Minulé i toto století už dalo mocným, těm demokratickým i nedemokratickým několik lekcí, jak někdy není téměř absolutní převaha nic platná, když se narazí na neznámý typ odporu. Zažili to nacisté v Jugoslávii a Řecku, Stalin vůči Finsku a po válce v Jugoslávii, Francouzi v Alžíru, Brežněv a jeho nástupci v Afghánistánu, Američané ve Vietnamu a Iráku.

Říká se tomu asymetrická válka. Její problém je v tom, že velmoc má na své straně ohromné množství vojáků, průmyslový potenciál, jaderné zbraně, výzvědné služby, satelity a na té druhé stojí nějací otrhanci plížící se po horách a v hustém porostu. Šlo by je samozřejmě porazit během několika vteřin shozením jedné jaderné pumy, ale to není s ohledem na pověst země, dokonce ani v případě nějakého autoritářského režimu, dost dobře možné. Zamořená pustina by byla vítězi k ničemu a ve veřejném mínění by to taková vláda jasně prohrála.

Na straně trpaslíka navíc může stát nějaká jiná mocnost, která se sice viditelně nezapojí, ale zajistí peníze a zbraně a postará se o mezinárodně šířenou propagandu. Demokracie čelí kritice doma, protože média si všímají padlých vojáků a ptají se, jestli to stojí za to. Když se ptají několik let a jasné vítězství se nedostavuje, protože ani není technicky možné, je demokratická vláda ve svém tažení oslabená. Navíc, protože je to lidské, každý dělá chyby. Demokracie si je přizná, takže nebude cenzurovat zprávu, že bojový letoun omylem bombardoval svatbu, protože střílející svatebčany někdo považoval za džihádisty. Rusové tento problém nemají ti své vojáky pohřbívají tajně, tak to nedělá takový dojem. Hlásí se jen údajná vítězství a posiluje se tak národní hrdost.

Otrhanci sice nemohou nad supervelmocí vyhrát, ale nemohou ani prohrát a hrají o čas, který je na jejich straně, protože nemají mnoho co ztratit. Mají navíc hory, džungli, mizivé nároky na životní úroveň, nebojí se tolik smrti a především jsou odhodlaní. (Nebo mají v zádech příslušné důstojníky, kteří je zastřelí, kdyby chtěli couvnout. Obojí je mocná motivace.)

Kim Čong-un nemusí brát ohled na nic, leda tak na Čínu, ta ale nemá důvod ho nechat padnout, rozhodně ne kvůli takovým podružnostem, jako jsou nějaká lidská práva a podobné dekadentní a změkčilé západní přežitky. Kima může poněkud znepokojovat hlad, ale milion lidí sem, milion tam, jaderné zbraně jsou jeho jistota a nemá důvod se jich vzdát, když vycítil slabost. Čína se bude tak trochu zlobit, protože chce mít monopol na absolutní zkázu sama, ale stejně ví, že bez ní trpaslík nic velkého nesvede.

Jak se v takové situaci zachovat je samozřejmě problém a každá rada drahá, v tomto případě doslova. Bylo by možná jednodušší tajně investovat do úplatků a vydírání, aby se nějaká mocenská klika chovala trochu slušně. Jak to ovšem utajit a zdůvodnit.

V tomto případě nelze Trumpovi prohru tolik vyčítat, jen si měl dávat víc pozor na jazyk a nemyslet si, že svým šarmem ohromí zkušeného příslušníka diktátorské dynastie. Tohle není kšeft s nemovitostmi a Kim není Merkelová, Macron nebo Mayová. Kimové jsou bytosti z jiné mentální planety, kteří přebývají na naší fyzické planetě. Jenže to by chtělo nepovyhazovat všechny poradce, kteří do toho aspoň trochu realisticky vidí.