KOMENTÁŘ / Donald Trump dle svých vlastních slov přijíždí na summit NATO v Ankaře především kvůli tureckému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoğanovi. Turecko chce setkání, které začíná v úterý v hlavním městě, využít k tomu, aby spojencům předvedlo svou početnou armádu, strategickou polohu i rychle rostoucí zbrojní průmysl. V kombinaci s klesající rolí Spojených států stahujících se z Evropy roste význam Turecka pro NATO i Evropskou unii.

„Kdyby se summit nekonal v Turecku, nemyslím si, že bych na něj jel. Jedu tam z úcty k prezidentu Erdoğanovi,“ řekl Trump před summitem při setkání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem.

Americký prezident dodal, že by na jednání necestoval kvůli tomu, „čím jsme si za poslední dva měsíce s některými zeměmi prošli“. Trump tak narážel na chladnou reakci části evropských států na americko-izraelskou válku s Íránem, kterou Washington se spojenci předem nekonzultoval.

Trumpův výrok ukázal nejen napětí mezi Spojenými státy a evropskými členy NATO, ale také rostoucí politickou váhu hostitelského Turecka. Ankara může nabídnout něco, čeho má Evropa nedostatek: početnou armádu, rozsáhlé výrobní kapacity, přístupu do Černého moře a diplomatické kontakty s Ruskem i státy Blízkého východu.

Dále čtěte

Do Varů vysmátý. Do Ankary s prázdnýma rukama. Ale „hlavně už aby bylo po tom“

KOMENTÁŘ / Česká republika míří na jeden z nejdůležitějších summitů NATO posledních let s nesplněným obranným závazkem, seškrtaným rozpočtem a…

Rutte se podle serveru Novinky před summitem nechal slyšet, že NATO sice zůstane transatlantickou aliancí, mezi Evropou a Spojenými státy je ale nutné najít „novou rovnováhu“. Německý kancléř Friedrich Merz ve stejném týdnu řekl, že vyloženě chce ‚evropštější‘ NATO a odstranění evropské závislosti na Spojených státech, což by jistě pomohlo domácímu zbrojnímu průmyslu.

Německo koneckonců hostí přední zbrojní hráče jako Rheinmetall, zásobující nejen Evropu bojovými vozidly a municí, KNDS produkující tanky Leopard a Leclerc, nebo Diehl defence, orientující se na drony a naváděné střely.

Právě proměna americké role otevírá prostor pro státy, které jsou schopné převzít větší část vojenské odpovědnosti. Turecko sice není takovou průmyslovou velmocí jako Německo, ale chrání jihovýchodní křídlo NATO, kontroluje úžiny spojující Černé a Středozemní moře a disponuje jednou z největších armád v Alianci – zhruba 480 tisíc aktivního personálu podle serveru TRT World.

Dále čtěte

Ukrajina bez Patriotů odhodí rukavice. Odpověď Kyjeva na ruské raketové údery může být drastická

KOMENTÁŘ / Ukrajině došly rakety do systémů Patriot, které likvidovaly ruské balistické střely. To ale neznamená, že je země bezmocná…

Turecký ministr obrany Yaşar Güler podle serveru Defence News označil summit v Ankaře za kritický okamžik, během kterého má NATO ukázat schopnost přizpůsobit se měnícímu bezpečnostnímu prostředí a určit svůj další strategický směr. Od aliančních lídrů očekává také nové potvrzení principu kolektivní obrany zakotveného v článku 5 Severoatlantické smlouvy.

Turecká vláda chce na summitu předvést především domácí obranný průmysl. Součástí setkání je Fórum obranného průmyslu NATO, které má řešit rozšiřování výroby zbraní a vojenského materiálu. Güler očekává, že fórum přispěje k užší spolupráci mezi zbrojními podniky členských zemí.

„Se svou silnou armádou, vyspělým obranným průmyslem, účinnou diplomacií a strategickou vizí bude Turecko nadále klíčovým aktérem NATO, euroatlantické bezpečnosti a regionální stability,“ řekl Güler. Tím obranným průmyslem myslel ministr především domácí firmu Aselsan, na kterou se přijel na konci června podívat i polský prezident Karol Nawrocki.

Firma mu představila systémy elektronického boje, protivzdušné obrany i své kapacity sériové výroby. Polsko si od společnosti už v prosinci objednalo technologie za přibližně 410 milionů dolarů, tedy zhruba 8,6 miliardy korun.

Podle ČTK Rutte před zahájením summitu oznámil, že na fóru budou představeny zakázky za desítky miliard dolarů, tedy stovky miliard korun. Nedostatečné výrobní kapacity patří vedle výdajů na obranu k hlavním problémům evropských členů NATO, kteří mají při změnách americké vojenské přítomnosti zaplnit část vznikajících mezer.

Dále čtěte

Monika Babišová letí do Ankary za Erdoğanem, česká diplomacie se bez ní prostě neobejde

GLOSA / Složení Babišovy delegace pro summit NATO v Ankaře se stalo terčem posměchu české veřejnosti. Prezidenta republiky Petra Pavla český…

Summit by podle Paula Taylora, vedoucího výzkumníka European Policy Centre, mohl vytvořit také prostor pro obnovení vztahů mezi Tureckem a Evropskou unií. Taylor, který téměř 40 let pracoval pro agenturu Reuters, označil setkání v Ankaře za historickou příležitost k vytvoření strategického bezpečnostního a obranného partnerství.

Brusel a Ankaru podle Taylora sbližuje kromě ruské agrese a Trumpova ústupu od evropské bezpečnosti i rostoucí geopolitický tlak Číny. Turecko je podle něj příliš významné na to, aby ho Evropská unie nadále držela stranou.

Taylor připomněl, že země s přibližně 91 miliony obyvatel chrání jihovýchodní hranici NATO, kontroluje přístup do Černého moře a hraje důležitou roli při omezování ruského vlivu, podpoře Ukrajiny i stabilizaci prostoru mezi Evropou a Blízkým východem.

Rostoucí strategická důležitost ale nemění autoritářský charakter Erdoğanovy domácí politiky. Summit, který se v Turecku koná poprvé po více než 20 letech, doprovázejí mimořádná bezpečnostní opatření, zákaz větších shromáždění a rozsáhlé zatýkání. Podle tureckého listu Yeni Şafak, který citovaly Novinky, má na bezpečnost v Ankaře dohlížet přibližně 70 tisíc příslušníků bezpečnostních složek, včetně 55 tisíc policistů a četníků.

Turecké úřady před summitem podle ČTK zadržely stovky lidí, mezi kterými byli podle opozičních médií také vládní kritici, aktivisté za občanská práva, advokáti a obhájci opozičních představitelů, členové levicových stran a kritičtí novináři. Úřady tato zadržení nedaly do přímé souvislosti se summitem.

Dále čtěte

Staňte se členy Klubu FORUM. Demokracie není samozřejmost

Jsou chvíle, kdy nestačí jen číst zprávy. Jsou chvíle, kdy cítíte, že chcete být víc než jen pozorovatelem. Jsou prostě…

Ankara tedy spojencům předvádí dvě tváře Turecka. Na jedné straně stojí vojenská mocnost s rychle rostoucím zbrojním průmyslem, strategickou polohou a schopností jednat s aktéry, k nimž mají evropské vlády omezený přístup. Na straně druhé země omezuje protesty, blokuje kritická média a zavírá odpůrce vlády, tedy chování neslučitelné se západními hodnotami.

Čím více ale budou Spojené státy přesouvat odpovědnost za bezpečnost kontinentu na evropské spojence, tím více poroste hodnota turecké armády, výrobních kapacit a kontroly černomořských úžin.

A čím více bude pro NATO jako celek růst hrozba ruské agrese, tím spíše budou evropské mocnosti ochotny přimhouřit nad Erdoğanovým autoritářstvím oko.