HISTORIE / Ten klid je až zarážející. Zatímco kolem Turnova rachotí po silnici z Liberce směrem na Prahu tisíce okupačních automobilů a stovky tanků, samotnému městu se vyhýbají. Píše se 23. srpen roku 1968 a místní lidé začínají být nervózní. Jak je možné, že oni mohou ještě svobodně dýchat, zatímco země je už dva dny v sevření vojsk Varšavské smlouvy?

Podobné názvy měst Turnov a Trutnov mátly snad již od časů jejich založení. V srpnu roku 1968 však z toho turnovští mohli konečně těžit. Alespoň na chvíli. Obě města si totiž spletla i okupační armáda. Zatímco tak do Trutnova dorazily 21. srpna v ranních hodinách hned dva invazní pluky, do Turnova ani jeden. 

Nepříjemné uvítání

Teprve o dva dny později, 23. srpna dopoledne, si onen zbloudilý polský pluk uvědomil svou chybu a zjevil se před turnovskými kasárnami. Jaké však bylo jeho překvapení, když se otevřela brána a přivítaly ho houfnice, vzorně rozestavěné podél kasáren. Vojenský velitel místní posádky jim prý navíc důrazně oznámil, že pokud do večera neodtáhnou pryč, rozdrtí je i s pomocí půlky města.

Dále čtěte

Tanky drtily těla i naděje. „Bratrská pomoc“ rozsévala smrt

Sovětská hlídka vyzývá blížící se auto v Jedovnické ulici v Brně-Líšni, aby neprodleně zastavilo. Devětadvacetiletý elektrikář Viliam Debnár onoho osudného…

Turnovští totiž nelenili. Velení posádky vydalo jednoznačný rozkaz – proti nepříteli se budou bránit. V tamějších kasárnách propukla bojová pohotovost a vojáci pilně nacvičovali přímou střelbu z děl. A nejen oni se chystali k boji. Sami obyvatelé Turnova žádali o účast na vojenských cvičeních. Dokonce i zástupci místních závodů vybízeli vojáky, aby se nevzdávali a svými zbraněmi hájili svobodu. A to i přesto, že vláda jasně přikázala československé armádě, aby příchozím vojskům nekladla žádný odpor a ve všem jim vycházela vstříc.

Potupa a vztek

Polští vojáci byli v šoku. Tak odvážný vzdor nečekali. Marně žádal jejich velitel zákaz pohybu československých vojáků mimo kasárna, stažení děl či odevzdání zbraní. Všechny požadavky byly okamžitě zamítnuty. Polákům se nechtělo pouštět se do přímého boje na území, které neznali. Nezbývalo jim tedy nic jiného než potupně i se svými tanky odtáhnout za město, kde se utábořili. Na Turnov aspoň výhružně namířili hlavně svých zbraní. Po celý měsíc ale nikdo z nich do kasáren ani nevkročil. 

Dále čtěte

Kupte si knihu Bohumila Doležala: Jak ubránit normální svět

Česká republika i celý svět prošly v předchozích letech mnoha turbulentními změnami. Jen pár měsíců po vzniku vlády Petra Fialy…

Konec všem nadějím

Odhodlání Turnovanů a místní posádky ochablo po 27. srpnu, kdy vedení státu podepsalo moskevský protokol. Všem bylo jasné, že v případě ozbrojeného konfliktu by jim nikdo na pomoc nepřišel. Navíc už na konci září přišel shora trest – turnovský dělostřelecký pluk musel opustit kasárna a uvolnit je pro blížící se sovětskou posádku. Nikdo ale nedokázal zabránit lidem, aby se nechodili se „svými vojáky“ loučit a děkovat jim.