým dosavadním panstvím a také, že se jednalo o síly jednoznačně zločinecké. 

Vedle toho k rozpadu sovětského impéria a u nás sovětského režimu však působily v tehdejším mocenském aparátu i síly, které byly realističtější a svým způsobem jim dělalo dobře, že si náhle mohly užít i chvilku skutečné či zdánlivé popularity. 

Na prvním místě se jednalo o Michaila Gorbačova, který nazřel, že sovětské impérium je ve stávající podobě již neživotaschopné, nicméně jeho reformy se mu zjevně vymkly z rukou. Rozhodně se však zasloužil o pád Berlínské zdi a o to, že rozhodující složky KGB a sovětské armády nezasahovaly do vývoje v dosavadních porobených satelitech.

Kocáb následně popisuje vstřícné chování posledního komunistického federálního premiéra Ladislava Adamce, který ovšem svoji šanci nevyužil. O to lépe situaci využil jeho místopředseda vlády Marián Čalfa, který pochopil beznadějnost situace KSČ a dohodl s Václavem Havlem a s představiteli Občanského fóra základní obrysy změny režimu a získal za to zjevný, byť tichý příslib beztrestnosti a sametovosti pro vedoucí komunisty.

Tato historie má svoji stránku pozitivní, někdy představovanou v poněkud heroickém nádechu. Pak má ale i své stinné rysy. Především opozice v čele s Václavem Havlem nebyla na přechod k demokracii připravena, tápala a improvizovala až nakonec, po letech vedl tento průběh osvobozování k postupnému začlenění KSČM zpátky do politického systému. To není dobrá vizitka. Nepolitická politika čelných chartistů pak vedla k tomu, že se v Česku nepodařilo vybudovat dostatečně silné demokratické strany. Kvůli tomu se pak v druhém a třetím desetiletí po Listopadu, tedy po obnově ruské síly a mocenské propagandy, podařilo starým silám opět vyškrábat na výsluní moci.

Dnes Česká republika čelí hrozbě pádu zpět do sovětského bahna, byť v novém provedení. A je na nás, zda tomu budeme čelit dostatečně rozhodně a čestně.

V aktuálním Revue FORUM najdete kromě rozhovoru s Michaelem Kocábem i články o ministryni Janě Maláčové, europoslankyni Kateřině Konečné, rozhovory s Lenkou Zlámalovou, Matějem Ruppertem nebo Janem Povýšilem a mnoho dalšího. Pokud chcete mít časopis každý měsíc ve schránce, objednávejte ZDE!