OD ZPRAVODAJE Z MÍSTA / Přestože je čtvrtek, centrum Kyjeva pulzuje životem. Mladí Ukrajinci posedávají na lavičkách podél širokého bulváru Chreščatyk, který měří přes kilometr a táhne se od Evropského náměstí přes Majdan až k Bessarabskému náměstí. Další si užívají teplý jarní večer před bary, na venkovních zahrádkách restaurací nebo jen tak poslouchají hudbu u vchodu do stanice metra.

Na první pohled nic nenasvědčuje tomu, že země už přes tři roky čelí ruské válce a že ruský medvěd zaťal své drápy do východní části země. Přesto se realita největšího konfliktu v Evropě od konce druhé světové války připomněla hned ráno, kdy byl kvůli blížícím se dronům vyhlášen zhruba půlhodinový letecký poplach.

Den poté se válka připomíná znovu. Když procházím Chreščatykem, zastavím se u jednoho z barů v historické budově na okraji bulváru. Před podnikem stojí těžkooděnci, v okolí hlídkuje množství uniformovaných policistů a přihlížející dav vše natáčí na mobilní telefony. Jde o takzvanou mobilizační razii – akci vojenských odvodových úřadů, jejímž cílem je doplnit stavy armády. Takové zásahy jsou kvůli ztrátám na frontě a rostoucí potřebě nových vojáků čím dál častější.

O několik hodin později znějí nad před válkou asi třímilionovým městem znovu sirény. Nejde o stejný zvuk, jaký znám z Česka, který se ozývá každou první středu v měsíci nad Prahou a dalšími městy – na Ukrajině zní sirény jaksi odlišně, děsivěji, každá z nich má trochu jiný tón, ty se prolínají a míchají s ruchem města.

Letecký poplach tentokrát trvá až do úsvitu. Kyjev během noci zažívá do té doby jeden z nejmasivnějších kombinovaných vzdušných útoků od počátku konfliktu – město je cílem 250 íránských dronů Šáhid a čtrnácti balistických raket. Trosky některých z nich dopadají i do samotného centra.

Donald Trump na cestě k Vladimiru Putinovi

Od 20. ledna, kdy se do Bílého domu opětovně nastěhoval Donald Trump a mírové rozhovory se rozběhly naplno, zažil Kyjev 189 menších, ale podobných útoků. Celkem Ukrajina čelila více než šesti tisícům vzdušných úderů – od drobných po ničivé.

Staronový americký prezident v předvolební kampani sliboval, že ukončí válku na Ukrajině den po nástupu do funkce. Ani po více než sto dnech se však Spojeným státům nepodařilo vyjednat podmínky dohody přijatelné pro obě strany.

„Jeho jednání nemá žádnou logiku,“ říká deníku FOURM 24 v potemnělé sklepní části jedné z gruzínských restaurací v centru Kyjeva Jevhen, voják 3. útočné brigády pozemních sil Ukrajiny. Zatímco Ukrajina tvrdí, že je připravena na okamžité příměří bez podmínek, Putin předkládá maximalistické požadavky – od neutrality po odzbrojení Ukrajiny – nepřijatelné pro Kyjev i jeho západní spojence.

Na začátku války nám opravdu pomohli, ale když přišel k moci Trump, nechoval se jako vůdce velké země, ale jako obchodník.

„Je těžké pochopit nějaké myšlenkové pochody, kvůli kterým toto všechno dělá,“ dodává Jevhen. Jeho spolubojovník s volacím znakem Polák suše přikyvuje. „Vždy jsem byl veden k tomu, že musíme bránit demokracii, svobodu, musím bránit hodnoty demokratického světa, že každý člověk je důležitý, že za to máme bojovat,“ doplňuje.

Ukrajina podle něj nyní ukazuje, že demokratické hodnoty brání. „Bojuje za ně, Ukrajinci za ně umírají, zabíjejí Rusy, kteří přišli na naše území. Teď vidíme situaci, kdy samotná Amerika tyto hodnoty zavrhuje tím, že se čím dál tím více přibližuje k Putinovi, ignoruje lidské životy, zejména Ukrajinců, a ničí tyto hodnoty. Pokud nebudou bojovat Ukrajinci, bude bojovat celá Evropa.“

Jevhen i další Ukrajinci vkládali ještě před začátkem plnohodnotné ruské invaze velkou naději do Budapešťských memorand. Trojice mezinárodních dohod, které byly podepsány 5. prosince 1994 Ruskem, Spojenými státy a Velkou Británií v maďarském hlavním městě. Memoranda měla poskytovat záruky bezpečnosti a územní celistvosti Bělorusku, Kazachstánu a Ukrajině výměnou za připojení se ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Dohodu o Ukrajině tehdy podepsal prezident Kučma, ruský prezident Jelcin, americký prezident Clinton a britský premiér Major.

Jelcinem podepsanou dohodu Rusko porušilo už v roce 2014, kdy anektovalo ukrajinský poloostrov Krym a pomohlo vytvořit na východě země dva loutkové kvazistáty, o osm let později přišel další útok.

„Doufali jsme, že když se něco stane, Američané nám přijdou na pomoc,“ vysvětluje Jevhen. „Na začátku války nám opravdu pomohli, ale když přišel k moci Trump, nechoval se jako vůdce velké země, ale jako obchodník, který chce jen kšeftovat, a v podstatě nás vydal napospas Putinovi.“

Klíčová doba pro pomoc Ukrajině

V obklopení tradičních gruzínských nádob používaných ke kvašení a skladování vína a s kresbou tří tanečníků v tradičním oděvu na zdi vedle Jevhen s Polákem nevypadají jako vojáci elitní brigády. Ještě odpoledne tomu bylo jinak. Česká organizace Paměť národa jejich jednotce přivezla tři terénní automobily a další humanitární pomoc, na kterou se Češi složili. Možná už za pár dní bude 3. útočné brigádě pomáhat v bojích v charkovském sektoru fronty na severovýchodě země.

„Potřebujeme tato auta k zabezpečení logistiky, abychom vojáky přesouvali na pozice a dodávali jim zásoby a výzbroj,“ popisoval Jevhen s vojenským kloboukem na hlavě a v maskáčové košili na fotbalovém stadionu Dynama Kyjev, kde byla celková pomoc za více než 21 milionů korun několika jednotkám předávána.

Pomoc přichází v klíčové době, kdy kohouty americké pomoci s návratem Donalda Trumpa vyschly, od té doby Spojené státy neschválily jediný balík. „Týká se nás to bezprostředně, protože to, co dostáváme od Západu, jsou jen zbytky z konce Bidenova funkčního období,“ popisuje Jevhen, nyní už v modré civilní košili. „Nové dodávky jsou jen sliby a jednání, nic konkrétního ještě nebylo přislíbeno ani dodáno, vše se používá jako páka.“

Na techniku tak i elitní brigáda musí vybírat peníze od lidí, dobrovolníků a různých firem. „Ze začátku jsme neměli nic. To, co jsme měli, jsme získali jako trofej od nepřítele. Až později v roce 2022 jsme dostali první obrněné transportéry M113, ale ne moc a už jsou zničené,“ vzpomíná Polák.

V době nedostatku vojenského materiálu sehrává klíčovou roli i Česko, které vytváří spolehlivý globální dodavatelský řetězec prostřednictvím muniční iniciativy, čímž Ukrajině zajistilo měsíční dodávky dělostřelecké munice až do září. Také díky ní se poměr vypálené ukrajinské dělostřelecké munice vůči ruské snížil z původních 1:10 na 1:2.

„Dělostřelecké granáty chybí vždy. Rusové toho vždy měli mnohem více, dostávají pomoc ze Severní Koreje a další asijské země, se kterou se jednoduše domluví, pokud je to pro ně výhodné, a navíc dobře vycházejí i s Trumpem,“ komentuje Polák s výraznou bradkou na bradě to, co na frontě chybí nejvíce, když zmiňuje i drony s optickým vláknem.

Noční útok na Kyjev, který jsem o den později strávil v krytu hotelu v centru města, zase ukázal, co je nejpotřebnější pro civilní obyvatelstvo – protivzdušná obrana. „Máme jí kritický nedostatek. Slíbili nám určitý počet systémů, ale dostali jsme jen polovinu. Rusové po nich navíc jdou a mohou je zničit. Denně na nás letí 200 dronů a 20 raket a nemáme je čím sestřelit, potom umírají civilisté, obyčejní lidé,“ poznamenává Polák z 3. samostatné útočné brigády.

Brigáda, která si získala přízvisko elitní

Jeho volací znak mate, nepochází z Polska, ale z poloostrova Krym na severu Černého moře, který opustil ještě před jeho anexí v roce 2014. Už tehdy ale tušil, že ruský útok může v budoucnu přijít. „Byla tam silně přítomná ruská propaganda. Na Krymu byly vojenské základny pronajímané Rusům a rozmístěny jednotky. S takovým nástrojem bylo jen otázkou času, kdy si začnou brát všechno.“

„Někteří, kteří na Krymu zůstali, tvrdí, že jsem zrádce, že bojuji proti ‚svým‘. Vnímají mě jako někoho, kdo bojuje proti nim, a říkají, že jsem se spojil s banderovci,“ směje se Polák, který kvůli bezpečnosti sebe i svých blízkých nosí na rukou návleky se vzorem připomínajícím tetování. Když hrozí, že by se mohl objevit na záběrech kamer, na hlavu si navléká zelenou kuklu.

K útoku, jak Polák předpokládal, skutečně došlo před více než třemi lety. V té době začali veteráni pluku Azov zakládat jednotky teritoriální obrany Azov. „Bránili Kyjev a potom se přesunuli do Záporožské oblasti. Byli to lidé, kteří odešli z armády a s plným nasazením se zapojili hned při začátku invaze do obrany země,“ vysvětluje Jevhen. Spolu s Polákem dobrovolně vstoupili do odnože v Kyjevě, další vznikaly ve městě Sumy nebo v Charkově.

Většina jednotek notoricky známého pluku Azov byla v té době dislokována v Mariupolu, přístavním městě na pobřeží Azovského moře na jihovýchodě země. Město se stalo pro ruské síly strategickým cílem a brzy ho obklíčily. Někteří vojáci pluku Azov jsou od té doby drženi v ruském zajetí poté, co se v ocelárnách Azovstal vzdali ruské přesile. Jednotky teritoriální obrany byly mezitím začleněny do speciálních operačních sil Ozbrojených sil Ukrajiny a společně se staly známé jako Azov SSO.

V lednu 2023 byly všechny jednotky Azov SSO opět sloučeny do jedné plně operační bojové jednotky v rámci pozemních sil ozbrojených sil Ukrajiny. „V roce 2022, po záporožské operaci, jsme se přesunuli na polygon, kde jsme byli vycvičeni, a na začátku roku 2023 se zformovala 3. útočná brigáda,“ popisuje Jevhen vznik brigády, která si postupně získala přízvisko elitní.

Obě jednotky mají společný bratrský základ. Jsme dva různé útvary, ale máme stejný duch bratrství a znalostí.

Brigáda je zvláštním terčem Rusů kvůli svým minulým vazbám na krajní pravici i kvůli původu z řad bývalých velitelů a důstojníků pluku Azov. „Rozdíl je v tom, že Azov je speciální jednotka Národní gardy Ukrajiny. Obě jednotky mají společný bratrský základ. Jsme dva různé útvary, ale máme stejný duch bratrství a znalostí,“ doplňuje Polák.

Terčem ale není pouze v Rusku. Když v polovině loňského roku brigáda zahájila turné po Evropě s cílem popsat krajanům své poslání, ale také požádat o příspěvek na činnost, případně je zlákat do armádních řad, narazila. V několika městech muselo vedení brigády diskuzi s krajany zrušit. V Praze museli organizátoři měnit místo, protože vedení klubu, kde se akce měla konat, si válečně motivovanou diskuzi nepřálo.

Komunistická předsedkyně Kateřina Konečná napsala ministrovi zahraničí Janu Lipavskému (nestr.) otevřený dopis, v němž bojovníky z brigády označila za nejhorší z ukrajinského nacionalismu a neonacismu. „Ty stejné tanky nyní vraždí na Ukrajině a Putin by je rád viděl ještě dál. Jestli někdo napodobuje nacisty vražděním a unášením dětí, je to Rusko,“ napsal v reakci šéf české diplomacie.

Azov se formoval v roce 2014 jako reakce na ruský úder v oblasti Donbasu a nebojeschopnou, podfinancovanou armádu, která se nemohla bránit ruské převaze. Ve stejném roce vzniklo i její stigma, když byl pluk zčásti tvořen různými fotbalovými rowdies a extremisty.

Už na podzim ale prošel reorganizací a byl zařazen jako standardní útvar do Národní gardy Ukrajiny. Postupně byl pluk Azov od extremistů a rowdies víceméně očištěn. Po obraně Mariupolu v roce 2014 si získal renomé a začali do něj vstupovat dobrovolníci, pravděpodobně bez větších ideologických šrámů.

Odklonu od původního směru Azovu prospěla i změna „otce myšlenky“ Andrije Bileckého, který byl v řadách krajně pravicového hnutí UKROP a později Svobody, do roku 2019 poslancem. Ten měl vazby na ukrajinskou krajně pravicovou scénu, dlouhodobě se v tomto prostředí angažoval, mimo jiné vedl charkovskou pobočku politické polovojenské organizace Tryzub.

Když 3. útočná brigáda začínala jako teritoriální obrana, byl to opět Bileckyj, kdo ji vedl, a dodnes stojí v jejím čele. V minulosti přiznal své krajně pravicové ultrakonzervativní postoje, ale popřel spojení s nacionalismem, nacismem nebo nadřazeností bílé rasy a takové obvinění odmítl jako ruskou propagandu. „Dnes mají Ukrajinci pouze jednu možnost politické orientace: buď pro Ukrajinu, nebo proti ní,“ řekl v jednom z rozhovorů.

Samotné slovo nacionalismus se v ukrajinštině podobá významem spíše jeho anglosaskému pochopení, kde označuje národní hnutí. Ukrajince, kteří se hlásí k nacionalismu, bychom tak v češtině mohli označit spíše za vlastence.

Rusové se učí z chyb, válka-ofenziva není reálná

Ruské propagandě je brigáda trnem v oku i kvůli svému elitnímu statusu a bojovému duchu. Od svého vzniku sehrála klíčovou roli v obranných i útočných operacích. Stala se nejen jednou z největších jednotek ukrajinské armády, ale také jednou z nejznámějších.

Kromě Kyjeva bránila Ukrajinu také na záporožském směru a na podzim se podílela na osvobození Chersonské oblasti, během něhož vytlačila Rusy z přibližně tisíce čtverečních kilometrů území až za řeku Dněpr. Ve stejné době probíhala ofenziva i na severu země, v Charkovské oblasti, kde ukrajinské síly obnovily kontrolu ve více než 500 osadách a nad více než 12 tisíci čtverečními kilometry území.

V této situaci máme prostředků jen tolik, kolik stačí na to, abychom se udrželi nad vodou a ubránili naše pozice.

„Rusové v roce 2022 nebyli připraveni na náš odpor, nevěděli, co přesně budeme používat. Od té doby se učí, když vidí, že používáme drony, tak je používají taky. Sledují naše inovace – kopírují je. Učí se z chyb v Chersonu a Charkově, přizpůsobili se. Nemůžeme je překvapit,“ popisuje Polák. Při současném stavu podle něj není podobně rychlá ofenziva možná.

„Mohli bychom toho být schopni, kdybychom měli třeba pětkrát víc dělostřelectva, desetkrát víc techniky. V této situaci máme prostředků jen tolik, kolik stačí na to, abychom se udrželi nad vodou a ubránili naše pozice,“ vysvětluje.

Od ledna 2023 bránila 3. útočná brigáda Bachmut, který se stal symbolem ukrajinské nezlomnosti. V únoru 2024 byla naléhavě převelena k posílení ukrajinských vojsk v okolí Avdijivky, kterou ruská vojska začala obkličovat. Tiskový mluvčí brigády později oznámil, že během přesunu z města v Doněcké oblasti jeho jednotka zabila asi 1500 Rusů, zranila jich přes 3500 a zničila dvě desítky obrněných vozidel.

Elitní brigáda zasahuje na místech, kde to nejvíc hoří, brání nejobtížnější úseky fronty, vyniká marketingem i způsobem náboru nových vojáků. Po reformě ukrajinské armády oznámené na začátku letošního roku se má stát páteří 3. armádního sboru. V jeho čele má stát opět Bileckyj. Nejde pouze o povýšení – jedná se o ústřední součást jedné z nejdůležitějších strukturálních reforem ukrajinských ozbrojených sil v posledních letech.

„Nemáme sovětskou povahu, takové sovětské zlozvyky, že když jsi někde něco nechal, tak dostaneš úkol na deset hodin a stojí nad tebou důstojník a buzeruje,“ vysvětluje Polák, v čem je 3. útočná brigáda jedinečná a co ji odlišuje od dalších brigád ukrajinských pozemních sil. „U nás je to jiné – lidé přicházejí dobrovolně, s motivací. Dále jde o to, že všichni vědí, že velitelé jsou jejich bratři. I vojín může přijít k veliteli a popovídat si, normálně, lidsky, jako bratři. Nejsou tam takové hierarchické vztahy. Všichni si pomáháme.“

Velení brigády podle něj navíc hledí na obor každého vojáka. „Pokud je dobrý v technice, je to inženýr, tak se pro něj hledá pozice, která by byla nejvíce užitečná. Kdo je inženýr, pracuje jako inženýr. Nedostane do ruky zbraň a příkaz běž střílet. Dělá to, co umí.“

Neustále se také snaží přizpůsobovat rychlým změnám v realitě války na Ukrajině a sjednotit své standardy se standardy na Západě. K tomu využívá i nové technologie. „Hodně používáme pozemní robotické systémy. Vozí munici, jídlo, evakuují raněné. Pomáháme si novými technologiemi. Naše brigáda využívá 60 procent nových systémů z celých ozbrojených sil. Chráníme tím lidské životy,“ dodává Jevhen.

Ten bojoval v záporožském sektoru a bránil Kyjev, Polák byl mimo to i u Bachmutu. Nyní zadržují ruské útoky na charkovském úseku fronty – na křižovatce Charkovské, Luhanské a Doněcké oblasti.

„Je to víc než 50 kilometrů, někdy je to i 65 kilometrů. Na to, že máme asi 10 500 vojáků, je to obrovský úsek,“ popisuje Jevhen. „Dokázali jsme ubránit své pozice. Naše brigáda nikdy neztratila území,“ přitakává Polák.

Povinností je bránit zemi

Oba se k obraně vlasti přihlásili krátce po začátku války s tím, že chtěli bránit svoji vlast. „Nemohli jsme stát opodál a koukat, jak ruské tanky jedou na Kyjev,“ vzpomíná Jevhen. V té době ukrajinští i západní analytici nevěřili, že se Ukrajina ruské přesile bude schopná ubránit, stejně tak ale hodně lidí nevěřilo, že Rusko skutečně zaútočí.

„My jsme věděli, že útok přijde, věděli jsme, že je to jen otázka času, roky jsme se na něj připravovali. Když k tomu došlo, tak zatímco ostatní lidé zůstali v šoku, my jsme bránili Kyjev. Dokonce i starší lidé zastavovali ruské tanky, civilisté, děti, chodili zapalovat tanky,“ dodává Polák.

Roční období se střídají a válka se vleče, po více než třech letech je pro vojáky elitní 3. útočné brigády těžké si představit, co bude po ní. Polák během bojů utrpěl zranění, když těsně za ním vybuchl granát a poškodil mu slinivku a ledviny, ještě předtím ale zachránil medika a dalšího spolubojovníka, který byl v té době už raněn. Kvůli tomu může dát kdykoliv výpověď a uvolní ho ze služby. Má také zákonný nárok na to opustit bojující zemi. „Dokud válka neskončí, nedělám to, je mojí povinností bránit zemi,“ uzavírá.