Miloš Zeman přivítal na Pražském hradě německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera (26. 8. 2021) FOTO: ČTK/Šulová Kateřina
FOTO: ČTK/Šulová Kateřina
Malebný městys Nové Veselí na Vysočině oplývá řadou pamětihodností. Najdeme tu kostel sv. Jana Nepomuckého, patrona cti a zpovědního tajemství, stejně jako kapli sv. Rocha, který je uctíván a vzýván jako ochránce proti moru. A pak je tu starobylý zámeček. Je to prazvláštní místo, neboť se v něm a jeho okolí dějí podivuhodné věci. Někteří dokonce tvrdí, že tam straší.
Původní tvrz vznikla někdy koncem 15. století a roku 1564 byla přestavěna na renesanční zámek. Ten střídal majitele, takže patřil různým šlechticům, ale také cisterciáckému klášteru ve Žďáru nad Sázavou. Po jeho zrušení za Josefa II. jej spravoval Náboženský fond, od něhož jej odkoupil jakýsi mlynář. Od těchto časů zůstává objekt, v němž se dochovaly i některé renesanční prvky, v plebejských rukách.
Je tudíž nanejvýš symbolické, že jeho nynějším jediným držitelem je Ing. Miloš Zeman, rodák z Kolína, absolvent oboru národohospodářského plánování na VŠE a aktuálně prezident republiky. Ten tuto kulturní památku stojící v ulici Na Zámku a evidovanou v katastru nemovitostí jako rodinný dům, něžně nazývá „chalupou“, ačkoliv jde vlastně o pořádnou rezidenci.
Od svého zvolení prezidentem republiky Zeman navštěvuje Nové Veselí stále sporadičtěji, jako by se v tamějších končinách něčeho zlověstného obával. Jen tak lze totiž vysvětlit, že do vysočinského městysu vyráží toliko s početnou suitou osobních strážců, kteří jej bedlivě střeží i při jeho plavbách na vlnách Veselského rybníku.
Po každé takové návštěvě nejvyšší ústavní činitel České republiky očividně chřadne, pročež se musíme ptát, co je toho příčinou. Snažil jsem se tomu přijít na kloub a po zevrubném etnografickém výzkumu se zdá, že už je konečně jasno. Prezident republiky Miloš Zeman je v zajetí temných sil, nejspíše orientálního původu, o jejichž řádění v Novém Veselí se vypravují hrůzostrašné pověsti.
Jedna z nich líčí příběh ovčáčka Matěje, jehož na lučině nad městysem překvapil záhadný „černý muž“ s velkým kyjem. Zatímco jej vystrašený ovčáček zahrnoval nadávkami, „černý muž“ svolával na pomoc zlé duchy a proměnil malého sprosťáka i s jeho stádem v kameny. Zakletý ovčáček prý čeká na vysvobození, k němuž však už podle některých indicií skutečně došlo a jakousi blíže nespecifikovanou úlohu v tom měl sehrát i důchodce z Vysočiny Miloš Zeman…
Jiná pověst nás informuje o založení Veselského rybníka, který je patrně nejoblíbenější vodní plochou páně prezidentovou v České republice. A opět – naše zjištění jsou alarmující! Zakladatelem rybníka byl jakýsi budižkničemu, zloděj, lajdák a vrah, který měl být za své činy oběšen. Shodou okolností to byl také rybníkář, a tak uprosil vrchnost ze zámečku, aby mu výměnou za zřízení rybníku udělila milost. A tak se také stalo… Jen se zdá, že zlosynovy špatné vlastnosti jaksi tajemně přešly na všechny tehdejší i budoucí zámecké pány.
Ovšem nejděsivější poselství v sobě ukrývá pověst o hraběcí lásce ze zámečku. I stalo se prý, že se mladý hrabě z Nového Veselí zúčastnil křížové výpravy proti Turkům, v jedné bitvě byl zajat a prodán do otroctví. Jeho sluha unikl a informoval veselskou hraběnku o nesnázích milovaného manžela.
Ta se vydala do Osmanské říše a inkognito předstoupila před pašu, jemuž líbezně zahrála na harfu. Paša, omámen její krásou i hudebním uměním, svolil, aby si za odměnu vybrala jednoho z jeho otroků. Hraběnka bez dlouhého rozmýšlení ukázala na v okovech strádajícího manžela, který se s ní vrátil na Vysočinu. Brzy však zemřeli a vypráví se, že od těch dob na zámku straší. Do ucha prý šeptají spícím obyvatelům hrůzné zkazky o mohamedánech, aby jim tak přivolali mučivé sny.
Koncem července trávil prezident republiky část své celoroční dovolené právě na své zámecké rezidenci v Novém Veselí a je téměř jisté, že i tentokrát musel čelit ďábelským atakům, ať už v prastarých zdech svého obydlí, nebo na březích neklidného Veselského rybníka.
Jak jinak vysvětlit jeho mysteriózní výroky, které v srpnu následovaly a jejichž interpretace může přinést zjištění nejspíše velmi děsivá (koktání a zajíkání taktně vynecháno, pozor, jen pro otrlé!):
„Lituji toho. Když jsme bojovali s Václavem Klausem, tak to jenom jiskřilo.“ (Rozhovor pro Parlamentní listy, 17. 8. 2021)
„Latiníci měli jedno přísloví, perdidistis utilitatem calamitatis neboli ztratili jste užitek pohromy.“ (Rozhovor pro Blesk, 22. 8. 2021)
„Máme tady Tálibán. A to není žádný zbyteček, to je bojová síla, dobře finančně vyfutrovaná, plná nenávisti a v jejím programu, jak jsme se mohli dovědět, je přesně totéž, to znamená ovládnutí světa se vším, co k tomu patří, jako je právo šaría, jako je usekávání rukou, vypichování očí.“ (Projev před vedoucími českých zastupitelských úřadů, 24. 8. 2021)
„Vážený pane spolkový prezidente, lieber Frank… tak samozřejmě regulace Labe. Já mám vodní toky rád a málem jsem na toto téma zapomněl, a to bych si neodpustil. Je to řeka, která spojuje obě naše země a bylo by dobré věnovat jí pozornost.“ (Projev u příležitosti návštěvy prezidenta SRN, 26. 8. 2021).
Marně si hlavu lámu, co to má všechno znamenat a co démoni Miloši Zemanovi v Novém Veselí vlastně našeptali. Něco mi říká, že jde o kódovanou řeč či svérázná proroctví, která se prolínají s příběhy veselských pověstí.
Klíčová slova z oněch dávných vyprávění už mám podtržená: ovčáček, kyj, stádo, zloděj, lajdák, otroctví, paša… A zatrhávám si i v oněch prezidentových projevech plných zděšení: jiskření, pohroma, zbyteček, nenávist, řeka… Ještěže nikdo neví, co ho čeká…
Zdroje: Mateřská škola Nové Veselí, Městys Nové Veselí, Vybrané projevy a rozhovory prezidenta republiky
