Vůdce ANO Andrej Babiš řeční na summitu Patriotů pro Evropu v Madridu (8. 2. 2025) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Premiér Andrej Babiš (ANO) uveřejnil v sobotu na CNN Prima News komentář, kterým vysvětluje přístup vlády k obranným výdajům České republiky. V psané podobě vyznívá jeho projev zvláštně. Chybí v něm jeho jinak typické kalky, přeřeknutí a emotivní útoky, na něž jsme zvyklí z jeho proslovů ve sněmovně. Vlastně ani moc nepůsobí dojmem, jako by ho náš premiér vůbec psal. Uklidňuje mě jenom to, že jako obvykle obsahuje takovou spoustu rozporů s realitou, že některé z nich při troše úsilí odhalí i laik. Nějaký podíl na něm tedy jistě měl.
Vláda po silné kritice ze zahraničí i z domova vyrazila do informační protiofenzivy kvůli české obraně. Ministr Karel Havlíček (ANO) přesvědčoval v USA tamní byznys, že vše je v naprostém pořádku. Místopředseda ANO Vondráček hlásal v televizi, že závazkům naše republika dostojí. Premiér vydal také článek. Ten ale obsahuje chyby. Hned v druhém řádku textu se píše, že Česká republika vydá letos na obranu 2,1 procenta HDP. Již tento fakt je hrubá chyba sama o sobě, vzhledem k bezpečnostní situaci, která v Evropě panuje, ale není jediná.
Pomiňme teď, že přesný podíl obranných výdajů na HDP zatím není znám, protože závisí na výši letošního HDP, a ten aktuálně neznáme. Nebuďme hnidopichové. Miliarda sem, miliarda tam. Je to zkrátka zhruba 185 miliard, z toho pro ministerstvo obrany zhruba 155. Výdaje na armádu lze i zaokrouhlit. Když je zaokrouhlíme na desítky, máme zhruba 160 miliard. Když na stovky, máme již 200 miliard korun. Zaokrouhlená armáda může být i bojeschopnější než ta nezaokrouhlená, což nám možná brzy potvrdí i pan ministr obrany Zůna, který rovněž v minulém týdnu publikoval rozhovor.
Jenomže, ouha! Národní rozpočtová rada konstatovala, že Babišova vláda schovala mezi obranné výdaje například také 19,6 miliardy korun určených na dostavbu dálnice D11 a na další dopravní stavby. I tyto výdaje jsou prý označené jako „obranné“. Rada napsala, že má velmi vážné pochyby, že by tento výdaj na základě aktuální metodiky NATO mohl být jako celek uznán jako výdaj obranný. Ale to lze snadno vyřešit. Hoďme to za hlavu a zrušme Národní rozpočtovou radu.
Dálnice jsou nepochybně pro obranu nezbytné. I laika ale napadne, že se po nich dá jezdit v obou směrech. To platí i pro tanky. Mohou po nich jet ty západní, pokud budou spojenci ochotni přispěchat na pomoc lajdáckým partnerům. Anebo po našich dálnicích mohou jet tanky ruské. Myšlenka solidarity je tady klíčová. Protože náš obranný příspěvek hájí naše spojence. A spojenci na oplátku hlídají nás.
Zajímavé také je, že zatímco Babišova vláda hledá, které náklady by bylo možné ještě označit za obranné, skutečné obranné výdaje škrtá. To je příklad české Bezpečnostní informační služby a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Ty totiž dostanou o stovky milionů korun méně než loni. Ani to není tajná informace, diví se tomu už i v Blesku.
Ale vraťme se k Babišově bezpečnostní koncepci. Když konstatuje, že investuje do obrany maximum, co si letos Česká republika může dovolit, posiluje své tvrzení tím, že je to zhruba hodnota, kterou do obrany investuje Francie a Itálie. I toto srovnání je, řekněme, pofidérní.
Francouzi a Italové by kouleli očima
Podíl může relativně odpovídat, ale v absolutních číslech Francie investuje do obrany oproti Česku zhruba desetinásobek (zhruba 1,5 bilionu korun) a Itálie pětinásobek – zhruba 766 miliard korun. Francie má 290 jaderných hlavic a v její armádě slouží téměř 200 000 aktivních vojáků. Itálie má v armádě 165 000 vojáků a přes dvě stě tanků. Navíc zvažuje navýšit počet vojáků o sto tisíc mužů. O takové síle si mohou čeští vojáci nechat jen zdát.
Celé srovnání kulhá také v dalším ohledu. Paříž a Řím se nacházejí cca 2800 kilometrů daleko od Moskvy. Do České republiky, kterou Moskva ještě nedávno desítky let vojensky okupovala, to mají ruští vojáci o 1000 kilometrů blíž. Česku to poskytuje dva danajské dary. Více rizika a méně času na řešení, řekl by si laik. O možném riziku nutné mentální mobilizace české společnosti ve chvíli, kdy náš bývalý okupant běsní pár set kilometrů od našich hranic, ale Babišův komentář nemluví vůbec.
Babiš hovoří o sociálním smíru a nutnosti zachovat zdravotnictví, sociální systém, investice do energetiky nebo vnitřní bezpečnosti. Nemluví o tom, že bez fungující obrany a bezpečnosti se z nemocnic stanou trosky, ekonomika se odstěhuje jinam a sociální smír se změní ve vznešený klid okupace či hřbitova. Laik by řekl, že vhodné investice do obranného průmyslu a souvisejících odvětví by daly lidem práci za platy, o nichž se jim dosud ani nesnilo. Ale ne tak Babiš. Času je prý dost a dožene se to v příštích letech. Můžeme se uklidňovat tím, že kdyby se to náhodou nestihlo, je nepochybně možné přinejmenším vyhodit do vzduchu ty nově postavené dálnice a mosty. Možná to postupující nepřátele zdrží.
Dalo by se pokračovat i dál, třeba slovy premiéra o tom, že společně s tím, jak HDP roste, rostou i skutečné výdaje na obranu. Je to pravda, protože jejich poměr vůči HDP zůstává plus minus stejný. To by ale musel být poměr obranných výdajů v České republice dlouhodobě správně nastavený a nesměli bychom řešit letitý deficit a skluz oproti tomu, kde bychom být měli.
„Důsledkem dlouhodobého zanedbávání obrany nejen ze strany Česka a nakumulovaného vnitřního dluhu v řádu stovek miliard dnes musíme do obrany investovat více, pokud chceme požadované schopnosti dosáhnout. Ano, obrana a bezpečnost jsou drahé. Bez nich ale není žádná prosperita a nic ostatního,“ prohlásil náčelník generálního štábu České armády, generál Karel Řehka, který patrně nechtěl čekat, až bude spolu se svými vojáky „zaokrouhlen“, a s nástupem Babiše a jeho party rovnou oznámil svůj konec v armádě.
To, co mě na Babišově komentáři zaráží a co vysvětlit nedokážu, je jeho úroveň. Hemží se to čísly, argumenty, složitými souvětími, dokonce to i jako celek dává smysl. Na to opravdu nejsem zvyklý u našeho staronového premiéra, pro jehož silně exponovanou mysl je často až přespříliš obtížné počkat na to, než stačí myšlenku vyslovit, aby formuloval další.
Když vidím ukázněný, vyargumentovaný, poctivě vydřený text, divím se. Slyším, klidný a poctivý hlas jeho týmu komunikačních profesionálů, kteří se mě na objednávku snaží přesvědčit o tom, že se náš rodný Titanic nepotápí. Slyším housle na palubě a slova kapitána o tom, že vše je v maximálním naprostém pořádku. Chvílemi si dokonce říkám, jestli je tohle vůbec ještě Babiš? Viděl vůbec ten článek, než ho publikovali?
