REPORTÁŽ / Setkáváme se v rušné restauraci v centru Charkova. Právě tam se scházeli po bojových akcích, ještě celí zaprášení a od krve, bojovníci elitní útočné jednotky Mezinárodní legie. Tito muži bojovali v Bachmutu, osvobozovali Kupjansk a dnes o něj bojují s postupujícími Rusy znovu. Trousí se sem jeden po druhém, na první pohled zcela obyčejní muži, mladí i ve středním věku. Ve skutečnosti trénovaná elitní jednotka, která bojuje s Rusy na blízko, pěkně postaru. A právě takoví muži jsou teď na bojišti nejvíc potřeba. Je mezi nimi i respektovaný velitel zvaný Solo. Díky bojové přezdívce se jeho jednotka teď jmenuje „Jediové“. Bojují proti temné straně a ruské invazi od prvních dnů války. Jsou to žijící legendy. Zakladatelé Mezinárodní legie územní obrany Ukrajiny.

Mělo to být pohodové posezení navečer. Navenek se zdá, že všichni jsou v klidu. Jenomže to je jen zdání. Solo, britský dobrovolník, co chvíli hledí do svého mobilu. Později vyjde najevo, že právě v té chvíli probíhá bojová operace jeho mužů. Ti tvoří nejlepší útočný tým působící v řadách Mezinárodní legie. „Dnes jsem ztratil důležitého člověka,“ říká mi smutně, ale bez dalších podrobností. Tuším, že tento večer bude výjimečný a unikátní. Dostanu příležitost nahlédnout pod pokličku ukrajinské obrany.

Dále čtěte

Vzkaz Čechům od lékaře Ilji z bombardovaného Charkova: Vaše pomoc mi dodala naději

REPORTÁŽ/ Do Charkova přijíždíme za tmy. Samozřejmě během vzdušného poplachu, kterých je zde několik denně. Voják mobilní protiletecké jednotky s…

Na pozvání dorazil i velitel rozvědky, jehož jméno sdělovat nebudu. Naproti mně sedí mladý Američan. Má vizáž jako nějaký klučina, ale tenhle dobrovolník bojuje na straně Ukrajinců od začátku plnohodnotné války. Po těžkém, bezmála smrtelném zranění a po ztrátě končetiny se po šesti měsících rekonvalecence nedávno vrátil mezi své bratry, a dokonce pokračuje v boji. Později zjistím, že s Českem má důležitou věc společnou. Přijít mezi nás má i „Tyranosaurus“, estonsko-německý bijec, spoluzakladatel rozvědné jednotky Omega. Tenhle navenek veselý mládenec je na bojišti absolutní postrach Rusů.

Po mé pravici sedí český dobrovolník a člen legie Jan Trčka, zvaný „Santa“, z 3. praporu speciálních jednotek. Jeho práce je zajišťovat a shánět pro tyhle kluky co nejvíce potřebného vybavení, od dronů přes elektronickou ochranu až po auta. Právě on naše setkání zorganizoval. Představuje vojákům mě i Petra Drápala z organizace Česká stopa. Vysvětluje jim, že přijíždíme o nich napsat a podpořit je. Potřebovali by vybrat zbytek financí na auto, které používají pro evakuace zraněných. Slibuji mu, že Češi je ve štychu nenechají.

🇨🇿 Druhé auto dorazilo!

Borci z organizace https://t.co/2Kmwpel15p se smilovali a auto nám předali o trochu dřív, než jsme na něj stihli vybrat. Auto je předané a pracuje!

Moc vás prosíme, abyste nám pomohli dovybrat! Sbírka je na https://t.co/rjJkjUKiWJ, kde můžete stále… pic.twitter.com/IdYsuCs5jU

— Jan Trčka AKA Santa (@cechvevalce) September 30, 2025

Zatímco čekáme na objednané jídlo, před restaurací se Solem pokuřujeme. Je očividně ustaraný. Co chvíli sahá po mobilu a kontroluje došlé zprávy. Vyjde najevo, že téhož dne při autonehodě zahynul jeho blízký spolupracovník podporující legii. Tak jako každý dobrý velitel má především strach o životy svých mužů. Daří se mu ztráty minimalizovat. Vzhledem k charakteru bojů, které se nyní na Ukrajině vedou, jsou rekordně nízké. Přesto se jim nevyhnuly zcela.

„Letos jsem už ztratil v boji tři skvělé chlapy a dodnes přesně nevím proč,“ říká mi. Popisuje, že během boje postupovali lesnatým pásem, takže nebylo vidět, co přesně se stalo. Z hustého porostu, který vše zakrýval, najednou začal stoupat kouř po výbuchu. Dva jeho bojovníci byli mrtví na místě, třetí podlehl těžkým zraněním po převozu do nemocnice. „Myslím si, že to bylo nástražné výbušné zařízení, ale přesně se to asi nikdy nedozvím,“ říká mi zamyšleně. Armáda mu prý nabízela, aby přešli na drony, ale oni chtějí bojovat postaru, pěkně nablízko. Přesně takové vojáky nyní Ukrajina potřebuje nejvíce.

Dále čtěte

Štvou vás reklamy na webu FORUM 24? Tak pojďte číst bez nich!

Milí čtenáři, jak víte, deník FORUM 24 je nezávislý web, který si na sebe musí vydělat, protože jej nesponzoruje žádný…

Tenhle muž ve středních letech s pronikavým pohledem a dobráckým výrazem měl v Británii prosperující firmu. „Rusové tvrdí, že jsme žoldáci, ale to, co dostávám jako svůj měsíční plat, jsem tehdy vydělal klidně za dopoledne,“ říká mi. Když dorazil na Ukrajinu, brzy všem ukázal, že tam neodjel hrát si na vojáčky. Účastnil se obrany Charkova i jiných těžkých situací. Během krvavých bojů o Bachmut za jediný den zlikvidoval třináct ruských vojáků.

Říká mi ale, že obdivuje hrdinství obyčejných Ukrajinců. „Když Rusové na začátku zaútočili na město Sumy, tamní armáda se stáhla. Ruské jednotky pak zastavili obyčejní civilisté, kteří si rozebrali dostupné zbraně a do města je nepustili,“ líčí. Vzpomíná na situaci v Charkově, když od něj Rusy vyhnali. „Když se začali vracet uprchlíci, byl to docela problém. Vojáci byli zvyklí jezdit rychle prázdným městem, běžně na červenou. Když se v ulicích objevili civilisté a začali jezdit auty, bouračky tu byly na denním pořádku“. vzpomíná. Stojíme při tom na charkovské ulici, na které nyní panuje silný provoz a živý večerní ruch, jako by se tu ani nikdy nic podobného nedělo.

Uvnitř baru Santa probírá s vojáky možnosti další pomoci, kterou je pro ně schopen zajistit. Ptá se je na konkrétní typy vybavení tak, aby jim mohl poskytnout skutečně to vybavení, které jsou schopni co nejlépe využít na bojišti i mimo ně. Přesné druhy a typy zařízení, která jim nabízí, není možné zveřejnit. Jsou to ale všechno extrémně potřebné věci, které mohou mít bezprostřední a pozitivní vliv na bojovou efektivitu jednotky i její bezpečnost.

Na stole mezitím přistály první steaky, hamburgery a další dobroty. Mladý Američan se spokojí s kávou. Sedí proti mně, trochu jako na trní. Je to bojový průzkumník a má toho hodně za sebou. Na Ukrajinu připutoval přes Polsko, a jak říká, všechno tady prostě odjakživa funguje trochu jinak. Přestože si tu už zvykl, mezi jeho bratry je mu nejlépe. Na jaře letošního roku málem zemřel, když na něj při akci shodil výbušninu ruský dron. Přesto se vrátil k jednotce. „Znal jsi Karla Kučeru?“ ptá se mě. Říká mi, že s „Charliem“ byli blízcí přátelé. Ptá se mě na jeho maminku. Vytahuje mobil a ukazuje mi fotky. Je na ní společně s Karlem, který padl v březnu 2023 u Bachmutu a posmrtně získal Medaili za hrdinství od prezidenta Petra Pavla. Na fotce se ti dva vesele drží kolem ramen uprostřed rybníka za horkého dne. Vzácná chvilka pohody uprostřed válečného pekla.

Slibujeme si, že se určitě spojíme, ale veselý hlahol vojáků náhle utichá. Byla vyhlášena pohotovost. Charkovská oblast, která se brání ruským útokům ze severu i východu, bude zase jednou potřebovat jejich služby. Vojáci se omlouvají a rychle si dáváme sbohem. Přeju jim hodně štěstí. Loučím se teskným pohledem se šéfem rozvědky, kterého jsem bohužel nestačil vyzpovídat. To už ale proti mně usedá „Tyranosaurus“, kterého se rozkaz netýká, a dívá se na mě veselýma očima.

Pochází z Estonska a absolvoval dva turnusy ve službách NATO, jeden v Iráku, druhý v Afghánistánu. Také on má za sebou zranění. Na Ukrajinu přišel 9. dubna 2022 a slouží v řadách prvního batalionu, který sdružuje vojáky schopné mezi sebou komunikovat v ruštině. „Na začátku jsem byl velký pán. Jediný jsem měl byt, takže se u mě všichni scházeli,“ vzpomíná na počátky legie a směje se. Říká mi, že do jednotky až sedmdesát procent mužů z řady zemí nastupovalo nejprve bez jakýchkoli bojových zkušeností. Disciplína vázla, ale bojovníci uvažovali jinak, a to postupně vyústilo do specifické filozofie práce a do jejich samostatného uvažování. „Velitel prostě řekne svým mužům svůj požadavek a o zbytek se už postarají oni,“ popisuje mi.

Je to dobrý společník. Mezi řečí mi vysvětluje, že je specialista na guerillovou válku, na operace za zády nepřátelských jednotek. Se svou jednotkou bojoval v rámci protiofenzivy na podzim roku 2022 o Kupjansk. Šel tam na pomyslném hrotu kopí jako jeden z prvních a po útoku se shledal se svými spolubojovníky postupujícími z druhé strany už uprostřed osvobozeného města. Byl to slavný moment, na který vzpomíná dodnes. Hrdě mi ukazuje svou upravenou terénní buginu, kterou má k dispozici. Trochu se zachmuří, když se ho zeptám na Bachmut, kde tvrdě bojovali, ale jeho výraz se brzy zase rozjasní a na tvář se mu vrátí usměvavý výraz. Dává se do řeči se Santou a brzy pouští z mysli hrůzy válečné vřavy, které se účastnil. Zábava pokračuje.

Dále čtěte

Izrael, židovský stát v rozpadajícím se světě. Objednejte si novou knihu už dnes

Fórum pro média, kulturu a civilizaci pro vás před Vánoci připravuje novou publikaci. Jmenuje se Izrael. Židovský stát v rozpadajícím…

V duchu počítám, na co všechno jsem se zapomněl zeptat těchto mužů. Je toho mnoho, protože vzpomínky a zkušenosti každého z nich by vydaly na román. Pak se loučíme. Zítra budeme, tak jako každý den na Ukrajině, vstávat pár hodin před úsvitem a pracovat ještě dlouho po setmění. Brzy přineseme zprávy o tom, jak se tam daří dalším lidem, kterým Češi pomáhají, stejně jako těmto statečným obráncům Ukrajiny.