KOMENTÁŘ / Donald Trump, který sám sebe označuje za člověka, jenž umí ukončovat války, v Íránu viditelně tápe. Původním cílem bylo svržení politického vedení země. Americký prezident deklaroval, že chce, aby měli lidé v Íránu svobodu. I přes smrt významných činitelů teokratického režimu však vedení pokračuje dál akorát jen s doplněným osazenstvem. Otázkou je, jakým způsobem chce americký prezident vlastně ukončit konflikt, který může trvat neúměrně dlouho.

Americko-izraelské síly zažehly 28. února konflikt na Blízkém východě s cílem svrhnout stávající politické vedení Íránu a zastavit současně jeho jaderný program, který dlouhodobě představuje nebezpečí nejen pro Izrael. Jenže Trump se přepočítal, a i přesto, že se podařilo zlikvidovat Alího Chameneího či ministra obrany a další významné exponenty, teokratický režim pokračuje dál.

Trump se přepočítal

Trump na začátku vypuknutí konfliktu vzkázal světu, že protiíránská kampaň bude trvat 4–5 týdnů, jenže místo toho, aby se tedy již nyní domlouvala nějaká forma příměří, válka nabývá na větší intenzitě. Sunnitská Saúdská Arábie nevylučuje větší a intenzivnější zapojení do války, protože by jí samozřejmě vyhovovalo oslabování rivalského šíitského režimu.

Americký prezident mezitím stačil několikrát změnit své výroky směrem k Íránu. Pravdou ale je, že přes vzletné sliby, kterým Trump tradičně dodává až fatální naléhavost, sám přešlapuje v případě konfliktu na Blízkém východě na místě. Dává najevo, a to se značnou přehnaností, že dosáhl „téměř vítězství“ v Íránu, jenomže to je ještě hodně daleko.

Ultimáta nemohou stačit

Dává Íránu ultimáta ohledně zpřístupnění Hormuzského průlivu, hrozí zničením elektráren a dalších míst infrastruktury. Ale to samo o sobě nemůže v daném případě stačit a současně ukazuje na Trumpovu nervozitu, protože věci se v Íránu nehýbají podle jeho gusta. Otázkou je, jestli vládce Bílého domu nezváží jiné možnosti, například pozemní operaci, která by ale byla velmi riskantní, protože by hrozily velké ztráty na životech. Jenže jak se ukazuje, bez ní půjde svrhnout politické vedení jen těžko.

Trump si totiž neuvědomil před údery na Teherán jednu zásadní věc. Íránský režim je uzpůsoben ve všech ohledech k vlastnímu přežití. Nezhroutí se jako domeček karet i přes intenzivní americko-izraelské úderné akce. Přesto, že Írán nemůže vojensky v žádném případě konkurovat Američanům, vyznávané asymetrické pojetí boje se ukazuje jako účinná zbraň.

Americký prezident podcenil schopnosti Teheránu reagovat na přímé ohrožení, a mění rétoriku a strategii vůči Íránu, aniž by si ujasnil, jak chce konflikt ukončit. A také čeho chce dosáhnout, když se nepodařilo na začátku povalit teokratický režim.

Jen bombardování Trumpovi válku nevyhraje

Americký prezident přirozeně chce, aby vyšel z války jako vítěz, který „mírotvorně“ ukončil další válku. Místo toho konflikt eskaluje, není navíc ani pravděpodobné, že by byl za několik týdnů ukončen. Trump samozřejmě může zintenzivnit útoky, bombardovat ještě více íránskou infrastrukturu, ale to mu samo o sobě válku vyhraje těžko. Navíc možnými masivními útoky na elektrárny může způsobit humanitární katastrofu, což by z Trumpa rychle setřelo proklamovanou nálepku mírotvorce.

Na konfliktu je zřetelně vidět, že pokud Trump na začátku nesplní svůj základní cíl, najednou tápe a přešlapuje v bludném kruhu. Improvizace mu nejde. To vše doprovází jeho nervozita a přehnané výroky, které by neměly být součástí verbální výbavy žádného politika. Nejasná strategie v Íránu s prozatím nedostatečnými výsledky tak staví amerického prezidenta před další rozhodnutí, která jsou však nejasná a v mnohých ohledech protikladná a chaotická. Chybí jasnější perspektiva, kterou nelze nahradit prvoplánovými vulgárními výhrůžkami, ať už si o íránském režimu myslíme cokoliv.