
Vladimir Putin a Donald Trump FOTO: FORUM 24
FOTO: FORUM 24

KOMENTÁŘ / Historie 20. století zná nespočet míst, kde se jednalo o ukončení různých válek a podobě následného míru. Od Ženevy po Londýn až summit v Reykjavíku mezi Ronaldem Reaganem a Michailem Gorbačovem o dohodě o odzbrojení bylo nalézání neutrální a velmocenské půdy pro mírová jednání hezkou tradicí. Kroky diplomatických delegací dost často končily právě v evropských městech. Když ale Spojené státy americké začaly jednat o řešení ruské invaze na Ukrajinu, Evropu coby místo potenciálních setkání opomenuly. Žádná Vídeň, žádný Londýn.
Po několika kolech jednání mezi Moskvou a Kyjevem zprostředkovaných Washingtonem v saúdskoarabském Rijádu a jejich prakticky nulových výsledcích došla řada znovu stejně jako v roce 2022 na turecký Istanbul.
Ještě před pár dny se zdálo, že se Spojené státy a Evropa shodly na společném postupu, podloženém hrozbou sankcí, který by měl Rusko přinutit k přijetí bezpodmínečného 30denního příměří. Ruský prezident Vladimir Putin ale přišel s další z mnoha protinabídek, a ačkoliv sám jednání v Istanbulu navrhoval a jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelenskyj přes média vzkazoval, že bude v Turecku čekat, v noci na čtvrtek Kreml oznámil, že Putin na jednání nedorazí.
Pro amerického prezidenta Donalda Trumpa mohlo jít o diplomatický úspěch. Jednání na úrovni prezidentů se prodává daleko lépe než schvalování dalších a dalších balíků sankcí, které mají za cíl přivést Vladimira Putina k jednacímu stolu. Zelenskyj s Putinem v jedné místnosti by byl dostatečný doklad toho, že se snahy Donalda Trumpa o ukončení války na Ukrajině konečně blíží alespoň nějakému, když ne úspěchu, tak alespoň postupu vpřed.
Místo toho se ale Donald Trump dočkal znovu pouze ponížení a plivnutí do tváře. Oznámení Kremlu, že Putin do Turecka nedorazí, nebylo překvapivé. Složení vyjednávacího týmu ale do značné míry ano.
Třetí liga vs. těžké váhy ruské diplomacie
V Saúdské Arábii usedly ke stolu těžké váhy ruské diplomacie. Poslat na jednání Sergeje Lavrova, dlouholetého ministra zahraničí, je jedna věc, ale pokud se u stolu objeví Jurij Ušakov, poradce Kremlu pro zahraniční otázky a faktický architekt současné ruské zahraniční politiky, už o něco jde. Právě oni se měli podle různých zdrojů Kremlu připravovat na cestu do Istanbulu.
Tam ale nakonec odcestovala třetí liga ruské diplomacie – náměstek ministra zahraničí Michail Galuzin, ředitel rozvědky GRU Igor Kosťukov a náměstek ministra obrany Alexandr Fomin. Hlavou delegace má být bývalý ministr kultury a poradce prezidenta Vladimir Medinskij.
Ruské vysvětlení toho, proč do Turecka nepřijel Putin osobně, je již dopředu jasné. Z pohledu Kremlu jde o pokračování jednání ze stejného města z roku 2022, které Ukrajinci přerušili. Pod Medinského dohledem tehdy vzniklo takzvané Istanbulské komuniké, sedmnáctistránkový dokument, který se fakticky rovnal ukrajinské kapitulaci a který Kyjev odmítl podepsat.
Je to součást ruské země. Ukrajina je nedílnou součástí ruského světa. Nejsou tam jen banderovci. Jsou tam úplně jiní lidé.
Medinského jmenování do čela delegace už tehdy vypadalo zcela absurdně a poté, co s Američany jednaly nejvyšší špičky ruské diplomacie, se zdá ještě absurdnější. Rodák ze samého srdce sovětské Ukrajiny je hlavním ukrajinofobem Putinova okruhu nejbližších. „Koluje ve mně smíšená krev, a proto říkám, že jsem pravý Rus. A cítím velkou lásku k této zemi, její historii a hrdinské minulosti,“ tvrdil v rozhovoru pro server RBK.
Ukrajina je podle něj součástí Ruska a „nedílnou součástí ruského světa“. „Nejsou tam jen banderovci. Jsou tam i úplně jiní lidé. Musíme rozlišovat mezi ukrajinským režimem, ukrajinským lidem a podobně. Část obyvatel je ideologicky zfanatizovaná, ale část není,“ dodal v dubnu 2023.
Vyslání Medinského a nižších úředníků místo toho, aby se jednání Putin zúčastnil sám, znemožňuje jakoukoliv šanci na průlom a dává najevo, že ruský prezident není ochoten přistoupit na žádný kompromis.
Jinými slovy stále sleduje stejné cíle jako před třemi lety – kapitulaci Ukrajiny, zastavení její cesty na Západ, okleštění ukrajinské armády a změnu ukrajinského nejvyššího vedení, stejně jako tomu bylo v takzvaném Istanbulském komuniké z roku 2022. Kreml tehdejší konec jednání interpretuje jako ukrajinské odmítnutí nabídky na ukončení války, zároveň obviňuje tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona, že na Zelenského tlačil, aby dokument nepodepisoval.
Vladimir Medinskij (vlevo) ukazuje Vladimiru Putinovi během návštěvy koncernu Kalašnikov v roce 2016 model pomníku Michaila Kalašnikova, konstruktéra pušky. FOTO: Kremlin.ru / CC BY 4.0 / Wikimedia Commons
FOTO: Kremlin.ru / CC BY 4.0 / Wikimedia Commons
Zřejmě jako pokus o zamaskování těžkých ztrát a neschopnosti k dalšímu postupu potom sám Medinskij stažení ruských vojsk od ukrajinského hlavního města Kyjeva označil jako projev dobré vůle.
„Poslouchali jsme je a pochopili jsme, že to nejsou lidé vyslaní k jednání, ale k naší kapitulaci,“ popsal pro britský časopis The Spectator Zelenského poradce Mychajlo Podoljak, který se účastnil tehdejších jednání. „Neměli žádnou představu o zemi, kterou napadli, a o našich zdrojích. Neměli ani ponětí, jak vyjednávat.“
Když se Vladimiru Putinovi nedostává naplnění těchto jeho maximalistických cílů, chce alespoň manipulováním reality a předstíráním, že fikce je realitou a realita neexistuje v logice nic není pravda a všechno je možné, prodlužovat jednání v naději, že Západ, který o Ukrajinu postupně ztratí zájem, obrazně řečeno vysedí.
Úskok Kremlu a odmítnutí hozené rukavice
Medinskij je Putinovým člověkem na historickou politiku, je stoprocentně loajální, což je důkazem, že Putin chce řídit jakýkoli proces na dálku. Obrazně řečeno Putin sedí v Kremlu s headsetem na hlavě a Medinskij je jeho lidským dronem. Jakékoliv pozice, které hlavní vyjednavač prosazuje a schvaluje, už mají předem souhlas ruského prezidenta.
Jako ministr kultury často plísnil ruské filmaře za to, že točí snímky znevažující vlastní zemi, a státní peníze nasměroval na ty projekty, které podporovaly ruské vlastenectví. Stál i za vydáním knihy s texty fašistického filosofa Ivana Iljina, ze kterého putinismus – například podle amerického historika Timothyho Snydera – čerpá svoji ideologickou základnu. To mimochodem jednoznačně narušuje představy některých o tom, že hlavním ideologem Vladimira Putina je filosof Alexandr Dugin.
Milovník šachu, který je iniciátorem otevírání šachových klubů v nelegálně okupovaných částech Ukrajiny, se proslavil i jako lžihistorik. Například v roce 2023 se stal spoluautorem učebnice dějepisu pro 11. třídy. V ní Medinskij kompletně přepsal oddíly 70., 80., 90. a nultých let země. A Ukrajinu v ní vykreslil jako ultranacionalistický stát.
Zbytek ruské delegace není nijak okázalý. Zajímavá je ovšem přítomnost šéfa GRU Kosťukova, který byl klíčový při výměně válečných zajatců, což má zřejmě signalizovat ochotu k serióznímu jednání, i když to neznamená, že z ruské strany přijdou nezbytné kompromisy.
Náznaky k takovým kompromisům navíc stále chybí. Nevidíme jedinou větu dokazující to, že by se Rusko chystalo zmírnit své maximalistické, nespravedlivé a pro Ukrajinu nepřijatelné požadavky. Vyslání delegace v čele s povrchním ideologem Medinským je faktickým úskokem a prostředkem Kremlu, jak odmítnout Zelenského výzvu k jednáním o 30denním příměří, ale zároveň také způsobem, jak v očích Donalda Trumpa a jeho administrativy vypadat jako spolupracující strana.