Vedomosti: Proč se na seznam nikoli přátelských zemí dostaly jen USA a ČR?

Demonstranti s rudými trenýrkami a policejní těžkooděnci před budovou velvyslanectví Ruské federace. (ČTK/Říhová Michaela)

Demonstranti s rudými trenýrkami a policejní těžkooděnci před budovou velvyslanectví Ruské federace. | FOTO: ČTK/Říhová Michaela

Proč se na ruský seznam „nikoli přátelských“ zemí dostaly jen Spojené státy a Česko, se zamýšlí ruský list Vedomosti. Odpověď vidí v tom, že rozhodování Kremlu v českém případu ovlivnily emoce a současně logika velela zdržet se zařazení dalších států na seznam. I státy, vůči kterým má Moskva nejvíce výhrad, s Ruskem čile obchodují.

Byl zveřejněn seznam zemí, uskutečňujících „nikoli přátelské“ činy vůči Ruské federaci, píší Vedomosti. Vzhledem k tomu, že jeho zveřejnění bylo předem ohlášeno, veřejnost měla čas předložit své varianty registru „nepřátelských států“. Všichni tak či onak souhlasili, že seznam v prvé řadě zahrne přinejmenším USA, Británii, řadu zemí Evropské unie, Ukrajinu a pobaltské země. Ale závěrečný seznam se ukázal být extrémně krátký: USA a Česko. Proč?

Jedna z možných odpovědí zní, že vytvoření skandálního „seznamu nepřátel“ se stalo emotivním, nikoli plánovaným krokem. České úřady nečekaně obvinily Moskvu z diverze, čímž vážně urazily Kreml. Bylo nutné nějak zareagovat, kvůli zachování tváře. Nu a USA na seznam dali jako vlajkovou loď, podněcovatele tlaku na Rusko. Kromě toho USA za posledních sedm let nahromadily takovou palisádu protiruských sankcí, že součinnost obou zemí klesla na zanedbatelné minimum. Zařazením USA na seznam nemá Moskva co ztratit.

Tady je ale nutné poznamenat, že ani nevelké východoevropské státy se už dávno nebojí „urazit“ Rusko. Bez ohledu na obavy z „agresivního Kremlu“, hlásané v západních médiích, se nikdo Moskvy vážně nebojí.

„Účastníci protikremelského koncertu, každý sám a všichni dohromady, konají a hovoří nikoli kvůli nějaké náhlé odvaze, smělosti či rozhodnosti. Strach nikdy nebyl. Je mylné tvrzení, že Rusko je nyní vnímáno jako papírový tygr. Zacházejí s ním s hlubokou ironií,“ říká lotyšský politik Jánis Urbanovičs, vůdce hlavní opoziční strany Centrum shody, kterou mimochodem místní nacionalisté označují za „ruku Moskvy“.

Moskva tedy zveřejnila „seznam nepřátel“ čítající dvě země. A co dál? Logika velí, že pokud daný stát je uznán za nikoli přátelský, tak je nutné s ním zacházet odpovídajícím způsobem. Přinejmenším přerušit veškeré hospodářské vztahy.

Po demarši z Prahy by ale praktická spolupráce s Českem vyšla nazmar. Hlavně lze pokládat cestu Rosatomu do tendru na stavbu nového bloku jaderné elektrárny Dukovany za uzavřenou. Ale i na tomto pozadí fakt zařazení Česka na seznam nikoli přátelských zemí nevypadá jako nesporná věc – prostě proto, že protiruská nálada společnosti a elit není jednomyslná. Přítomnost prezidenta Miloše Zemana, který se dokonce za nynější žalostné situace snaží slepit rozbitý pohár rusko-českých vztahů, dokazuje, že s vektorem geopolitických sympatií to v Praze není tak jednoznačné, jak se zdá. Tento vektor se může změnit.

Proč na seznam nikoli přátel nezařadili Poláky a Pobaltí? Je možné, že proto, že Moskva si nepřeje příliš dráždit Evropskou unii – vždyť i v nynější podobě seznam již vyvolal v EU nespokojenost. V Rusku stále chovají naději, že se budou rozrůstat třenice a rozpory mezi USA a Evropou, a nepřejí si zbytečně poskytovat důvod ke sjednocení tváří tvář „společnému nikoli příteli“. Kromě toho, Rusko dosud uskutečňuje největší ekonomickou součinnost se státy, se kterými si v rétorické rovině vyměňuje hrozivá poselství.

Kupříkladu je těžké najít jinou zemi, jejíž vedení by tak hojně a ustavičně „uráželo“ Rusko z různých důvodů i bezdůvodně, jako je Litva. Litevská republika už sedm let vězní ruského občana Jurije Mela, jehož vina spočívá v tom, že v lednu 1991 byl v sovětské vojenské jednotce, útočící na televizní věž ve Vilniusu, ačkoli se osobně žádných zločinů nedopustil. Ale při tom všem Rusko pro Litvu zůstává klíčovým partnerem v zahraničním obchodu. Litevci obchodují s „agresivními Rusy“ nejrůznějším dovozem a vývozem a kupují ruské energetické suroviny.

Podobně je tomu s Lotyšskem. Přestože Rusko v posledních letech aktivně stahuje svůj tranzit z Pobaltí do přístavů Leningradské oblasti, přeprava nákladů po železnici přes Lotyšsko loni činila 24,113 milionů tun. Úplně a definitivně převést svůj tranzit z Lotyšska dosud Rusko nemůže. Nejde ale jen o tranzit. Za první letošní čtvrtletí Rusko rekordně – hned o 64 procent – zvýšilo objem dodávek zemědělské a potravinářské produkce do Lotyšska. Máme se připravit o všechny tyto výhody?

Tak je tomu i s Ukrajinou. Ačkoli na politické úrovni mezi Moskvou a Kyjevem už roky zuří „válka slov“, na ekonomickém poli obě země pokračují ve spolupráci. Loni vývoz z Ruska na Ukrajinu dosáhl přibližně 6,7 miliardy dolarů.

Neměli bychom také ztrácet ze zřetele výskyt velkých ruských menšin na Ukrajině a v Pobaltí, i když postupně tajících. Moskva na ně nadále hledí jako na nástroje svého vlivu, jako na měkkou sílu. Prohlášením těchto zemí oficiálně za „nikoli přátelské“ by si Rusko krajně ztížilo součinnost s ruskými diasporami a zhoršilo jejich postavení. To si Kreml zatím nepřeje.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]