Nová kniha legendárního reportéra Boba Woodwarda má potenciál zasadit americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi rozhodující ránu a torpédovat jeho šance na znovuzvolení 3. listopadu. Protože tato kniha je jiná.

Čím je Woodwardovo psaní jiné? Dosavadní knihy, které Trumpa líčily ve velmi špatném světle, byly napsány často na základě anonymních zdrojů, nebo by je někdo mohl vykládat jako mstu lidí, kteří byli Trumpovi blízko, ale pak ho opustili. To je třeba případ jeho poradce Johna Boltona. Jenže Woodward vychází z toho, co mu prezident sám osobně řekl a co je také nahrané. Tady je tím, kdo svědčí proti Trumpovi, Trump sám. To už je skutečně tvrdý oříšek.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Woodward je přitom autoritou par excellence. V roce 1972 společně s kolegou Carlem Bernsteinem odhalil skandál týkající se nezákonných telefonních odposlechů v ústředí Demokratické strany ve prospěch tehdejšího republikánského prezidenta Richarda Nixona, známý jako aféra Watergate. Nixon poté jako jediný americký prezident v historii rezignoval na svůj úřad a oba novináři obdrželi za svoji reportáž Pullitzerovu cenu.

Co se nyní děje a jaký to má dalekosáhlejší dopad, se píše v komentáři na německém serveru Spiegel.de. Je to ostatně téma, které se netýká jen Spojených států, ale také současné české politiky.

Můžeme ocitovat: „Jindy by některá z těchto knih měla potenciál svrhnout prezidenta. Trump však v posledních letech obrátil standardy slušnosti a poctivosti naruby, takže mu alespoň jeho příznivci všechno odpustili; hodnocení jeho popularity je nízké, ale stabilní.“

Woodwardova zjištění berou dech a jsou natolik výbušná, že je reportér teď dokonce obviňován, že je měl zveřejnit mnohem dříve. „Sedmasedmdesátiletý novinář provedl v období od prosince 2019 do července 2020 celkem 18 rozhovorů s prezidentem. Trump se v rozhovorech netají tím, že si byl vědom nebezpečí koronaviru již v rané fázi. ‚Jsou to smrtící věci,‘ řekl prezident 7. února. ‚Dýcháš vzduch a tak se to přenáší. Je to velmi choulostivé, velmi citlivé. Je také smrtelnější než chřipka.‘“

Woodward také odhaluje, že poradce pro národní bezpečnost Robert O’Brien předal prezidentovi 28. ledna jasnou zprávu o epochální výzvě, kterou virus představuje: „Bude to největší hrozba pro národní bezpečnost během vašeho prezidentství,“ řekl O’Brien Trumpovi.

„Trump původně neuvažoval o tom, že by veřejnost o rozsahu hrozící katastrofy informoval. Na akci v Michiganu 30. ledna řekl: ‚Všechno máme pod kontrolou.‘ Téměř o dva týdny později, 10. února, prezident tvrdil: ‚Vypadá to, že virus zázračně zmizí již v dubnu, až se trochu oteplí.‘ A 24. března, kdy v USA vzrostl počet infekcí, oznámil, že o tři týdny později, na Velikonoce, zemi znovu otevře.“

Jenže to bylo úplně jinak a Trump to věděl, a přesto na veřejnosti říkal pravý opak: „Vždy jsem to chtěl bagatelizovat,“ řekl prezident v rozhovoru 19. března. „Stále to bagatelizuji, protože nechci paniku.“

Mezitím se situace v Americe vůbec nevyvíjela dobře. Celkem bylo virem nakaženo více než 6,6 milionu lidí, zemřelo jich 197 tisíc. Nikde v západním světě nemoc nezuřila víc. Na vině je i to, že Trump z politických důvodů pandemii zlehčoval a opakovaně dával najevo, že nenávidí ochranné masky.

„Jediná věc, která ho zajímá, je jeho znovuzvolení,“ uvedl podle Woodwarda Anthony Fauci, ředitel Národního ústavu pro alergie a infekční nemoci. (Fauciho Trump samozřejmě taky nenávidí a dává to najevo.)

Autoři se na stránkách Spiegel.de zamýšlejí nad tím, jestli dnes ještě vůbec existuje nějaký velký politický skandál. „Richard Nixon musel rezignovat, protože chtěl zakrýt vniknutí do stranického ústředí demokratů. Nikdo při tom nebyl vážně poškozen, záležitost se týkala otázky, zda lze důvěřovat prezidentovu slovu. Trump oproti tomu svým lhaním vyvolal pandemii století – zjevně proto, že ho vedla obava, že by pravda o epidemii mohla utlumit americkou ekonomiku.“

Na Trumpovu voličskou základnu taková odhalení zatím nedělají velký dojem, zvláště když pocházejí od bývalého reportéra listu Washington Post, který Trump už roky označuje za předního šiřitele fake news. Jenže Trump potřebuje na svou stranu získat přebíhavé voliče, v tomto případě lidi starší 65 let, kteří dříve volili demokraty a naposledy jeho. Pandemie však právě tuto skupinu lidí obzvlášť silně zasáhla.

Pokud by prezidentovo lhaní, které ohrozilo životy občanů, neudělalo velký dojem ani tentokrát, znamenalo by to, že pravda v politickém boji už skutečně nic neznamená.

Jak vidíme, není to jen americký problém. V naší politice už také fakta a odhalené lži moc neznamenají. Přes všechno špatné, co vyjde najevo, se u nás lze stát prezidentem a premiérem.