Válka na Ukrajině je fenomén a v jeho znamení žije přinejmenším Evropa už déle než rok. Zamysleme se však nad otázkou: Jaký je a po více než dvě staletí byl stav ruského vojenství? Jsou Rusové opravdu tak dobří vojáci, jak si o sobě často sami myslí a jak jim politici typu Vladimira Putina s oblibou tvrdí? Anebo jsou to do armády a poté do války zahnaní normální chlapi, kterým se v bojích a bitvách vždy vedlo a vede všelijak?

Začněme válkou, která se konala už před více než dvěma staletími – a přesto se zejména o její průběh (nikoli už konečný vítězný výsledek) odborníci s oblibou přou. Je to vpád císaře Napoleona do Ruska. V této válce sice byl francouzský dobrodruh poražen, ale spíše silou prostého lidu než silou ruské armády, která před ním byla nejdřív nucena ustoupit až za Moskvu, mimochodem vypálenou.

Další neslavnou válkou byla ta krymská z poloviny 19. století. Ta byla přímo katastrofální a pro Rusko znamenala na dlouhá léta ztrátu jakékoli vojenské kontroly nad Černým mořem.

A je tu válka s Japonskem z přelomu 19. a 20. století, především bitva u Cušimy z roku 1905, která znamenala zkázu prakticky celého tichomořského ruského válečného loďstva. Malá kuriozita: této zkáze jako jeden z mála unikl křižník Aurora, symbol pozdější říjnové revoluce, který právě kolem půlky světa směřoval do opravy v petrohradských loděnicích…