Generální ředitel WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus a čínský prezident Si Ťin-pching koncem ledna v Pekingu FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Americký prezident v řešení krize kolem koronaviru udělal mnohé špatně. Jedna z mála věcí, kterou mu lze přičíst k dobru, je jeho postoj ke Světové zdravotnické organizaci (WHO). Donald Trump včera ohlásil, že dočasně pozastavuje finanční příspěvky této organizaci z americké státní kasy. Ano, lze namítat, že se tím snaží zamaskovat vlastní selhání. Jistě jsou také pravdivá varování, že nedostatek peněz povede k omezení programů, jež zachraňují stovky a tisíce životů. Trump jako vždy trochu přehání, dupe a straší, ale v jádru má pravdu a je potřeba to říci nahlas.
Role WHO v celém příběhu rozšíření koronaviru z Číny do všech koutů světa je nepopiratelně ostudná. Přítulnost jejího vedení k diktátorům z Pekingu způsobila přinejmenším podcenění nové infekční nemoci. Možná by dokonce bylo možné šíření viru zarazit už v počátku. Vždyť už 31. prosince loňského roku WHO obdržela oficiální varování od úřadů na Tchaj-wanu, že virus se může šířit z člověka na člověka.
Organizace pod vedením dr. Tedrose Adhanoma Ghebreyesuse však ještě tři týdny opakovala to, co do světa hlásala Čína. Ta trvala na tom, že přenos je možný jen ze zvířat na člověka, a epidemie či pandemie tak nehrozí. Až 21. ledna po přiznání Pekingu WHO uznala, že virus skutečně mohou dál rozšiřovat lidé. V té době už se ale nákaza rozšířila do dalších čínských provincií. Nicméně i vinou doporučení WHO do celého světa dál vesele mířily desítky tisíc čínských turistů.
Děkujeme za plivnutí do tváře, mohla to být facka
Člověk by si řekl, že si po této zkušenosti dají všichni pozor na to, s kým mají tu čest. Jenže na nátlak Číny nesmí být Tchaj-wan členem WHO, a tak se dál hrálo podle notiček z Pekingu. Dlužno dodat, že v tom dr. Tedros nebyl sám, ale hodnoceno tím, co dnes už víme, je jeho chvála čínské otevřenosti opravdu absurdní.
Čína prý sdílela informace a svou rychlou reakcí dala světu měsíc času. Její rozhodný přístup by mohl pro všechny být příkladem. Co na tom, že informace začala sdílet s minimálně třítýdenním zpožděním? Je to lepší než minule v případě SARS, tak asi máme být rádi. Připomíná to vtip o Leninovi, jehož humanismus dokazuje to, že malého kluka nakopne, přestože by ho mohl i zabít.
WHO si musí vybrat
Odepření finančních prostředků je naprosto krajní postup a určitě je namístě se bavit o tom, zda bylo možné tlačit na WHO jinak a třeba i účinněji. Čína by mocenského vakua paradoxně mohla spíš využít. Zvlášť v Africe a mnohých rozvojových zemích má dobrou pověst a americké rozhodnutí zastavit přísun peněz dokáže jistě propagandisticky využít.
Na druhou stranu ale její nadbíhání Pekingu stálo desítky tisíc životů na celém světě. Místo respektu k Tchaj-wanu, který se skutečně snažil svět varovat a sám si se situací poradil tak dobře, že měl k 15. dubnu jen 395 potvrzených případů nákazy a pouhých šest mrtvých, slyšíme stále ódy na soudruhy, kteří vše tajili a následně horšící se situaci vyřešili pěkně po bolševicku. WHO si prostě musí vybrat, zda chce plnit svou roli, nebo být nástrojem čínské propagandy.
