Americký prezident prožil jedny z nejúspěšnějších chvil za dobu, kdy je v úřadě. Poděkovat může Mitchovi McConnellovi a demokratické straně v Iowě. Ten první dokázal v Senátu úspěšně zablokovat výslechy dalších svědků, což by sice s téměř naprostou jistotou nevedlo k Trumpovu odstranění z funkce touto komorou Kongresu, ale mohlo by to být z politického hlediska nepříjemné. Demokraté mu pak svou neschopností a zmatky kolem sčítání a vyhlašování výsledků volebních shromáždění v Iowě dodali skvělou munici pro jeho jedovaté tweety. Joe Biden, zatím asi hlavní favorit na zisk demokratické nominace, v tomto státě pohořel. Byť se nečekalo, že by vyhrál, čtvrté místo uštědřilo jeho podpoře dle průzkumů citelnou ránu. Pravděpodobnost, že voliči v listopadu prezidentovi umožní pokračovat ve funkci i po druhé volební období — už tak vyšší než opačný scénář— se tak ještě zvýšila.
Impeachement a voliči
Možnost, že by Senát, v němž mají republikáni většinu 53 křesel proti 47, Trumpa zbavil funkce hlasy 67 senátorů, byla od začátku z říše fantazie. Demokratičtí politici však alespoň doufali, že proces žaloby ve Sněmovně a obdoba soudního stání v Senátu vynese na světlo světa pro prezidenta krajně nepříjemné informace, které od něj odradí voliče. To se ale zatím nestalo a šance, že se to změní, je bez dalších závažných zjištění minimální. Dlužno podotknout, že vzhledem k tomu, co na povrch vyplulo, neměli demokraté jinou možnost než impeachement zahájit, aniž by ztratili tvář.
Prezident tlačil na Ukrajinu, aby veřejné oznámila, že vyšetřuje roli Huntera Bidena, syna bývalého viceprezidenta a uchazeče o demokratickou nominaci do voleb v tomto roce, ve správní radě firmy Burisma. Podle svědků mu nešlo ani tak o to, aby na vyšetřování skutečně došlo, ale měl zájem jen o ono veřejné prohlášení. Zároveň s tím nechal zadržet Ukrajině vyplacení již schválené pomoci, což bylo podle Government Accountability Office (nadstranického úřadu plnícího zhruba roli našeho NKÚ) porušením zákona. Také vyslal svého právníka Rudyho Guilianiho na Ukrajinu, aby tam na Bidena nějakou špínu vyhrabal.
Zbavil se americké velvyslankyně Marie Yovanovichové, která v jeho očích naplnění plánu stála v cestě. Giulianiho spolupracovníci Lev Parnas a Igor Fruman byli v souvislosti s kampaní proti velvyslankyni zatčeni na letišti ve Washingtonu DC před cestou do Frankfurtu. Zpáteční letenky neměli. Demokraté mají pravdu, když říkají, že takovéhle chování prostě k impeachementu vést muselo. Jenže se zatím zdá, že voliče se jim přesvědčit nepodařilo. Přitom bylo od začátku jasné, že prezidentův osud mají v rukou právě oni.
Nálada veřejnosti
Některá čísla sice vypadala pro Demokratickou stranu nadějně, ale celkový výsledek je spíše zklamáním. Prezidentova podpora mezi registrovanými voliči stoupla dle agregátoru průzkumů fivethirtyeight.com na bezmála 45 procent. Srovnatelně vysoko byla naposledy v listopadu předminulého roku, kdy vystoupala lehce přes 44,5 procenta a více lidí mu věřilo jen první dva měsíce ve funkci. V průzkumu společnosti Gallup si dokonce připsal 49procentní podporu voličů, což je jeho nejlepší výsledek u této organizace od jeho nástupu do funkce. Sbírání odpovědí se přitom odehrávalo od 16. ledna, tedy přesně v době, kdy Senát rozhodoval o jeho osudu.
Demokraté přitom věřili, že i přes tuhý odpor předsedy republikánské většiny Mitche McConnella se jim podaří najít alespoň čtyři republikánské senátory, kteří podpoří výslechy nových svědků. Svůj optimismus stavěli i na tom, že podle průzkumu univerzity Quinnipac si takový proces přály tři čtvrtiny Američanů a dokonce i bezmála polovina republikánských voličů. McConnell ale vsadil na to, že tato otázka nebude pro voliče tak důležitá a je rozhodně lepší riskovat jejich nevoli než nová potenciálně nebezpečná svědectví, jako například výpověď Johna Boltona, bývalého prezidentova poradce pro národní bezpečnost.
Až na dva senátory dokázal své ovečky udržet v jednom stádě a zatím se zdá, že mu to prochází. Demokraté, místo toho, aby se alespoň v této otázce snažili nahnat politické body, působí spíše zvadle a dětinsky. Teatrální roztrhání Trumpova projevu o stavu unie předsedkyní Sněmovny Nanci Pelosiovou bylo sice možná pochopitelné poté, kdy jí prezident nepodal ruku. Zároveň je ale vodou na jeho mlýn a po Facebooku a Twitteru už se šíří sestříhané video, v němž k trhání projevu dochází souběžně s tím, kdy prezident vyznamenává afroamerického válečného veterána z druhé světové války.
Osobnosti v dobrém i zlém
Je zajímavé, že i s ohledem na to, jak je McConnel nepopulární, se demokraté nesnaží víc upozorňovat právě na to, že Američanům v procesu s prezidentem upřel to, co drtivá většina z nich chtěla. Srovnání s rychlou reakcí prezidentova týmu na přešlap Pelosiové bije do očí. Zatímco republikáni dokážou rychle vyhmátnout, nebo v tomto případě spíše notně dotvořit, symbolický moment a spojit ho s tváří také ne zrovna populární předsedkyně Sněmovny, demokraté jako by to neuměli. Přitom v době virálních videí a memů je právě tohle naprosto nezbytná schopnost.
Trump je sice i přes nedávné zvýšení podpory pořád poměrně dost nepopulární prezident, ale George W. Bush na tom byl ve stejné fázi svého prvního mandátu ještě o něco málo hůř a Barrack Obama jen o něco málo lépe, přesto oba druhý mandát bezpečně získali. Demokraté by neměli všechno hrát jen na Trumpa, ale pokusit se využít i dalších nepopulárních osobností strany, jako je právě třeba McConnell.
V hlavní roli ekonomika
Zároveň je naivní si myslet, že jen pouhá špatná popularita v průzkumech povede k prezidentově porážce. Američané většinou volí peněženkou a ekonomika zatím pořád funguje, byť současně s HDP roste hrozivým tempem i zadlužování. Jenže ani to nedokážou demokraté pořádně zužitkovat. Skoro tři pětiny občanů podle Gallupova ústavu hodnotí svou osobní ekonomickou situaci letos jako lepší než tu loňskou, a dokonce téměř tři čtvrtiny věří, že si polepší příští rok. Zároveň s tím ale podle agregátoru realcearpolitics.com více než 55 procent lidí věří, že země směřuje špatným směrem a jen necelé dvě pětiny v opak.
Demokraté se snaží útočit na rostoucí nerovnost příjmů a je to zřejmě správný cíl, ale záleží i na tom, jaká řešení kandidáti nabídnou. Bernie Sanders, který je po Iowě hlavním favoritem na zisk nominace, voličům slibuje státní zdravotnictví a podobně jako třeba Jeremy Corbyn v Británii i vyšší daně podnikům a nejbohatším lidem a zaměstnanecké akcie. Ani zestátnění zdravotnictví, které z evropského pohledu nepředstavuje žádný levicový extrém, není celkově nijak extrémně populární.
Mezi demokraty jej podporuje 44 % dotázaných a celkově jen 27 %. Zvýšení daňové sazby pro ty úplně nejbohatší s příjmy přes 10 milionů dolarů ročně pak podporuje vysoké procento Američanů, ale otázka, na kterou průzkumy neodpovídají, je, jak moc důležité pro ně toto téma je. Když dostanou středostavovští voliči vybrat, zda chtějí více zdanit ty nejbohatší, ale zároveň přijít o zdravotní pojištění, které jim osobně vyhovuje— a to i demokratům — může klidně většina z nich říci jasné ne. Pokud demokratické primárky vyhraje Bernie Sanders a do voleb půjde s plánem na státní zdravotnictví bez možnosti ponechat si současné soukromé pojištění, bude Trump ke znovuzvolení zase o něco blíž.
