Donald Trump s Vladimirem Putinem se setkali na Aljašce. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Zatímco spojenci Ruské federace, jako byla Sýrie, Írán nebo Venezuela, čelili rozvratu, bombardování a únosům, ruský prezident zachovával mlčení. Slíbil jim sice všemožnou podporu, ve chvílích nouze ale nepomohl. Podle komentátorů to oslabilo autoritu a důvěryhodnost Ruské federace na globálním hřišti. Negativní vliv to mělo také na pozici ruského prezidenta Vladimira Putina v očích Donalda Trumpa. Putin byl ponížen, vypadá zranitelný a v očích Washingtonu ztrácí váhu. Trump přestává jeho slova brát v úvahu, a zabývá se jimi jen tehdy, pokud je to výhodné pro jeho plány.
Důvěryhodnost ruského prezidenta Vladimira Putina se drolí v očích zahraničních partnerů Ruska a amerického prezidenta Trumpa i v řadách jeho domácí proválečné komunity, píše americký deník The Washington Post. Připomíná, že Putin sice loni podepsal smlouvy o strategickém partnerství s Venezuelou a Íránem, když ale Trump bombardoval íránská jaderná zařízení a překvapivě unesl Nicoláse Madura, z Kremlu zněla jen slabá vyjádření nebo ticho.
Pozorovatelé se domnívají, že to způsobila Putinova potřeba zachovat si vztahy s Trumpem, a to dokonce i ve chvílích, kdy Američané obsadili v Atlantiku ropný tanker plující pod vlajkou Ruské federace. Zároveň Rusko nemá kapacitu podpořit spojence v časech tísně, což uštědřilo vážnou ránu jeho mezinárodní reputaci. Významně tím totiž klesá vnímání ruské moci v zahraničí a také jeho důvěryhodnosti na světové scéně.
Deník cituje politologa Vladimira Pastuchova, podle kterého Putinovy reakce, či spíše jejich absence, mohou vypadat zvláštně, ale ve skutečnosti jsou logické. „Neútočí na Trumpa, protože doufá v symetrické pochopení potřeb Ruska. Putin ví, že když bude reagovat přehnaně, když dá najevo, že je to pro něj bolestné, všichni uvidí jeho slabost,“ řekl Pastuchov.
Trump to podle něj vycítil a zapadá to do jejich vzájemného chápání světa a politického vedení. „Trump bude dál hrát svou hru, aniž by v případě Putina udělal nějaké zvláštní výjimky,“ myslí si politolog. „Když bude silný, bude s ním jednat jako se silnou osobou. Když bude slabý, bude potrestán,“ domnívá se.
Vedle politické chyby, kterou Kreml udělal se zmíněným tankerem, se podle komentátorů objevují také další známky vadnoucí Putinovy důvěryhodnosti v Trumpových očích. Projevilo se to po ruském obvinění Ukrajiny z toho, že pomocí dronů napadla rezidenci ruského prezidenta ve Valdaji. Obvinění byla očividně přemrštěná a Trump je po počátečním zvažování veřejně „sestřelil“.
Podle Putinova kritika a bývalého ropného magnáta Michaila Chodorkovského Trump ztratil důvěru v Putina. To ale neznamená, že by s ním přestal jednat. „Jsem přesvědčen, že Trump už Putinovi nevěří, ale to pro něj není důvod, aby opustil svou touhu uzavírat smlouvy, jak ekonomické, tak politické. Trump tato prohlášení považuje za diplomatickou hru, ve které pro něj není výhodné, aby Putinovi dával body navíc,“ domnívá se.
Trump byl v průběhu roku 2025 Kremlem systematicky podváděn, ale v letošním roce již Putinovy snahy narážejí na rovnocenného soupeře. Rusko dnes čelí nepředvídatelné a rovnocenně drzé americké administrativě, která se radikálně odchýlila od norem uplatňovaných jejími předchůdkyněmi. Moskva má potíže se adaptovat na novou realitu. Stále silněji transakční americká administrativa, kterou zajímají více peníze a smlouvy než demokracie, vyvolává v zahraniční politice Ruské federace zmatek, protože historicky čerpala moc z reakcí na to, co USA prosazovalo.
To hlavní, co se Putin v této hře snaží uhrát, přitom nemá být udržení vztahu s Trumpem. Rozhodně kvůli tomu nemíní obětovat vše. Prioritou ruského prezidenta je snaha o důstojné ukončení války na Ukrajině. Ani to se však Putinovi dosud zcela nedaří. Jeho vojáci stojí po čtyřech letech války jen o pár desítek kilometrů dál než stáli v roce 2022. V lednu dosáhla délka tzv. speciální vojenské operace na Ukrajině doby tzv. Velké vlastenecké války, za kterou sovětští vojáci dokázali dojít až do Berlína.
V prostoru ruských nacionalistických válečných komentátorů to neprošlo bez povšimnutí. Válka na Ukrajině totiž začala připomínat nekonečný a nesmyslný konflikt, který rozbíjí ruský mýtus o síle a neporazitelnosti, zatímco zemi samotnou vleče po cestě ekonomického a sociálního úpadku. Vojenský komentátor Maxim Kalašnikov napsal, že je již nyní zjevné, že plody této války budou sklízet Spojené státy a Čína, zatímco Rusům zůstane krev, trosky a ztráty.
Podle ruské politoložky Jekatěriny Schulmanové se role prezidenta Putina pro ruskou společnost i tamní elity v roce 2025 začala pozvolna měnit. Představuje sice nadále ztělesnění statu quo a garantuje jejich pozice, může však být také vnímán jako přítěž, která stojí mezi nimi a mírem.
