Proč má najednou Miloš Zeman potřebu zdůraznit, že premiérem jmenuje vítěze voleb? Na to není složité odpovědět. Protože to podle preferencí vypadá, že volby vyhraje Babišovo ANO. Zeman se ústy svého informačního kanálu Jiřího Ovčáčka najednou rozpomenul, že o vině rozhodují soudy, a ne TOP 09 nebo ODS. Je to u něj další změna názoru. V roce 2013 jím jmenovaná takzvaná vláda odborníků nedostala důvěru ve sněmovně, ale on stejně nechtěl jmenovat jinou s odůvodněním, že budou padat trestní oznámení a že nechce jmenovat ministry, co budou vládnout z vězeňské cely. Miroslav Kalousek už na tato jeho slova hbitě upozornil.
Zeman prostě Babiše chce. Mluvil by o automatickém jmenování, kdyby v preferencích „hrozilo“ vítězství ČSSD? Sotva. Tuto stranu, kterou kdysi vedl, nenávidí. Přesněji řečeno nenávidí její představitele, protože ho kdysi nepodpořili při jeho prvním pokusu stát se prezidentem a on se musel jako zhrzený důchodce uchýlit na Vysočinu.
Proč ale dává najevo takovou podporu Babišovi? Mohlo by se přece stát, že by po volbách většinovou vládu mohla dát dohromady i jiná sestava. Babiš ji ale může v případě vyšších preferencí pro komunisty sestavit jako menšinovou jen z milosti Vojtěcha Filipa, za což by země dost draze zaplatila.
Babiš politiku potřebuje, aby se opevnil imunitou a měl podíl na moci a nikdo se příliš nešťoural v okolnostech jeho podnikání a jeho financích. Zeman a Klaus mají jiné cíle, těm pobyt za mřížemi zatím nehrozí.
Jednoduchým vysvětlením by mohla být Zemanova arogance, která roste, jak chátrající prezident ztrácí kontrolu i nad svými duševními stavy. Jedině tak se dají vysvětlit jeho další počiny, třeba snaha prosadit do Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu Karla Srpa. To neprošlo. Ten si sice vysoudil, že nebyl vědomým spolupracovníkem Stb, ale práskal, jak ukazují materiály v době soudu ještě neznámé. Teď se Zeman pokoušel navrhnout ho jako nového člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. To taky nevyšlo.
Mstivost a nezájem o prospěch země mohou být výsledkem jeho přebujelého a chorobného ega, ale stejně tak je patrné, že Zeman se chová, jako by byl někým úkolován, aby do společnosti vnesl co největší zmatek a znechucení. Můžeme říci jen to „jako by“, protože přímo dokázat, že je loutkou pánů Zbytka a soudruhů z Kremlu, by bylo dost obtížné. Ale chová se tak, stejně jako Václav Klaus. Oba už odhodili masky a hru na věčné soupeření a ukázalo se, že jejich spory byly spíš jen fraška sehraná před naivní veřejností.
Zeman i Klaus jsou figury, které působí ve skutečnosti protievropsky a protizápadně, a nějaké fráze na tom nic nezmění. Jeden i druhý nemají žádnou velkou štítivost ohledně komunistů. Zeman sám komunista byl a nemá problém se jimi obklopovat a Klaus zase vystupuje jako hrdinný předvoj normalizační šedé zóny, ve které se mu dobře žilo. Že jim nevadí komunista a donašeč Babiš, je příznačné. V jejich světě je morálka jen směšnou ideovou nadstavbou nad ekonomikou, kterou si navíc představují dost svérázně.