Tabletový týdeník Dotyk přinesl závažné informace o výrazném zpřísnění finančních kontrol a zadržování vratek DPH u velkého množství firem. Zdá se, že není náhoda, že firmy, jež čelí šikanózním kontrolám, působí často v oborech, v nichž je dominantní silou Agrofert ministra financí Andreje Babiše, který nese za fungování finančních úřadů zodpovědnost.

Hloubkové daňové kontroly, které neberou konce. Zadržování vratek DPH, a tím finanční vyčerpávání prověřovaných firem. Kdo má něco společného s řepkovým olejem či bionaftou, je automaticky podezřelý. Týdeník Dotyk přináší svědectví lidí z oboru, ve kterém je hlavním hráčem firma šéfa berních úředníků – ministra financí.

Ať si nás kontrolují, na to mají svaté právo. Jenže tady nejde o standardní kontroly, postup finančních úřadů hraničí se šikanou a paralyzuje naše podnikání, shodují se zpracovatelé řepky v Česku. V klidu zůstávají jen podniky z Babišova Agrofertu. I tam nějaké kontroly prý byly, ale jak říká mluvčí firem ministra financí, nic nenašly.

„Každý, kdo zpracovává řepku, má nějaký problém. Nám stát zadržuje finanční prostředky. Od loňského září nevrací přeplatky DPH. Celková částka už přesahuje 25 milionů korun, což jsou zhruba půlroční mzdy našich pracovníků, “ popisuje dopad na kolínskou firmu Bioenergo-Komplex její jednatel Stanislav Žiaček. „Chceme jen zpátky peníze z DPH, které jsme reálně zaplatili,“ dodává.

Finanční správa předvádí plošný zátah na karuselové podvody. Přitom nerozlišuje mezi podvodníky, překupníky a těmi, kteří mají fabriku a lisují řepkový olej či vyrábějí bionaftu. Podezřelí z daňových podvodů jsou téměř všichni.

Jenže podvodníci se sbalí a svůj byznys převedou pod jinou firmu. Nekonečné detailní kontroly roky nazpátek a zadržování peněz z nadměrných odpočtů DPH tak nahání do finančních problémů firmy, které fabriku jednoduše neodnesou. Obavy z likvidace jsou oprávněné. Nerozlišuje se, je-li vinen, či nevinen.

A co na to finanční správa? Ta se ke konkrétním daňovým kontrolám nevyjadřuje. Odvolává se na povinnost mlčenlivosti.

Jedna kontrola za druhou

„My vyrábíme řepkový olej, část nakupujeme a vše směřuje na export. Měsíčně nám vznikají přeplatky DPH, které požadujeme od státu zpátky. Ale finanční úřad místo toho otevírá jednu kontrolu za druhou a zadržuje naše peníze,“ říká Žiaček. Agenda, která se týká kolínské lisovny, byla z berňáku z Kolína převelena na finanční úřad v Kutné Hoře. Ten dál natahuje masivní kontrolu.

„Finanční úřad se nás snaží přesvědčit, abychom řepkový olej nakupovali jako potravinářský s 15procentní sazbou DPH, a pak ho prodávali jako technický s daní 21 procent. To je nesmysl,“ brání se jednatel společnosti Bioenergo-Komplex. Od celníků má přitom jasné rozhodnutí, že podle celní deklarace jde o technický olej.

O tom, jak je berňáci drží pod krkem, vyprávějí i lidé z dalších firem, které vyrábějí a prodávají řepkový olej. Do médií ale zatím o svých peripetiích mluvit nechtějí. Zvláštní péče berňáků ochromuje hlavně menší firmy. Neuniknou jí ale ani velké.

Finanční správa podle zdrojů týdeníku Dotyk už dříve nastoupila také na českou pobočku americké společnosti ADM, která vlastní v Olomouci fabriku na zpracování olejnin, někdejší Milo. ADM se údajně ocitla mezi firmami, kterým stát zadržuje nadměrné odpočty DPH. Má jít o částku, která není zanedbatelná ani pro nadnárodní gigant.

Ještě agresivněji

Není to žádná novinka, že řepkový olej vnímá finanční správa jako rizikové zboží, stejně jako pohonné hmoty či cigarety. Označovat určité komodity za rizikové je přitom podle loňského judikátu Nejvyššího správního soudu nepřípustné.

Na daňové podvody s touto komoditou se berní úřady zaměřily dávno před příchodem Andreje Babiše, dominantního zpracovatele řepky v tuzemsku, na ministerstvo financí. Za jeho vládnutí ovšem kontroly přerostly do soustředěného tlaku, který zavání snahou o pročištění trhu. Přežijí ho už jen firmy ministra financí?

Šéf berních úřadů Martin Janeček, kterého do funkce přivedl Andrej Babiš, ani nezastírá, že tvrdost vůči podnikatelům mu je vlastní. „Uměl bych si dokonce představit i agresivnější přístup,“ prohlásil Janeček v rozhovoru pro Hospodářské noviny, ve kterém obhajoval šikanózní registrace k DPH.

Zátah na firmy, které zpracovávají řepku a obchodují s řepkovým olejem, má kumulativní efekt, jež je v zájmu Andreje Babiše. Nejenže se ochromí a vystrnadí konkurence, ještě se – alespoň dočasně – pomůže státní kase. Nadměrné odpočty DPH, tedy peníze podnikatelů, zadržuje stát na svém účtu. Zvyšuje si tak příjmy rozpočtu.

„Ministr financí je podnikatel a musí chápat, že když se finanční úřady budou takto chovat k podnikatelům, nemohou to vydržet,“ poznamenává Stanislav Žiaček.

Hra na detektivy

Berní úředníky při kontrolách nezajímají jen faktury a účetnictví. Snaží se zkoumat i obchodní činnost firmy, výrobní postupy a know-how. Chtějí pronikat do technologických tajů, kterým nemohou rozumět. Ani jim to nepřísluší. Jednak k tomu nejsou odborně způsobilí, navíc tím zasahují do svobody podnikání.

Úředníci z finanční správy si jsou dobře vědomi, na co mají ze zákona právo a co je nad rámec. V prvním případě napíší „předložte“. Ve druhém případě, kdy je jejich požadavek na další dokumenty na hraně či za ní, uvedou „žádáme“. Na rozdíly v terminologii upozorňuje daňový poradce, s nímž týdeník Dotyk problematiku daňových kontrol konzultoval.

Slovo „žádáme“ si berňák bere opakovaně na pomoc u kompletní kontroly firmy Temperatior. „Zahájili kontrolu daně z příjmu, ale kontrolují úplně všechno. A nesmírně podrobně. Chtějí se dostat k našemu know-how. Navíc je zřejmá i snaha prolomit advokátní tajemství,“ říká Michal Fišer, generální ředitel společnosti Temperatior. V Liberci provozuje fabriku na takzvanou moderní bionaftu. Vyrábí ji z kafilerního tuku, tedy odpadu, a je tak jediný tuzemský producent biopaliv druhé generace. Temperatior si však nese stigma zvané Oleo Chemical.

Jak docílit obnažení

Komplikovanou kauzu Oleo Chemical, ve které je mezi obžalovanými i Ivo Rittig, stále řeší soud. A intenzivně také Babišovy Lidové noviny. Libereckou fabriku má od Olea pronajatou firma Temperatior, která mohutně investovala do modernizace výroby, zvýšila ji a z kumulované ztráty posledních let se dostává do provozního zisku.

Potíž je v tom, že už před časem, ještě když továrnu na pokročilou bionaftu provozovala firma Oleo Chemical, si ji podle všeho vyhlédl Andrej Babiš. Jeho kroužení kolem Olea popsali letos v únoru Reportéři ČT. Babišova firma si chtěla Oleo důkladně ekonomicky proklepnout. Jak potvrdil jeho mluvčí, Agrofert požádal o podklady k due dilligence. Uvedl ovšem, že předtím majitelé Olea sami oslovili Agrofert jako potenciálního kupce. To ovšem Kamil Jirounek, spolumajitel Olea, rozhodně popírá.

Nyní se o totální obnažení libereckého producenta bionafty pokouší finanční úřad. Daňovou kontrolu spustil loni v červenci, pár dní po podání daňového přiznání. Temperatior má důvodné podezření, že kontrola je účelová. Úředníci se o firmě snaží získat ucelené ekonomické informace. Ty se mohou hodit pro případné převzetí.

Není běžné, aby ve velké firmě se stamilionovými tržbami šli úředníci i po pár drobných. Temperatior má třeba vysvětlovat, jakou konkrétní službu dostal za vyfakturovaných tisíc korun. Jakoby šlo o instalatéra s ročním obratem pár set tisíc korun.

Kontrolní hlášení i zpětně

Po společnosti Temperatior berňák také „žádá“, aby mu elektronicky zaslala údaje za tři roky zpětně prakticky v rozsahu kontrolního hlášení. Jeho podávání je přitom ze zákona povinné od letošního roku. „Elektronicky jsme předali naskenované dokumenty, ale to finančnímu úřadu nestačí,“ poukazuje ředitel Fišer.

Úředníci dále trvají na zaslání informací i za roky zpětně v elektronické formě. Odůvodňují to tím, že naskenované údaje jsou pro ně „obtížně elektronicky zpracovatelné“. A „nemohou zaručit neměnnost a originalitu původních informací“.

„Máme daňový sklad, kontrolují nás celníci. Aby stát nenesl riziko z případných pohledávek z daní, složili jsme jistinu 136 milionů korun, tedy do výše 120 procent možné pohledávky,“ dodává šéf Temperatioru.

Veškerou bionaftu firma vyváží, protože česká norma preferuje bionaftu z řepkového oleje. Biopalivo tedy liberecká chemička prodává na burzách v zahraničí. Mezi jeho odběratele patří nadnárodní kolosy jako Vitol, Louis Dreyfus či Cargill, které dodávají biodiesel petrolejářským molochům Shell, OMV a dalším.

Koho kontroly nedusí

„Ještě ke všemu nám finanční úřad zadržuje vratku DPH. Tvrdíme, že neoprávněně,“ říká Fišer. Vysvětluje, že problém je na straně finanční správy, která má problémy se zpracováním kontrolních hlášení. „Jde zjevně o technický či lidský problém,“ míní.

Jen společnosti Preol a Primagra, výrobci bionafty ze skupiny Agrofert, se s žádnými potížemi nepotýkají.

„Od ledna 2014 proběhlo v obou firmách celkem 11 místních šetření a vždy bez nálezu. DPH nebyla zadržena ani jednou, protože firmy mají svou agendu v pořádku,“ ujišťuje mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka.

O tom, že vše mají kolem DPH v pořádku, jsou však přesvědčeny i jiné firmy. Přesto jim stát vratky zadržuje. V případě Agrofertu berňáci zřejmě plně důvěřují svému nadřízenému  – ministru financí. Jeho Preol a Primagru důkladnými daňovými kontrolami nezatěžují. Místní šetření rozhodně není daňová kontrola. Mezi oběma termíny je velký rozdíl a ten tkví v hloubce prověřování firem. Při místním šetření se pouze mapuje terén, cílem je získat jen předběžné informace o daňových subjektech.

Zdá se, že šikanózním kontrolám tedy lze uniknout. Stačí být pod křídly Agrofertu.

Článek šíříme s laskavým svolením redakce týdeníku Dotyk.