Ilustrační foto. FOTO: Freepik
FOTO: Freepik
V uplynulém týdnu média informovala o šestapadesátileté zdravé ženě Wendy Duffyové, která se po čtyřech letech od tragického úmrtí svého jediného třiadvacetiletého syna rozhodla ukončit život asistovanou sebevraždou. Zemřela 24. dubna ve švýcarské klinice Pegasos. K tomuto mrazivému místu se však váže i jiný smutný příběh, který se rozhodla sdílet čtyřiaosmdesátiletá Judith Hamiltonová. Přišla totiž také o syna.
Judith Hamiltonová měla tři syny. Jeden ale v roce 2023 zemřel, aniž by o tom věděla. Jmenoval se Alastair a bylo mu pouhých sedmačtyřicet let. Také byl podle jejích slov velice chytrým mužem, který učil chemii na střední škole.
Ponurý příběh paní Hamiltonové z jihozápadního Londýna začíná v momentu, kdy jí syn oznámil, že jede za přítelem do Paříže. Během prvních dní mu pravidelně volala a ptala se ho, jaké má z francouzské metropole zážitky. Netušila ale, že brzy to bude naposledy, co uslyší jeho hlas.
Když se Alastair náhle odmlčel, nejprve Judith předpokládala, že má velmi nabitý dovolenkový program. On ale přestal zcela odpovídat na SMS a nevolal zpět, proto kontaktovala policii. Vyšetřovatelé následně zjistili, že muž neodletěl do Francie, jak avizoval. Nacházel se ve Švýcarsku, kde zaplatil zhruba 10 až 11 tisíc franků za tzv. dobrovolnou asistovanou smrt v klinice Pegasos. O jeho úmrtí se tak rodina dozvěděla až od policie.
Co k tak radikálnímu a ke všemu tajnému kroku muže vedlo, není dosud známé. Ví se ale, že trpěl delší dobu bolestmi břicha, výrazně pohubl a žádný z lékařů mu nedokázal prakticky říct, co mu je. Jak se pak jeho zdravotní stav začal zhoršovat, byl nucen omezit práci a nakonec se přestěhoval k matce domů. Judith tvrdí, že byl posedlý svým zdravím – tedy hodně sportoval, chodil do posilovny a také na procházky. Nakonec ho ale nemoc dohnala k radikálnímu řešení.
Rodina si po jeho smrti vyžádala pitvu, aby věděla, co přesně ho trápilo, to ale nebylo umožněno. Judith se pak svěřila, že syna dodnes neviní za jeho „tajné plány“. Za největší křivdu však považuje to, že se nikdy nedozvěděla, co ho k asistované sebevraždě přivedlo.
A jak se vyjádřili zástupci kliniky Pegasos? Tvrdili, že vždy požadují, aby jejich klient o svých plánech informoval rodinu. V případě Alastaira Hamiltona ale pochybila, neboť si tento fakt vůbec neověřila. K pochybení se pak veřejně přiznala až tehdy, když rodina zesnulého oslovila média.
Judith také v roce 2024 švýcarskou kliniku navštívila se svými dvěma syny Tobym a Bradleym, aby se dozvěděla, kde její syn zemřel. Areál popsala jako „šedivý a bez života“. Podle ní jde o zcela nedůstojné místo, které jí při návštěvě vyrazilo dech a rozplakalo ji.
Po smrti Alastaira také žena dodala, že cítí „trvalý stín smutku“, a vyjádřila pochopení s rozhodnutím Britky Wendy, která svůj život ukončila kvůli ztrátě jediného syna Marcuse. Také ji zajímalo, zda by ho přijala jiná klinika, přestože neměl jasnou diagnózu, a proto se obrátila na známější švýcarskou organizaci Dignitas. Její zástupkyně jí vysvětlila, že Alastaira by s největší pravděpodobností vůbec nepřijali, protože byl stále mobilní, společenský a podstupoval vyšetření – tedy nesplňoval kritéria pro těžce a jasně diagnostikované nemocné pacienty, jaká si sami striktně stanovují.
Pegasos má však podmínky nastavené výrazně volněji – není tedy nutné být nevyléčitelně nemocný, důležité pro ně je, aby byl člověk plnoletý, svéprávný a „pevně rozhodnutý“. To Judith otevřeně zkritizovala. Podle ní takto nastavený systém nahrává spíše „byznysu se smrtí“ než skutečně důstojné pomoci těžce nemocným lidem.