Americký prezident Donald Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Odborník na virtuální realitu a politický komentátor Jim Stewartson se ve svém příspěvku na síti X zabývá otázkou, jestli se Donald Trump nachází ve stavu narcistického kolapsu. Podnětem mu byla poslední obvinění z vlastizrady, která Trump vznesl proti svým předchůdcům. Stewartson soudí, že podle většiny odborných ukazatelů se zdá, že Donald Trump už ve fázi narcistického kolapsu je. Ačkoliv se podle etických pravidel odborníci zdráhají diagnostikovat někoho, kdo nebyl osobně vyšetřen, někteří vědci soudí, že lze na základě bohatého materiálu analyzovat veřejné vystupování nějaké osoby a porovnat to s tím, jak vystupují jiní.
Jim Stewartson naznačuje, že Trumpovo chování vykazuje známky vážného psychologického stavu, a podle něj nejde o pouhou rétoriku, ale podloženou analýzu, kterou následně rozvádí.
„Narcistický kolaps je závažná psychologická reakce u jedinců s patologickým narcismem, když je jejich grandiózní sebeobraz ohrožen, rozbit nebo již není podporován vnějším světem,“ vysvětluje. Uvádí, že k němu dochází při veřejném ponížení, ztrátě postavení, opuštění klíčovými příznivci nebo když jsou klamy o nadřazenosti konfrontovány s realitou. K projevům tohoto stavu patří vztek nebo paranoia, kognitivní dezorganizace a nutkavé vyprávění příběhů, popírání a klam nebo nadměrné soustředění na nepřátele.
Stewartson pak z tohoto hlediska rozebírá Trumpovy projevy. Prvním je klamný „přepis minulosti“, kdy Trump například tvrdí: „Vyhrál jsem potřetí. Vyhrál jsem drtivě.“ Takový pokus přepsat porážky na vítězství považuje za snahu udržet si iluzi vlastní neporazitelnosti v situaci, když realita jeho grandiózní sebeobraz nepodporuje.
Dále zmiňuje posedlost nepřáteli, když Trump nepřetržitě útočí na „zrádce“, jako jsou údajně Barack Obama, Bill Clinton, Joe Biden, novináři, vlastní zpravodajské služby nebo migranti. Hledání obětních beránků chápe jako zoufalý pokus přenést vlastní vnitřní selhání ven. Tvrzení „snažili se mi ukrást volby“ se tak stává mýtickým příběhem o zradě.
Dalším znakem je kognitivní rozpad rozeznatelný v Trumpových projevech, které obsahují nesouvislé odbočky, trvání na bezvýznamných detailech a chaotické věty bez struktury nebo cíle. Tyto projevy považuje Stewartson za známku rozpadu vnitřní identity. Kompenzační fantazie o pomstě se dají ilustrovat na výrocích jako „byli chyceni“, „Barack Hussein Obama je vůdcem gangu“ nebo „máme dokumenty“. Jedná se o mstivé fantazie maskované jako fakta.
Stewartson zmiňuje psychiatra a psychoanalytika Otto Kernberga, který tvrdí, že při rozpadu falešného já propadá osoba záchvatům vzteku, panice nebo psychotické obraně. Jedinec pak přestává rozpoznávat „sdílenou realitu“. Tedy to, na čem se většinou shodneme, že je skutečnost.
Jim Stewartson varuje, že narcista ve stavu kolapsu je nebezpečný. „Narcista ve stadiu rozkladu není jen nestabilní – on je nebezpečný. Často usiluje o pomstu, aby obnovil svou pozici. Může jednat impulzivně, zejména pokud stále disponuje skutečnou mocí (právní, politickou, mediální nebo paramilitární). Stává se imunním vůči přesvědčování nebo studu a jedná výhradně v rámci vlastního mýtu. U někoho s Trumpovým vlivem se tento psychologický stav může projevit následovně: Výzvy k masovým čistkám, násilí nebo zatýkání. Pokusy destabilizovat instituce, aby zachoval svůj mýtus. Úplné odtržení se od zákona, precedentu nebo demokratických norem.“
Většina seriózních psychologů se vyhýbá přímé diagnóze, jako je narcistická porucha osobnosti, pokud neprovádějí osobní klinické hodnocení. Drží se etických pravidel, jako je Goldwaterovo pravidlo Americké psychiatrické asociace, které zakazuje diagnostikovat veřejné osobnosti bez přímého vyšetření.
Mnozí odborníci nicméně diskutují o některých veřejných činitelích a dělají závěry z jejich veřejných vystoupení. Hodnotí tak vyjadřování, jaké daná osobnost poskytuje, a porovnávají to s tím, jak se vyjadřují ostatní činitelé.
Klinický psycholog Ben Michaelis loni v říjnu také řekl, že nemůže diagnostikovat někoho, kdo není přítomen. Tehdy se zabýval dalším podezřením, totiž možností, že Trump trpí postupující demencí. Podle něj existuje dostatek důkazů pro pokles politikových mentálních sil. „Podívejte, je mu 78 let. Abychom byli spravedliví, všichni s věkem upadáme. Něco z toho, co vidíme, jsou poměrně extrémní projevy jeho úpadku, které rozhodně naznačují vážnější poruchy.“
Sám analyzoval Trumpovy projevy od doby, kdy mu bylo kolem čtyřicítky, až do roku 2016. Podle Michaelise je patrná změna myšlenkových vzorců a je nápadné, jak prezident ve svých řečech stále častěji „ztrácí nit“.
„Je mu 78 let. Kdyby to byl váš dědeček, pravděpodobně byste o tom ani nepřemýšlela. Opakuji, všichni s věkem chátráme. Vidím spíše problémy s myšlenkovými procesy, což neznamená, že má demenci, ale pokud to vezmete jako celek, naznačuje to určitou možnost, že? Problémy s pamětí, potíže s komunikací, změny nálady, špatný úsudek, změny osobnosti, to vše jsou příznaky demence. A existují důkazy, které to naznačují, a myslím, že je rozumné o tom přemýšlet. Vždyť jde o člověka, který kandiduje na nejmocnější úřad na světě,“ konstatoval psycholog ještě v době, kdy probíhala prezidentská kampaň.
