Od prezidentských voleb v USA uběhly už skoro dva týdny. Podle dosavadních výsledků sčítání vyhrál vyzyvatel současného prezidenta Donalda Tumpa Joe Biden. Navzdory tomu, že žaloby jeho týmu zatím soudy vesměs zamítají a všechny státy včetně těch ovládaných republikány potvrzují, že při volbách k žádným rozsáhlým podvodům nedošlo, prezident Trump porážku neuznal. Vyměnil několik klíčových lidí včetně šéfa Pentagonu, Bílý dům pod jeho vedením připravuje rozpočet, jako kdyby měl Trump pokračovat, a prezident zároveň činí závažná rozhodnutí, jakým je například stažení amerických vojáků z Iráku a Afghánistánu.
Předně je třeba říci, že podle všeho volby v USA proběhly naprosto standardně. Ojedinělé chyby, které se objevily, neměly na výsledek žádný vliv a ani žaloby prezidentova týmu nemluví o systematických podvodech, které by jej mohly připravit o vítězství. V Pensylvánii například chtějí Trumpovi příznivci zneplatnit asi 22 tisíc lístků. Joe Biden přitom vede o zhruba 80 tisíc hlasů. Ani kdyby všechny zneplatněné byly v jeho prospěch, o vítězství ve státě nepřijde.
Komentátoři spekulují, zda se prezident Trump snaží jen udržet ve varu své voliče, nebo zda se opravdu chystá zůstat v úřadě i po 20. lednu příštího roku, kdy má proběhnout inaugurace jeho nástupce. Faktem je, že dokud prezidenta nezvolí sbor volitelů, k čemuž dojde v prosinci, tak výsledky oficiální nejsou. Zároveň bylo ale dobrým zvykem v případě takto jasného výsledku nečekat a pro dobro země začít s procesem předání moci.
Politická hra nebo pokus o puč
Podle některých náznaků se dá soudit, že prezident skutečně ověřuje všechny možnosti, jak zůstat v úřadě. Už před volbami se spekulovalo, že by státy, v jejichž sněmovnách mají většinu republikáni, mohly nakonec do sboru volitelů vyslat zástupce dle vlastní úvahy. Ústava tomu nijak nebrání. Republikáni v těchto státech, mezi něž patří i Pensylvánie, už ale něco takového veřejně popřeli.
Podobně se proti nátlaku prezidentova spojence Lindsey Grahama ohradil republikánský státní tajemník v Georgii, kterého měl Graham tlačit ke zneplatnění části korespondenčních hlasů. Zdá se tedy, že se prezident Trump snaží ve funkci udržet skutečně i za cenu popření výsledku voleb, ale zároveň je jasné, že jeho šance jsou v tomto ohledu malé.
Chromý kačer Donald
Odcházející prezident se tradičně označuje jako tzv. Lame Duck, tedy chromý kačer. I když Kongres v novém složení zasedne až 3. ledna a nový prezident bude uveden do úřadu až 20. téhož měsíce, v období mezi volbami a nástupem nové garnitury se většinou prezidenti omezovali na udržovací úkony. Veškerá důležitá rozhodnutí tak nechávají na přicházející administrativě.
Donald Trump ale ani v tomto ohledu normy nerespektuje. Jeho posledním krokem bylo ohlášení odchodu amerických vojáků z Iráku a Afghánistánu. Šlo o jeho předvolební slib z roku 2016 a tak je z určitého pohledu logické, že se jej snaží splnit. Zároveň je ale takto zásadní krok učiněný po prohraných volbách krajně nezvyklý.
Zabetonovat svůj odkaz
Instinktem každého odcházejícího prezidenta je zachovat co nejvíce ze svého odkazu, důležitých legislativních změn či zahraničně politických úspěchů. V tomto ohledu se například naprosto logicky jeví zavádění sankcí proti Íránu, které budou komplikovat jakoukoliv případnou Bidenovu snahu vrátit se k Obamou dojednané jaderné dohodě.
Takový postup se nám nemusí líbit, ale nejde o nic výjimečného. Co přesně ale sleduje Trump ohlášeným stažením veškerých vojáků ze zemí, kde je Amerika udržuje už od dob války s terorem, není úplně jasné. Mírový proces v Afghánistánu ještě zdaleka není dokončen a vojenská přítomnost v Iráku byla pro Američany klíčová například při likvidaci Sulejmáního, ale i boji proti ISIS.
Naschvály a chaos
Pokud by americká armáda skutečně stáhla vojáky z obou zemí, bude extrémně obtížné je tam v případě potřeby vrátit. To znamená, že Trump tak Bidenovi v podstatě svazuje ruce v případě, že mírová jednání mezi afghánskou vládou a Talibanem nedopadnou dobře. Zároveň to omezí schopnost nové americké administrativy jednat v Iráku v případě, že by došlo například k obnovení činnosti Islámského státu.
Pokojné předání moci a kontinuita zahraniční politiky patřily vždy k důležitým předpokladům amerického geopolitického vlivu. Na rozdíl od obratů a změn, které s sebou přinesl každý generální tajemník KSSS od Stalina po Gorbačova, americká zahraniční politika během studené války byla v základních obrysech konzistentní. Dětinské schválnosti odcházející administrativy jsou novinkou, která významně oslabuje americkou důvěryhodnost i moc v dnešní nejisté době.
