Donald Trump, Volodymyr Zelenskyj a Vladimir Putin FOTO: Adobe Stock / Profimedia / FORUM 24
FOTO: Adobe Stock / Profimedia / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Americký ministr obrany Peter Hegseth při slyšení v Kongresu oznámil, že v rozpočtu na příští rok bude pro pomoc Ukrajině napadené Ruskem menší částka. Trumpova administrativa se prý na válku dívá jinak a chce dojednat mír. Do toho prosakují zprávy, že prezident Trump hodlá výrazně oslabit sankce proti agresorovi, které chce prosadit Lindsey Graham. Čekání na to, až se Trump na Putina konečně rozzlobí, tak pokračuje. Kdo tomu ještě věří, ať vyčká. Evropa a Ukrajina ale musejí počítat s tím, že Washington už v tomto ohledu není spojencem.
Dva týdny, které Trump podle vlastních slov potřeboval na vyhodnocení toho, jak moc upřímně to ruský diktátor myslí s mírem, už jsou pryč. Z Bílého domu se žádné odsouzení neozvalo. Místo toho americký prezident de facto obhajuje ruské útoky na ukrajinská města, když říká, že Ukrajina dala Putinovi „důvod je rozbombardovat na prach“.
Se sankcemi proti Rusku se stále ještě vyčkává, protože Trump je evidentně pořád zavést nechce. Zato Kyjev může napříště počítat s menší pomocí. To ovšem v tom případě, že vůbec nějakou pomoc dostane. Od Trumpova návratu do Bílého domu nebyl ohlášen žádný nový balíček a vše, co na Ukrajinu míří, bylo schváleno ještě za Bidena. Prezident nevyužil dokonce ani možnost využít volné prostředky z rozpočtu ministerstva obrany a poslat zbraně ze skladů, což by mohl bez souhlasu Kongresu.
Evropa bez Ameriky, ale ne proti Americe
Je tedy bohužel jasné, že žádné „zaplavení Ukrajiny zbraněmi“ nenastane. Současná americká administrativa mluví o vyjednaném míru, ale zatím postupovala tak, že spíš jakoukoliv ukrajinskou vyjednávací pozici podkopává. V Moskvě to dobře vědí, a proto už zase na stůl vrátili krom požadavků na de facto kapitulaci Ukrajiny i nároky na stažení NATO do hranic před rozšířením.
Tento návrh na dvojrychlostní alianci, v jejímž východním křídle by si Rusové v podstatě mohli diktovat, zda v těchto zemích budou či nebudou jednotky spojeneckých zemí, Kreml zveřejnil už před invazí. Jenže zatímco tehdy bylo jasné, že ho Amerika pod Bidenovým vedením odmítne, dnes podobnou jistotu nemáme. Keith Kellog, který je považován v rámci stávající administrativy za zastánce Ukrajiny, řekl, že další rozšiřování, respektive nerozšiřování NATO je pro Rusko legitimním zájmem.
Pokud ještě někdo pochybuje o tom, že na Ukrajině se bojuje i za naše zájmy, tak je buď hodně naivní, nebo nevěří, že akceschopné NATO a naše plné členství v něm jsou naším zájmem. Evropa se zkrátka musí připravit na to, že Trumpova administrativa je vůči ruským požadavkům daleko vstřícnější než jakákoliv předcházející. Ani George W. Bush, ani Barack Obama ve své snaze o udržování dobrých vztahů s Ruskem nebyli ochotni obětovat NATO.
Evropské země tedy musí udělat vše pro to, aby se Ukrajina mohla bránit i bez americké přímé pomoci. Cílem diplomatických snah by ale nemělo být odstřihnutí se od Ameriky, ale spíše nespoléhání se na Ameriku. Lze doufat v to, že Spojené státy nebudou bránit prodeji amerických zbraní Ukrajině či případně nákupu přes třetí země. Také je potřeba udržet sdílení zpravodajských informací, ale zároveň připravovat alternativu pro jeho možné ukončení ze strany Washingtonu. Je bohužel nutné si přiznat, že Trumpova Amerika není spojenec, na kterého se můžeme spolehnout.
