Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Islamizace Turecka pokračuje i ve školách, tvrdí kritici nových osnov, které předložilo turecké ministerstvo školství. Kritici je pranýřují za omezení učení o evoluci, posílení nacionalistického myšlení, důrazu na sunnitský islám a nekritický obdiv k prezidentu Recepu Tayyipu Erdoganovi. Podle učitelů také doslova přepisují historii, když opomíjejí vliv Mustafy Kemala Atatürka, zakladatele moderního Turecka.
Návrh upravuje výuku pro děti na základních školách i studenty středních škol. Nejspíš začnou platit už v následujícím školním roce.
Minulý měsíc se pozornost médií soustředila na chystanou ústavní reformu, jež má v Turecku de facto zavést prezidentský systém s posílenou mocí Erdogana a kterou má turecký lid na jaře schválit v referendu. Chystané změny ve školních osnovách tak trochu proklouzly bez povšimnutí, od té doby se však setkaly s tvrdou kritikou zejména liberálních a sekulárních odpůrců. Uznávaný server Politico upozorňuje, že kontroverze a obavy z další islamizace Turecka jsou na místě.
Některé změny ve školních osnovách jsou nevinné − děti se nově kromě o Einsteinovi s Newtonem dozvědí také o významných tureckých učencích. Podle kritiků však výuka posílí „náboženský a nacionalistický“ způsob uvažování s důrazem na sunnitský islám. Kromě toho studenty čekají hodiny o náboženském konceptu džihádu, žáci se naopak téměř vyhnou učení o Darwinově teorii evoluce, což vyvolalo citelný odpor. „Teorie evoluce je zastaralá a upadající teorie, neexistuje žádné pravidlo, že musí být povinně vyučována,“ namítá turecký vicepremiér Numan Kurtulmus.
Vyškrtaný Atatürk
Osnovy mají politický rozměr. Žáci se dozvědí o zásadním významu současného prezidenta Erdogana, jehož moc neustále roste. Během výuky moderní historie se například dozvědí, jak během loňského pokusu o puč sehrál „hrdinskou roli“ při ochraně státu. Na nástěnkách ve třídách jsou už nyní podle jednoho z istanbulských učitelů citovaných magazínem Politico portréty „mučedníků“, kteří padli během zmařeného pokusu o převrat. „Je to politizovaná historie, která vykresluje Erdogana jako hrdinu,“ kritizuje vyučující, který si přeje zůstat anonymní. Bojí se, že by přišel o místo jako tisíce dalších učitelů, kteří byli vyhozeni během nedávných vládních čistek.
Oproti tomu Mustafa Kemal Atatürk, zakladatel a prezident první turecké republiky, a zároveň muž, jehož jméno nese dlouholetá oficiální turecká doktrína „kemalismu“, je podle kritiků z osnov téměř vymazán. Děti se na základní škole dozvědí o jeho příbuzných, kde se narodil a kde zemřel, ale osnovy naprosto opomíjejí jeho roli během první světové války a formování první turecké republiky.
Návrh tvrdě kritizuje učitelská unie Egitim-Sen, která má s vládou AKP dlouholeté spory. Ministerstvo se však brání, cílem je prý chránit národní hodnoty. Kromě toho ministerstvo slibuje, že provede potřebné úpravy, aby osnovy odpovídaly standardům Evropského soudu pro lidská práva, slovní spojení „naše náboženství“ například nahradí neutrálním „islámské náboženství“. Ministr školství také požádal veřejnost o zpětnou vazbu k novým osnovám, což je v Turecku neobvyklé. Podle listu Hurriyet dorazilo nejméně 130 tisíc podnětů a připomínek.
Přichází erdoganismus
To však kritikům nestačí. Mnozí Turci vidí v nových osnovách ohrožení sekulárního pořádku v zemi, který je v zemi zakotven ústavou. Vláda strany AKP v čele s Erdoganem ovšem v posledních letech zavádí reformy, které Turecko islamizují. Tyto snahy ještě nabraly na intenzitě po loňském zmařeném pokusu o puč. Z velké části je tomu tak proto, že Erdoganovi voliči a příznivci jsou často sunnitští muslimové.
Mezi sekulární elitou a konzervativními muslimy navíc panuje v Turecku dlouhý rozkol. Po nástupu Erdoganovy vlády v roce 2002 to přitom vypadalo, že se podaří tuto propast překlenout. Jenže od té doby se mnohé změnilo a politici AKP přitvrdili rétorikou i zákony. Podle komentátora Mustafy Akyola bude „kemalismus“ definitivně nahrazen „erdoganismem“.
Není to přitom poprvé, co se změny ve školství staly předmětem sporu. V roce 2014 vyšly do ulic desítky tisíc lidí kvůli vládní reformě, která zařadila tisíce studentů do státních náboženských škol, původně určených pro imámy, ať se jim to líbilo, nebo ne. Byl to přitom právě Atatürk, kdo nad těmito školami zavedl státní dozor.
Ve školních osnovách předložených resortem školství chybí také řada lidí, kteří sice excelují ve svých oborech, ale měli problémy s vládní Stranou rozvoje a spravedlnosti (AKP), jako je například slavný pianista Fazil Say, který napsal, že jde o „bolestivou diskriminaci“. Say byl odsouzen k deseti měsícům vězení za rouhání, když v roce 2012 citoval na svém Twitteru perského básníka Omara Chajjáma. Soud jeho trest minulý rok zrušil. Podle známého pianisty chybějí na seznamu důležitých tureckých hudebníků i další jména, což muziky znalým lidem ze Západu podle něj přijde „podivné“. Pianista za tím vidí snahu umlčet protivládní kritiky.
Vládní AKP disponuje v parlamentu pohodlnou většinou. Turecké děti si tak o hrdinném Erdoganovi, džihádu a významu sunnitského islámu pro tureckou národní identitu nejspíš poslechnou už od září.
