Pravidla účtenkové hazardní loterie vyvolávají výkladový spor, který může vést k neplatnosti výher. Ministerstvo financí ani Finanční správa si však tento problém nepřipouštějí. Navíc hrozí, že od března 2018 spadnou pod povinnou EET také subjekty (podniky apod.), které s tím nepočítají.

Celý spor odstartoval Svaz účetních, který v připomínkovém řízení k tehdy ještě vládnímu návrhu Zákona o evidenci tržeb varoval, že pojem „tržba“ znamená něco jiného než inkaso (příjem peněz). Se stanoviskem Svazu účetních souhlasí rovněž Asociace podnikatelů a manažerů či bývalý ředitel odboru vymáhání na Generálním finančním ředitelství Petr Taranda. Ministerstvo financí však zjevnou chybu dosud nijak neopravilo, čímž dalo od počátku vzniknout právnímu paskvilu. Aby toho nebylo málo, nakonec zaměnilo pojmy právě i v pravidlech účtenkové loterie. Nezbývá, než podrobně doložit možnou neplatnost výher v tomto státem organizovaném hazardu, stejně jako hrozbu rozšíření EET do oblastí podnikání, kde se s tím nepočítalo.

[ctete postid=“87976″ title=“13 zásadních chyb v zákoně o EET, které jsme objevili“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2016/09/babis-02-385×230.png“ excerpt=“Zkontrolovali jsme pro vás Zákon o evidenci tržeb a překvapivě jsme vypátrali 13 tak “ permalink=“http://forum24.cz/13-zasadnich-chyb-v-zakone-o-eet-ktere-jsme-objevili/“]87976[/ctete]

Už samotný název zákona („Zákon o evidenci tržeb“) nedává smysl. Tržby jsou totiž evidovány už dávno. Spolu s evidencí dalších výnosů, nákladů, příjmů, výdajů, majetku, způsobu financování a dalších informací o té které společnosti se takové evidenci říká „podvojné účetnictví“. Tržeb dosahují i menší živnostníci, kteří vedou pouhou daňovou evidenci („jednoduché účetnictví“), jen je nemusejí evidovat. I kdyby se zákon nazýval Zákonem o elektronické evidenci tržeb, minul by se název s obsahem. Účetnictví totiž v posledních letech zpravidla bývá vedeno právě elektronicky, nikoli na papíře. Autoři tedy měli na mysli spíše jistou online evidenci.

Nakonec se však tedy ukazuje, že se nestrefili ani s pojmem „tržba“. Hlavní propagátor projektu, tehdejší ministr financí Andrej Babiš (ANO) chodil ještě před schválením zákona všude možně s atrapami pokladniček a tvrdil, že se nechal inspirovat v Chorvatsku, kde online evidují pokladní příjmy. Již tehdy začalo být účetním i daňovým odborníkům jasné, že Babiš ve skutečnosti nechce online evidenci tržeb, nýbrž pokladních příjmů.

Připomeňme si, v čem je mezi těmito pojmy rozdíl. Tržby patří mezi výnosy (podnikatele, resp. obecněji účetní jednotky). Konkrétně se jedná o výnosy z prodeje (materiálu, výrobků, zboží, někdy třeba i firemního majetku) či za poskytování nějakých služeb. Za tržbu lze považovat také kurzové zisky, i když se v účetnictví jako tržba nenazývají. K výnosu dochází zpravidla v okamžiku, kdy si jej podnikatel zaslouží, a to bez ohledu na to, zda už mu zákazník či klient zaplatil. Tedy obvykle v momentě, kdy předá zákazníkovi chleba, vytvoří účes, opraví potrubí a tak podobně. V případě převodu nemovitostí je zásluha spojená až se zápisem do katastru nemovitostí, aby vůbec byla prokazatelná. Okamžikem tržby tedy bývá chvíle, od které si podnikatel může právně vymoci peníze, protože mu náležejí, zatímco zákazník už nemůže požadovat vrácení případných záloh, protože už obdržel, co si objednal.

Příjem je však něco jiného, ačkoli si to Babiš neuvědomil, nebo to neví. Příjmem se totiž rozumí právě zaplacení. Příjmem je každá záloha i naopak každá splátka dluhu.

Naznačený výkladový spor mezi účetními odborníky a Ministerstvem financí nespočívá v rozsahu online evidence. Je jasné, že se v každém případě mají online evidovat (zasílat na Babišem vymyšlenou ústřednu) pouze mnohé finanční toky související s prodáváním či poskytováním služeb, avšak nikoli např. pojistné plnění od pojišťovny. Stejně tak není sporu o tom, že se projekt EET vztahuje pouze na obchody, za něž zákazník zaplatí hotově či kartou.

Spor se však vede především o okamžik, kdy nejpozději mají být informace o každém jednotlivém zákazníkově nákupu v koloniále či obědě v hospodě nahlášeny na centrálu. Jestli v okamžiku přijetí peněz (např. zálohy či splátky dluhu), typicky na pokladně, jak si myslí Babiš, Ministerstvo financí i Finanční správa, nebo v okamžiku tržby (předání zboží), jak je podle některých odborných výkladů uvedeno v zákoně.

Tržby se od s nimi souvisejících příjmů někdy mohou lišit také svou výší z důvodu úročení (či diskontování, což je opak úročení) a další rozdíl spočívá v tom, že DPH, kterou zaplatíte při nákupu je sice logicky podnikatelovým příjmem, protože jste mu dali peníze, nejedná se však o jeho výnos, protože ji drží (a případně krátkodobě investuje) pouze dočasně a v podstatě nezaslouženě, než ji bude muset odevzdat finančnímu úřadu.

Přitom je nutné zdůraznit, že spor se netýká samotného pojmu „tržba“. Ten je neoddiskutovatelný. Problém je v sousloví „evidovaná tržba“ používaném v Zákoně o evidenci tržeb. Podle vyjádření Ministerstva financí a daňové správy pro FORUM 24 totiž evidovaná tržba není tržba, ale příjem. Takový oficiální výklad vyplývá i z příslušného metodického pokynu daňové správy.

V tomto, nudném odstavci, který lze případně přeskočit, si pro úplnost vysvětleme, kde přesně v zákoně vzniká spor. Obě instituce se shodně (a zjevně koordinovaně) odvolávají na paragraf 4, ze kterého se ovšem o okamžiku tržby zřejmě nic nedozvíme. Svědčí o tom také skutečnost, že je v jeho druhém odstavci v podstatě uvedeno, že evidovanou tržbou je prodej na dluh i záloha, nebo splátka dluhu i předání zboží, za něž již byla zaplacena záloha. Autoři (předkladatelé) zákona sice v důvodové zprávě tvrdí, že se tento odstavec vztahuje pouze na elektronické peněženky a podobné nástroje, ale v samotném zákoně nic takového uvedeno není. Nejpozdější okamžik odeslání údajů na centrálu je stanoven až v paragrafu 18. Je jím přijetí evidované tržby. To lze chápat buď jako přijetí tržby a proto online evidovat v okamžiku např. předání zboží, nebo by snad byl možný i alternativní výklad, že je „evidovaná tržba“ v paragrafu 4 odstavci 2 definována (včetně okamžiku, kdy nastane) a v takovém případě by podnikatelé museli online evidovat úplně všechno: každé předání zboží na dluh, každé přijetí zálohy, každou splátku dluhu i každé dodatečné předání zboží, za něž již byla zaplacena záloha (přičemž předáním se v tomto případě myslí i pouhé převzetí práv a rizik (např. poškození při povodni) spojených se zbožím, byť nákup ještě zůstává v prodejně na skladě). Ve všech případech, kdy zákazník nezaplatí současně s převzetím zboží, by tak v EET vznikaly duplicity.

Uvedený spor vedl k tomu, že podnikatelé pochopitelně raději v hojné míře poslechli stanovisko daňové správy a začali online evidovat příjmy místo tržeb. Jenže jejich zákazníci, kteří teď chtějí hrát účtenkový hazard, mají kvůli tomu problém. Podle pravidel hry lze totiž soutěžit jedině s „EET účtenkami“ vydanými obchodníky, kteří v rámci EET evidují tržby. Takže dosavadní rozdané ceny, nebo alespoň mnohé z nich, byly vyplaceny ze státního rozpočtu zřejmě neoprávněně. Ministerstvo financí i Finanční správa však pro FORUM 24 tento výklad zamítly.

[ctete postid=“70944″ title=“Nesmysly v EET spropitným nekončí, absurdity nastanou i ve směnárnách a jinde“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2016/08/aaa-10-385×230.jpg“ excerpt=“V posledních dnech proběhla českými médii zpráva, že Ministerstvo financí počítá “ permalink=“http://forum24.cz/nesmysly-v-eet-spropitnym-nekonci-absurdity-nastanou-i-ve-smenarnach-a-jinde/“]70944[/ctete]

Problém je ale ještě mnohem širší. I v samotném Zákoně o evidenci tržeb je totiž kromě sousloví „evidovaná tržba“ běžně neuváženě používán také pouhý pojem „tržba“, o jehož definici nemůže být sporu. Největší zmatek je tím vyvolán v části, kde jsou některé tržby trvale vyloučeny z online evidence. Pokud bychom přistoupili na zmíněný výklad příslušných úředníků, že EET se vztahuje na pokladní příjmy, byly by v zákoně z povinné evidence příjmů vyloučeny tržby. Takové ustanovení je pak zcela zbytečné. Je to stejné, jako kdybyste z povinného sčítání lidí vyloučili všechny papoušky. Je přece nadbytečné vylučovat z evidence kohokoli, kdo do ní stejně nepatří.

V čem je tedy problém? Uvedená část zákona byla myšlena zcela vážně a měla od EET osvobodit některé subjekty, jako jsou banky, stát, samospráva, veřejné toalety, některé automaty či školní jídelny. Zákon je však vylučuje pouze z povinnosti zasílat online na centrálu informace o tržbách, které přitom podle výkladu daňové správy nemusí zasílat nikdo, stejně jako nikdo nemusí přihlašovat papoušky do evidence obyvatel. Zákon však uvedené subjekty nezbavuje povinnosti zasílat informace o evidovaných tržbách. Vzhledem k uvedené chybě a k úřednímu výkladu klíčových pojmů tedy všechny tyto subjekty logicky do povinné EET spadnou, konkrétně pak již od března 2018 (popřípadě ve zcela výjimečných případech od června 2018).

Problémy s terminologií v EET přesto nadále zůstávají neřešené.