Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se svým americkým protějškem Donaldem Trumpem během setkání v Oválné pracovně v únoru 2025. FOTO: Bílý dům / se souhlasem
FOTO: Bílý dům / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Před Velikonocemi oznámil americký ministr zahraničí Marco Rubio, že pokud nebude brzy dosaženo míru, pak se mohou Spojené státy z jednání stáhnout. To následně potvrdil i prezident Donald Trump. Do médií také unikly plány na „americký“ mír. Ten by zahrnoval mimo jiné uznání Krymu jakožto ruského území a odmítnutí členství Ukrajiny v NATO. Teď prý Washington čeká, jak na dokument zareaguje Kyjev.
Ústupky, které by Ukrajina byla nucena přijmout, jsou značné. Potíž je v tom, co Trump udělá, pokud k nim Ukrajinci svolí a dokument odmítne Rusko. Zatím totiž bohužel vždy tlačil jen jedním směrem.
Je třeba hned na úvod říct, že i to, co momentálně Spojené státy navrhují, se dá označit za ruské vítězství. Postup ruských vojsk se v poslední době zpomalil a ani jarní ofenziva s tím nejspíš příliš nepohnula. Pokud by Ukrajina dostávala odpovídající vojenskou pomoc, pak by ruská situace byla ještě horší. Jenže takzvaná mírová jednání zatím bohužel probíhají podle vzorce, že na Kyjev se vyvíjí tlak a Moskvě se ustupuje.
Bezpodmínečné příměří, pokud se Moskva uvolí
Nejlépe to bylo vidět na tom, jak se Spojené státy marně snažily prosadit bezpodmínečné příměří jako krok k míru. Byl to ryze americký návrh, s nímž nesouhlasily ani Ukrajina ani Rusko, byť každá země z jiných důvodů. Výsledek byl ten, že Washington napřed donutil souhlasit Kyjev, aby následně neudělal vůbec nic, když ho nadále odmítala Moskva.
Takže bezpodmínečné příměří, které chtěli sami Američané, stále není. Stejně tak nejsou ze strany Spojených států žádné nové sankce na Rusko, žádný nový příslib americké pomoci Ukrajině, a dokonce ani ona cla na ruské zboží. Ta by sice měla opravdu jen symbolický význam, ale to, že ani k nim se Trump nedohodlal, svědčí o mnohém.
Kreml si osvědčil, že Washington na něj tlačit nebude. Stačí říct, že v principu samozřejmě s příměřím či mírem souhlasí, a následně vyjmenovat důvody, proč to nejde. Putin už ví, že těm jeho bude Trump a jeho okolí na rozdíl od těch ukrajinských naslouchat.
Kdo potřebuje Ameriku
Podobně je tomu s nejnovější hrozbou, že se Spojené státy z jednání stáhnou úplně. Je asi z určitého úhlu pohledu pravda, že to by mohlo více bolet Moskvu. Je tomu ale tak jen proto, že té je Amerika zjevně ochotná při jednání dát víc než Kyjevu. Zároveň nejde samozřejmě jen o samotná jednání. Ukrajina bude bez americké pomoci ve výrazně horším postavení, než byla dosud. Rusku by zrušení sankcí sice pomohlo, ale bezprostředně jej nejspíš nepotřebuje.
Je přitom docela pravděpodobné, že americký odchod z jednání bude následovat i konec pomoci napadené zemi. Připomeňme, že země dosud čerpá jen to, co bylo schváleno za prezidenta Bidena. Trump se k žádným novým závazkům nemá. Přitom má ještě k dispozici několik miliard dolarů v rámci systému čerpání z existujících amerických zásob.
Naděje, které někteří vkládají do takzvané dohody o minerálech mezi USA a Ukrajinou, jsou přehnané. Podobnou dohodu Trump podepsal v roce 2017 s Afghánistánem. Následně podepsal dohodu o odchodu amerických jednotek s Tálibánem a ten pak díky tomu už za jeho nástupce zemi rychle ovládl. Tvrdit, že podobná dohoda s Ukrajinou je ekvivalentem bezpečnostní záruky, je licoměrnost.
Trump si prostě připravuje půdu pro to, aby mohl Kyjev nechat Moskvě napospas. Bylo by pro něj asi politicky lepší, kdyby se to stalo poté, co mu k tomu dá záminku Zelenskyj. Nicméně ona hrozba opuštěním mírových jednání de facto znamená, že to je připraven udělat, i kdyby Ukrajina všechny americké návrhy přijala a tou překážkou míru bylo Rusko.
