Turecká vláda se staví do pozice hrdé oběti intrik řeckých Kypřanů a nevlídné Evropské unie. Jakožto hrdá oběť si vyhrazuje právo pokračovat v činnosti, která hrozí velkým konfliktem. Jde o ropu a plyn a pak také o národní hrdost, uraženost a pocit nedostatečně zohledněné důležitosti. Nejen Turků, pochopitelně.

V pondělí 15. 7. se v Bruselu konalo zasedání Rady pro zahraniční záležitosti (FAC). Zasedají v ní ministři členských zemí EU, zabývající se zahraniční politikou a bezpečnostními otázkami.

V Evropě asi hlavní zájem vyvolala jejich diskuze o íránském jaderném programu. Kromě toho se hovořilo o Súdánu, Moldavsku, Iráku, o migraci, ale hlavně o tureckých eskapádách ve vodách kolem Kypru. Turecká vláda tam přes varování vyslala dvě těžařské lodě, z nichž jedna už začala s vrtáním. Prý v zájmu tureckých obyvatel severního Kypru, jejichž práva EU i (řecká) Kyperská republika ignorují.

Zástupci států EU se po diskusi kolem přesných formulací rozhodli ukázat Turecku žlutou kartu. Turecké průzkumné vrty u kyperského pobřeží označili za ilegální a do Ankary vzkázali, že je EU připravena jednak zastavit přístupová jednání (ta stejně už několik let stagnují), ale i nevyplatit významnou část předvstupních příspěvků na rok 2020 (asi 146 mil. euro). Peníze vždycky bolí nejvíc, a tak evropští diplomaté slíbili, že požádají Evropskou investiční banku, aby se „podívala“ na své půjčky Turecku.

Byla pozastavena jednání o dohodě v oblasti letecké dopravy, EU nebude pokračovat ve schůzkách Rady přidružení EU – Turecko a „prozatím“ se nebudou konat ani žádná další jednání mezi EU a Tureckem „na vysoké úrovni“. Jasným vzkazem turecké straně je zároveň skutečnost, že EU nadále počítá s finanční podporou občanské společnosti ve výši asi čtvrt miliardy euro. Bude tedy pokračovat podpora obrany lidských práv, svobody slova a svobody tisku, kde je reputace tureckého státu mimořádně špatná.

Protože současná Evropská komise končí, požádala Rada (budoucí) Komisi a Vysokou reprezentantku pro zahraničí (nástupkyni F. Mogheriniové), aby „pokračovala v hledání možností pro cílená opatření ve světle pokračujících těžebních aktivit Turecka ve východním Středomoří.“

To už zní trochu jako výhrůžka a docela jistě je to poměrně závažný krok v situaci, kdy si Turecko buduje novou pozici v regionu, kdy hrozí jeho další potíže v NATO v důsledku nákupu ruského raketového systému a kdy stále ještě platí smlouva Turecka s EU ohledně ilegální migrace.

Turecké Ministerstvo zahraničí reagovalo hlasitě a rezolutně: rozhodnutí Rady, které je „posledním příkladem zneužívání členství v EU ze strany Řeků a řeckých Kypřanů“, prý „ani v nejmenším“ neovlivní turecké rozhodnutí pokračovat v těžebních a exploračních aktivitách. To, že EU nezmiňuje turecké Kypřany, „kteří mají stejná práva na přírodní bohatství ostrova“, ukazuje jasně, že EU „je jednostranně zaujatá“.

Kypr představuje problém s dlouhou genezí a s mnoha peripetiemi. EU, která si – navzdory vlastním proklamacím – vtáhla do svých útrob problém rozděleného Kypru, se pokouší manévrovat mezi požadavky a právy kandidátské země (Turecko) a mezi požadavky a právy dvou členských zemí (Řecko a Kyperská republika). Protože je v podstatě nemožné najít objektivní, trvalý a nezpochybnitelný kompromis mezi těmito třemi (podle Turecka čtyřmi) zeměmi, hájí EU pochopitelně především zájmy svých členů. (Snad by si naši „czexitáři“ mohli všimnout síly, kterou představuje samotné členství v EU.)

Turecko předvádí skutečný tanec mezi vejci, navíc ve velké výšce a na napjatém laně. Zpovzdálí hecuje Rusko, které má na Kypru i v okolí své zájmy, přihlíží Izrael, kibicuje zainteresovaná Itálie, neméně zainteresovaná Francie a samozřejmě (stále ještě unijní) Velká Británie. Ohroženy jsou zájmy Egypta, pochopitelně i zájmy USA. Kolem Kypru je prostě zaděláno na velký malér a všichni kluci drží v ruce sirky.

 

 

Revue Forum Banner
Václav Hubinger
Václav Hubinger
Další články autora