Ty sociální sítě. To je smetiště. Už ani smrt tam není svatá

Petr Uhl (Jindřich Nosek (NoJin) / Wikipedia Commons / CC-BY-SA-4.0)

Petr Uhl | FOTO: Jindřich Nosek (NoJin) / Wikipedia Commons / CC-BY-SA-4.0

Další z velkých českých osobností minulého století odešla. Petr Uhl. Bojovník za lidská práva, signatář Charty 77, disident, politický vězeň. Nemáme mnoho takových lidí, měli bychom si jich vážit. A zejména v okamžiku smrti. Neděje se tak ale na sociálních sítích.

Jakýsi bezvýznamný, ale o to hlasitější křikloun, jak to tak bývá, Ivan Šrámek, se nechal slyšet, že konečně ten trockista zdechl. V následné debatě ho, zaplaťpánbůh, všichni poslali víte kam, jeden z diskutujících ho nahlásil na tzv. ban. A tenhle „virtuální hrdina“ hned začal na své zdi kňourat: „Nejspíš se s vámi na 30 dní rozloučím. Napsal jsem pod post ke zdechnutí Uhla cosi, a jeden *** se rovnou přihlásil, že mě napráskal. Njn., dřív se udavači alespoň pokusili schovávat. Dneska si myslí, že jsou chránění. Ale všeho do času…“

()

Pomiňme, že tihle hrdinové jsou siláci jen za klávesnicí, v běžném životě jsou to zbabělci. Ale nejen pro pana Šrámka: V tomto případě onen ban není žádné práskání, ale docela obyčejný virtuální políček. Majestát smrti! Například já bych byl taky schopen napsat milion věcí o kupčení s bolševiky kupříkladu o Karlu Gottovi, ale držel jsem vychovaně pusu. Ještě jsem sdílel ten dojemný duet s dcerou, kdy se loučil se životem.

Naproti tomu Petr Uhl už za totality neúnavně i za cenu osobních obětí bojoval za lidská práva, byl vězněn dlouhé roky, ačkoliv měl malé děti, a přišel i o to, co „jim domov šeptá do spánku“. Byl pro další lidi svou prací pro disent oporou a inspirací, dodával jim odvahu. A že o sobě občas prohlašoval, že je trockista, budiž, berme to spíš za intelektuální manýru v divadelní kavárně. Byl to velký člověk, který zaslouží poctu! A vy, pane Šrámku, najděte si básně dalšího politického vězně, vězněného komunisty, Jana Zahradníčka, a těch třicet dní banu využijte k jejich četbě. Níže vám jednu jako ochutnávku posílám.

Z leopoldovského sešitu poezie Jana Zahradníčka (17. ledna 1905 – 7. října 1960), katolického básníka vězněného komunistickým režimem.

Pozdrav

Posílal jsem ti pozdrav po měsíci,
jak oknem hleděl na mne skrze mříž.
Mezi nás prostřena noc šelestící,
na druhém konci okno tvé, kde spíš.

Mezi nás prostřena noc červencová,
a na dně noci stromy ve vánku.
Větev za větví zvěstují si slova,
jež domov šeptá dětem do spánku.

Mezi nás prostřena ta šumná země,
zem smrčin, žit a potoků a střech.
Tak daleko, jak od tebe je ke mně,
i blízko tak já cítím její dech…

Spi, s dětmi spi, ať oddych poskytne ti
noc pod čelenkou vlhkých letních hvězd,
ta zem, na niž jsme přivedli své děti,
jež s tebou si ji budou věčně plést.

I já zde zaslech v nočním šelestění,
jako když ve spánku se obracíš.
Bylo to bílých rukou zaúpění,
či měsíc pohladil mě skrze mříž?

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]