Americký prezident Donald Trump FOTO: Official White House / Joyce N. Boghosian / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Official White House / Joyce N. Boghosian / Wikimedia Commons / Public Domain
KOMENTÁŘ / Trumpovo druhé funkční období se zatím z politického hlediska nevyvíjí příliš nadějně. Sám prezident trpí vinou hospodářských dopadů války s Íránem rekordní nepopularitou a republikáni v doplňovacích volbách zažívají jeden debakl za druhým. Průzkumy dokonce naznačují, že by strana mohla na podzim po desítkách let ztratit senátora v Texasu – a to s vydatným přispěním prezidenta, který se v republikánských primárkách postavil za skandály pronásledovaného Kena Paxtona.
V jednom ohledu však Trumpovo druhé funkční období představuje mimořádný úspěch: prezidentovi se totiž prostřednictvím zneužívání úřadu hlavy státu daří dramaticky rozšiřovat rodinné bohatství. Prezidentův majetek vzrostl od návratu do Bílého domu o neuvěřitelné 3,8 miliardy dolarů (79 miliard korun) a stejný raketový růst zažívají i jeho synové.
Majetek Erica Trumpa se tak zvýšil na desetinásobek hodnoty před otcovým zvolením, zatímco bohatství Donalda Trumpa mladšího vzrostlo „jen“ šestinásobně. Nejvyšší soud se přitom postaral o to, že jsou Trump i jeho rodina s velkou pravděpodobností nedotknutelní i po odchodu z prezidentského úřadu.
Podezřele dobré investice
Některé ze způsobů, kterými se Trumpova rodina obohacuje, jsou poměrně přímočaré. Patří mezi ně především obchodování na burze, kdy prezident investoval stamiliony dolarů do akcií firem, na jejichž úspěšnost má přímý vliv. Trump například zakoupil za šest milionů dolarů (125 milionů korun) akcie společnosti Nvidia, které jeho administrativa o týden později povolila vyvážet pokročilé mikročipy do komunistické Číny. To nepřekvapivě vedlo k prudkému nárůstu hodnoty společnosti na trhu.
Prezident investoval také do akcií společnosti Intel, ve které vláda pod jeho vedením koupila desetiprocentní podíl, nebo do velkých zbrojařských společností jako je Lockheed Martin, General Dynamics a Northrop Grumman. Nedlouho poté zahájil válku s Íránem, která vyčerpala takové množství munice a vojenské techniky, že se bude doplňovat nejméně tři roky.
Těžit z toho budou právě zbrojařské firmy, které zároveň dostávají obří zakázky v souvislosti s projektem takzvané Zlaté kupole na vytvoření komplexní protiraketové obrany. Trump sice tvrdí, že nijak nerozhoduje o svých nákupech na burze, na rozdíl od předchozích prezidentů však odmítl prodat svoje akcie a svěřit majetek do slepého trustu.
Podobně přímočaré je přidělování státních zakázek a podpor firmám, ve kterých nakoupili podíl Trumpovi synové. Jde kupříkladu o donedávna malou a teprve před dvěma lety založenou společnost Vulcan, která se dočkala půjčky ve výši 620 milionů dolarů od amerického ministerstva obrany – a to na základě osobní intervence Petera Navarra, prezidentova poradce a blízkého přítele Donalda Trumpa mladšího.
Hodnota Vulcanu v návaznosti na federální půjčku vzrostla desetinásobně. Trumpovi synové rovněž investovali do jiných menších zbrojařských společností, které letos od Pentagonu dostaly zakázky na dodávky bezpilotních letadel. Americká administrativa navíc zvažuje, že by v těchto firmách zakoupil v rámci programu na posílení domácích výrobních kapacit podíl přímo stát.
Podpora ze zahraničí
Vedle zakázek přímo ve Spojených státech dostávají firmy napojené na Trumpovu rodinu významné kontrakty i v zahraničí. Stavební firma Skyline, do které investovali oba Trumpovi synové, tak bude profitovat z plánovaného projektu na těžbu tungstenu v Kazachstánu v hodnotě 1.6 miliardy dolarů (33.3 miliardy korun), který zafinancuje americká vláda. Další společnost zaměřená na výrobu dronů – Powerus – bude pro změnu dodávat bezpilotní letouny státům Zálivu napadeným Íránem.
Státy Perského zálivu vůbec významně přispívají ke zvýšení bohatství prezidenta a jeho příbuzných. Kupříkladu firma zaměřená na kryptoměny World Liberty Financial, vlastněná prezidentovou rodinou a řízená Ericem Trumpem se dočkala odkupu 49 procent akcií významným členem královské rodiny ve Spojených arabských emirátech za 500 milionů dolarů (10,4 miliardy korun).
Trump sám pak od Kataru obdržel luxusně vybavené letadlo Boeing 747 v ceně 400 milionů dolarů (8,3 miliardy korun), které se chystá navzdory zjevným bezpečnostním rizikům využívat již od letošního léta jako oficiální prezidentský letoun namísto údajně stárnoucího Air Force One. Spojeným státům ovšem letadlo zůstane jen do skončení Trumpova mandátu: posléze by se totiž mělo stát hlavní atrakcí plánované „prezidentské knihovny“, ve které mimochodem nebudou žádné knihy.
Mír za miliardu dolarů
Podezření z toho, že z Trumpova návratu do Bílého domu profituje sám prezident i jeho rodina, vzbuzuje také řada dalších kroků současné americké administrativy. Otazníky vyvolává třeba struktura Trumpovy „Rady míru“, která byla původně založena na obnovu Gazy a postupně by se měla stát jakousi alternativou k nenáviděné OSN.
Požadavkem na členství, o které se přihlásily zejména diktatury po celém světě, je vstupní příspěvek ve výši jedné miliardy dolarů. O použití těchto peněz přitom rozhoduje osobně Donald Trump jako „doživotní předseda“, který může navíc jako jediný jmenovat svého nástupce a vybírá všechny členy správní rady. Celá instituce tedy působí jako jeden ze způsobů, kterým mohou podivné režimy po celém světě legálně uplatit amerického prezidenta a ovlivňovat jeho zahraniční politiku.
Na domácí americké scéně by měl podobně fungovat fond v hodnotě 1.776 miliard dolarů (symbolicky podle data vzniku USA), který chce zřídit americké ministerstvo spravedlnosti výměnou za to, že Trump stáhne svoji žalobu na finanční úřad (IRS). Americký prezident požadoval od vlastního finančního úřadu 10 miliard dolarů (208 miliard korun) jako kompenzaci za to, že před volbami v roce 2016 unikla jeho daňová přiznání. Právníci IRS sice věřili, že by v tomto procesu snadno uspěli, ministr spravedlnosti dosazený Trumpem je ale místo toho přinutil k mimosoudnímu vyrovnání.
V rámci dohody se IRS zavázala už nikdy nevyšetřovat Trumpa a ministerstvo zároveň zřídilo již zmíněný fond, údajně určený k vyplacení kompenzací „obětem pronásledování“ předchozí demokratické administrativy. Naději na to, že získají část peněz, si dělají zejména výtržníci odsouzení za útok na Kapitol 6. ledna roku 2021, při kterém došlo k obrovským materiálním škodám i zranění několika policistů. Trump už tyto výtržníky krátce po znovuzvolení omilostnil, a dnes by se tedy mohli dočkat i finanční odměny, přestože soudy všechny jejich vlastní žádosti o kompenzace zamítly.
Stejně dobře je ale možné, že bude k útočníkům na Kapitol směřovat pouhý zlomek obří částky, o jejímž rozdělení má rozhodovat rada obsazená ze čtyř pětin nominanty ministra spravedlnosti Todda Blanche – Trumpova někdejšího právníka, jehož jmenování dosud nepotvrdil Kongres. Peníze tedy mohou směřovat víceméně libovolným směrem dle prezidentova přání – o 2.7 milionu dolarů se již kupříkladu formálně přihlásil Trumpův bývalý poradce Michael Caputo vyšetřovaný FBI v souvislosti s napojením na Rusko.
Demokratičtí politici i samotní policisté napadení při útoku na Kapitol se v tuto chvíli pokouší zřízení fondu zastavit a jejich požadavku již minulý týden vyšel alespoň dočasně vstříc federální soud. Očekává se proto zdlouhavá soudní bitva, která by mohla vyplacení peněz Trumpovým příznivcům a výtržníkům přinejmenším zkomplikovat.
Inspirace v zahraničí
Zatímco ve Spojených státech je korupční chování zvláště na pozici prezidenta šokující, Trumpova „zbojnická“ mentalita mezi jeho nejvěrnějšími spojenci v zahraničí ničím překvapivým. Vedle již zmíněných diktátorů všeho druhu se to týká i populistických nacionalistů ve střední a východní Evropě, kteří Trumpovi v mnoha ohledech slouží jako vzor ovládnutí a následného rozkradení státu.
Největším zdrojem inspirace byl samozřejmě režim vybudovaný Viktorem Orbánem v Maďarsku, který vedl mimo jiné k extrémnímu obohacení expremiérova nejbližšího okolí. Orbánův otec se tak stal majitelem obří barokní rezidence v hodnotě více než půl miliardy korun, zatímco premiérův zeť nebo přátelé z mládí se postupně přisáli na státní i evropské zakázky a ovládli podstatnou část maďarské ekonomiky.
Úspěšným zbojníkem je ale i český premiér Andrej Babiš, který podobně jako Trump neváhá z veřejných peněz obohacovat vlastní společnosti v čele s holdingem Agrofert. Pikantní na celé věci je přitom fakt, že se všichni tito politici prezentují jako outsideři bojující proti zkorumpovanému establishmentu, kteří vrátí moc do rukou „obyčejným lidem“.
V Maďarsku, které bylo v mnoha ohledech modelovým zbojnickým režimem, už voliči tuto lež při posledních volbách prokoukli – ovšem až po dlouhých šestnácti letech, které nové vládě zanechaly prázdnou pokladnu a orbánovskými strukturami prorostlou státní správu. Otázkou zůstává, jak dlouho to bude trvat v dalších zemích včetně Spojených států a České republiky.
