Kauza policejní reorganizace, otřásající domácí politickou scénou, dostává nový rozměr. Policejní prezident Tomáš Tuhý poukázal na negativní roli olomouckých státních zástupců v čele s Ivem Ištvanem, kteří vůči němu vedli vyšetřování na základě vykonstruovaných a nepravdivých údajů. Pokud se toto podezření prokáže, měli by nést odpovědnost.

O změně kurzu ve vyšetřování okolností změn v policii svědčí i mediální útlum tisku vlastněného Andrejem Babišem. Ten počátkem června rozpoutal hysterickou kampaň za udržení pozic bývalého ředitele ÚOOZ Roberta Šlachty, který se definitivně a už oficiálně zařadil do Babišova týmu. I za cenu hrozící destabilizace Policie ČR.

[ctete]76285[/ctete]

Boj o policii za hranou zákona

Mnozí prorokují, že šéf hnutí ANO šikovně využil situace a marketingově z této války vytěží. Příběh je postaven jednoduše: Neposkvrněný mesiáš bojuje proti korupci a nic ho nezastaví, i když se „kluci hodně snaží“. A skutečně se může stát, že minimálně do nejbližších krajských voleb řada potenciálních voličů tento nevěrohodný kýč neprohlédne, ani jaké špinavé metody jsou přitom používány.

Do značné míry tomu napomáhá zablokovaná situace v mediálním prostoru včetně veřejnoprávních médií. Svůj vliv má i dosavadní mediální defenzíva oponentů bloku Babiš-Šlachta-Ištvan. Stoupenci změn v policii jsou napadáni jako obhájci mafiánů, proti nimž stojí poctiví a zásadoví hrdinové. Svět ovšem takto černobílý není.

Poslední vývoj naopak směřuje k podezření, že boj o Národní centrálu proti organizovanému zločinu je jejími odpůrci veden za hranou zákona, přičemž jeho hlavními aktéry se stali titíž, kdo se za dosud nevyjasněných okolností podíleli na pádu pravicové vlády. To by potvrzovalo nenormální poměry, kdy si spřízněná skupina elitních policistů a vrchních státních zástupců vsugerovala, že v boji za svoji „pravdu“ může opustit i mantinely právního státu.

Šlachtův „trumf“ ve veřejnoprávních médiích

Policejní prezident Tomáš Tuhý poskytl rozhovor Právu (24. 9. 2016), kdy se poprvé obsáhle vyjadřuje k celé aféře, ve které hraje jednu z klíčových rolí. Servítky si příliš nebere a nastolil řadu otazníků, na které by měla odpovědět nejen parlamentní vyšetřovací komise, ale zejména orgány činné v trestním řízení.

Jak to celé začalo? Je skutečně tristní, že jednu z klíčových rolí v kauze mobilu, který byl podle Babišových novin hlavním trumfem Šlachtovy vendety proti vedení policie, sehrála veřejnoprávní média.

Dne 20. června se v reportáži Událostí České televize redaktora Jiřího Hynka objevil bývalý detektiv ostravské expozitury ÚOOZ Jiří Komárek. Ve vyhrocené atmosféře obvinil policejního prezidenta z „brutálního úniku informací v rámci objasňování hospodářské trestné činnosti ve stamilionových částkách.“

Dne 29. července, den po prvním zasedání vyšetřovací komise, zveřejnil Radiožurnál lživou informaci dvou anonymních zdrojů. Šlachta prý před komisí vypověděl, že z telefonu, který v minulosti používali blízcí policejního prezidenta, údajně někdo vynášel informace o zmanipulovaných IT zakázkách. To popřeli samotní členové komise.

Krátce poté se už tématu s plnou vervou ujal Babišův tisk, hojně citující ze živých policejních protokolů.

Kauza šitá horkou jehlou

V poslední době se však ukázalo, že tři měsíce šířený příběh nemá reálné základy a je v médiích podáván zcela nepravdivě. Případ je už půl roku pro nedostatek důkazů odložen a žádná varující SMS nebyla z inkriminovaného mobilu dotčeným podnikatelům zaslána.

„Každopádně fakt, že se to celé dnes dostává do jiného světla, znamená, že tu věc někdo připravoval. A že ji připravoval zřejmě horkou jehlou a udělal při tom řadu zásadních chyb,“ reaguje Tuhý na poslední vývoj. Pochybuje dokonce, že někdo z jeho blízkých měl zmiňovaný mobil k dispozici. „Každopádně si nedovedu představit, jak by se k někomu z mé rodiny mohl dostat.“

Zpochybnil i iniciativu Janečkova fondu. Ten koncem srpna na svém webu publikoval kompletní usnesení Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která kauzu vyšetřovala. „Když jsem si přečetl usnesení o odložení té věci, jak ho zveřejnil Nadační fond proti korupci, tak tam je mnohem více rozporů, nesedí tam třeba časové údaje a jsou tam zřejmě cíleně některé údaje zamazávány tak, aby byly přesto viditelné. I to považuji za určitou aktivitu, která měla poškodit mě i mé blízké,“ komentoval nezákonný únik zřejmě zfalšovaného dokumentu Tuhý.

Nedůvěra v olomoucké žalobce

Velmi negativně se vyjádřil především k roli olomouckých státních zástupců. „Platí, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vedlo rok a půl nějaké řízení, ve kterém jsem měl figurovat jako podezřelý. A je velmi zvláštní, že se někdo může takovým příběhem takto intenzivně zabývat na základě vykonstruovaných faktů a nepravdivých údajů. Nevím, jakou to pak může vyvolávat důvěru v takovou instituci.“

Kritizoval i další aktivitu Ištvanových žalobců. „Pak je tu druhá záležitost ze stejné dílny, a to bylo veřejné prezentování jakéhosi příběhu údajné sabotáže ze strany vedení policejního prezidia. Byli jsme nařčeni z napojení na kriminální špičky a stalo se tak jen pár hodin poté, co jsme zveřejnili informace o změně v organizační struktuře celostátních útvarů. Jestliže máme respektovat orgány výkonné moci a obecně uplatňovat zásady neveřejného řízení, tak jak je možné, že se tyto informace dostávají do médií a jsou komentovány státními zástupci?“

Skutečností je, že Lidové noviny přiznaly (13. 6. 2016, „Justiční normalizace v režii kmotrů“), že mají k dispozici dokumenty údajně dokládající, že snaha o odstranění Šlachty byla připravována lobbisty už před několika lety. Ve stejném duchu pokračovala Mladá fronta DNES (17. 6. 2016, „Plán kmotrů, jak odstranit Šlachtu“), když použila stejné zdroje.

Oba deníky rozvíjely fantasmagorické konstrukce olomouckých žalobců, že za současnou reorganizací je starý nenaplněný plán lobbistů a státních zástupců, kteří jsou už dávno odstaveni od jakéhokoli vlivu. V rozporu s předpisy bylo i vyslechnutí vedení policejního prezidia v této věci, které Ištvanovi lidé prováděli doslova jako mediální reality show.

Cílená a vykonstruovaná záležitost

Tuhý je přesvědčený, že snaha zapojit jej do úniku informací byla „cílená záležitost, připravená a vykonstruovaná“. Požaduje důkladné vyšetření a dodává: „Každopádně si nedovedu představit, že by Vrchní státní zastupitelství v Olomouci bylo schopno prověřovat více než rok a půl policejního prezidenta, aniž by k tomu mělo konkrétní zákonné důvody nebo konkrétní informace vedoucí ke konkrétní osobě.“

Vyžaduje vyvolání osobní odpovědnosti. „Jestliže se to prokáže, tak by samozřejmě ty zodpovědné osoby nést důsledky měly. A pokud se ukáže, že ten příběh byl vykonstruován, tak by mělo být jednoznačně pojmenováno, kdo výrobu takového příběhu zadal.“

Jestliže skutečně došlo k takto zásadním manipulacím zneužitelným v politickém boji, kdo může zaručit, že k nim ve stejné dílně nedocházelo i v jiných mediálně citlivých kauzách? Nelze si představit, že by v takovém případě zůstali jejich aktéři ve svých funkcích. Mohli by v nich zůstat Ištvan a Šlachta, který se právě jako jediný uchazeč přihlásil do „výběrového řízení“ na náměstka generálního ředitele Babišovy celní správy?

[ctete]75177[/ctete]