KOMENTÁŘ / Podle Putinova poradce Ušakova se oba prezidenti oslovovali křestními jmény, a když nadešel čas skončit, ani jeden nechtěl položit sluchátko. Ach, mladá láska! Putin sice nesouhlasil vlastně s ničím, co sám Trump ještě před pár týdny říkal, že chce, ale míru se nebrání. Stačí prý odstranit „základní příčiny konfliktu“. Tou nejzákladnější je samozřejmě suverénní a svobodná Ukrajina. Kdyby ta neexistovala, tak by se přirozeně bojovat nemuselo. Trump je ale i přesto optimista a pro jistotu Rusku slibuje, jak moc velké peníze bude moci vydělat, až ta „krvavá lázeň“ skončí. Sankcemi se hrozit nesluší, když Putin vlastně v zásadě proti míru nic nemá, že? Zdá se, že vařená nudle spojující Trumpův krk a Putinovu ruku se opět nepřetrhla.

Dalo se to tak trochu čekat už před telefonátem. Rusové sice do Istanbulu na jednání přijeli s požadavky na ukrajinskou kapitulaci místo skutečných návrhů k jednání, ale Trump se v rozhovoru pro Fox News stejně strefoval do Zelenského. Je hezké, že Lindsey Graham už po stopadesátéšesté připomněl, že má pro prezidenta připraveny sankce, kterými by mohl Rusku způsobit vážné komplikace. Kdyby nám to nepřipomínal, snad bychom na ně mohli i zapomenout.

Dále čtěte

Česko a Západ nad propastí? Chcete-li pochopit problémy současného světa, kupte si naši novou knihu

Pořiďte si v našem e-shopu novou knihu Nad propastí. Česko a Západ v boji o svobodu a demokracii, kterou jako editor…

Čekání na jejich zavedení si ale můžeme krátit představami o růžových scénářích oboustranně výhodné ekonomické spolupráce, kterou Donald Trump a J. D. Vance Rusku slibují, pokud by se uvolilo alespoň trochu slevit ze svých maximalistických nároků. Pokud by čirou náhodou ani po padesáté nezabral cukr, Trump jistě znovu připomene, že výhledově by mohl někdy snad možná použít i ten bič. Ještě že mu ho Lindsey Graham už připravil.

Jako oslík za mrkvičkou

Ono to přitom ale vypadá vlastně tak trochu obráceně. Zdá se totiž, že představa velké dohody mezi Ruskem a Amerikou vyvolává násobně větší nadšení ve Washingtonu než v Moskvě. V angličtině mají přísloví o cukru a biči také, ale mluví se v něm o mrkvi a holi. Když mezek nechce táhnout s vidinou mrkve, kterou mu vozka houpe před tlamou, povzbudí ho ranou holí. Rusko žádnou hůl na Ameriku nemá, ale také ji nepotřebuje. Současná americká administrativa radostně kráčí za vidinou neustále se vzdalujícího pamlsku.

Nejhorší na tom je, že si Trump a jeho okolí zároveň myslí, že právě oni jsou tím vozkou. Navíc Amerika na Rusko hůl má. Nicméně Trump si ji šetří na Zelenského. Takže když bezpodmínečné příměří nechtěl on, zastavil Washington Kyjevu dodávky již schválené pomoci a sdílení zpravodajských informací. Z Bílého domu jej pak duo Trump–Vance ostudně vypoklonkovalo s tím, že se má vrátit, až bude chtít mír.

„Poděkuj za naši diplomacii, nevděčníku!“

Varující by měly být ještě dvě věci. První je, že Putin označil rozhovor za produktivní. Vzhledem k tomu, o jaký výsledný produkt usiluje, bychom se měli začít bát, co mu Trump byl ochoten slíbit. Druhé varování pak je, že Trump telefonát vychvaloval ještě víc. Zdá se tedy, že si stále neuvědomuje, jaká je Putinova představa míru, nebo mu je to jedno. Těžko říct, co je horší, ale pro Ukrajinu je to v důsledku asi jedno. Takže se Trump s Putinem vlastně pohádali jen o to, kdo zavěsí jako první.

Dále čtěte

Co se to stalo s Amerikou? Fenomén jménem Donald Trump vám vysvětlí nová kniha

Nazvali jsme ji Trump 2.0. Novinka, kterou již nyní najdete na e-shopu FORUM, se zabývá tím, co znamená znovuzvolení…

Po hrůzyplném divadle v Bílém domě se naprosto mylně řešilo, kolikrát už Zelenskyj za pomoc Spojeným státům poděkoval. Vance to přitom myslel úplně jinak. On po Zelenském chtěl, aby poděkoval Trumpovi za jeho diplomatickou snahu válku ukončit. Od té doby tuto diplomacii sledujeme už skoro tři měsíce a možná by se opravdu slušelo Vanceovi s Trumpem upřímně vzkázat: „Tak to vám pěkně děkujeme.“