KOMENTÁŘ / Když se člověk podívá na politickou dráhu Filipa Turka, začne mít podezření, že nesleduje kariéru politika, ale spíš reality show s pracovním názvem „Chyť si svou funkci“. Každá epizoda nový post, nová ambice, nový plakát, ale staré výsledky. Jako poslední teď Motoristy údajně napadlo, že by svého čestného prezidenta mohli usadit do primátorského křesla v Praze. Poté, co už je jasné, že ministrem nebude, vyvstává mezi výfukáři evidentně nerudovská otázka „Kam s ním?“

Médii prosvištěla informace, že Motoristé sobě řeší, co dál se svým nenaplněným snem o ministerském Turkovi. Sen se rozplynul rychleji než ranní mlha nad dálnicí D1. Z kdysi vyhlíženého ministra zahraničí či aspoň ministra životního prostředí zbyl nakonec vládní zmocněnec pro Green Deal bez pravomocí, bez rozhodování, a hlavně bez platu, pokud si chce nechat poslanecký mandát. Trafika bez trafiky. Titul bez obsahu. Funkce bez funkce.

Dále čtěte

VIDEO: Jak se z manipulátora Macinky stala oběť a z Čermákova gesta slušnosti přiznání ke lži

KOMENTÁŘ / Kauza kolem Hynka Čermáka a Petra Macinky je ukázkovým příkladem, jak se z nepřesnosti stane „lež“, ze slušnosti…

Protože prázdná funkce je pro tak ambiciózního sběratele vizitek málo, přichází nový nápad: šup s ním do čela pražské kandidátky, ideálně rovnou na primátora. Proč ne? Když už člověk nestihne v Bruselu ani ohřát židli, o tuzemském parlamentu ani nemluvě, může to zkusit na magistrátu. Politický „multitasking“ po česku.

Turkova trajektorie začíná připomínat známý politický evergreen – kandidovat všude, kde zrovna někdo postaví urnu. Evropský parlament 2024 . „Filip nás v Bruselu nezradí.“ Nezradil. On tam totiž skoro nebyl. Následovala kandidatura do sněmovny, protože „sloužit občanům“ se zřejmě lépe dělá z jiné židle. A přestože poslanecký mandát stačil sotva vybalit z krabice, už pokukuje po primátorském řetězu.

Česká republika má sice různé volby, ale jen jednoho Turka, permanentního kandidáta na cokoliv. I když tvrdě soupeří s druhým kandidátem (tedy kandidátkou) kamkoliv, Janou Bobošíkovou.

Tomuto srovnání se člověk opravdu neubrání. Turek totiž začíná skutečně působit jako jakási Bobošíková v kalhotách. Politická turistika napříč funkcemi, kandidátky jako sběratelské kartičky, výsledky spíš symbolické než volební. Oni dva by si mohli podat ruce, kdyby ovšem někde existovalo místo, kde by o to někdo stál.

Jana Bobošíková svého času kandidovala do Evropského parlamentu, na prezidentku, do sněmovny, do senátu, na primátorku, vedla kandidátky, bloky, hnutí i projekty, které zněly jako pracovní názvy studentských seminárek. Výsledky? Procenta, která se vejdou do statistické chyby, a preferenční hlasy, které by zaplnily menší tramvaj.

Přesto to zkoušela dál. Znovu. A znovu. A nedělejme si iluze, že by v nějakých dalších volbách snad nekandidovala.

Dále čtěte

Nejdůvěryhodnějším politikem je podle průzkumu Petr Pavel, důvěřuje mu přes 60 procent Čechů

Nejdůvěryhodnějším politikem je prezident Petr Pavel, důvěřuje mu 62 procent lidí. Následuje ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) s důvěrou…

Stejný pocit dnes budí Turek. Nikde ho nikdo nechce, tedy s výjimkou Macinky, ale on se tam přesto pořád nutí. Když se zavřou jedny dveře, zkusí okno. Když nevyjde vláda, zkusí sněmovnu. Když nevyjde sněmovna, zkusí Prahu. Když nevyjde Praha… inu, komunální politika má 6 258 obcí, vždycky se něco najde.

Dokonce se zdá, že Filipa Turka musel znát už Jaroslav Hašek. Vždyť jak jinak by mohl svému dobrému vojákovi Švejkovi vložit do úst následující slova: „Je to hotovej nezmar, jako nějakej Boušek z Libně. Vosumnáctkrát za večer ho vyhodili od ,Exnerů’, a vždycky se jim tam vrátil, že tam zapomněl fajfku. Lez jim tam voknem, dveřma, z kuchyně, přes zeď do lokálu, přes sklep do výčepu a byl by se spustil snad komínem, kdyby ho byli hasiči nesundali se střechy. Takovej byl vytrvalej, že by se moh stát ministrem nebo poslancem.“

Problém je, že voliči nejsou personální agentura pro nenaplněné ambice. A sedmdesátiprocentní nedůvěra, kterou Turkovi naměřil poslední průzkum, nevypadá jako odrazový můstek k velkolepému triumfu. Spíš jako studená sprcha po příliš dlouhém leštění vlastního ega.

Takže si to shrňme. Europoslanec, který v Bruselu nevydržel. Ministr, který nikdy nebyl. Zmocněnec, který nemůže nic zmocňovat. Poslanec, který ve sněmovně mlčí a raději chodí k holiči. Možná budoucí kandidát na primátora, kterého Praha ale nevyhlíží.

Dále čtěte

Co je teď úkolem demokratů? Vyhrát příští volby a ukončit éru Andreje Babiše. A začít se musí hned

VÝZVA / Petr Fiala, ačkoli nakonec nebude sestavovat vládu a nebude pokračovat jako premiér, měl velice dobrý finiš předvolební kampaně.

Politika někdy připomíná maraton. U Turka je to však spíš přebíhání mezi starty různých závodů v naději, že někde zapomenou vystřelit ze startovní pistole a on doběhne do cíle sám. Ostatně na podobné závody je zvyklý ze své „formulové“ kariéry, kdy porážel děti, případně startoval sám. To se mu ale ve volbách prostě nepodaří.

Do té doby zůstává české politice unikátní dvojice – Bobošíková v sukni a Bobošíková v kalhotách. Každý jinde, každý neúspěšný po svém, ale oba spojeni nezdolnou vírou, že když se člověk někam nutí dostatečně dlouho, jednou ho tam třeba omylem pustí.