Nepřátelé svobodného prostředí mají velké téma: “chování veřejnoprávních novinářů na sociálních sítích”. Problém, který nastolil poslanec hnutí ANO a někdejší moderátor pořadu Medúza Aleš Juchelka, rezonuje – zejména proto, že existují žurnalisté, které nenávidí ruská fronta v České republice. A k ní se přidávají různí snaživci, kteří se schovávají za údajnou serióznost.

Mezi novináři, kteří leží v žaludku různým existencím z Parlamentních listů, jsou zejména Marek Wollner, Nora Fridrichová nebo Václav Moravec. Ti občas projeví nějaký názor, přičemž se nikdy nesníží k žádné vulgaritě či nemorálnosti. Prostě jenom vyjadřují postoje, jež jsou ve shodě s demokratickým přesvědčením. A to je právě červený hadr pro celou ruskou frontu, k níž se nyní přidal student žurnalistiky a provozovatel webu Houpací osel Jan Žabka. Jeho “analýza” chování veřejnoprávních novinářů na sociálních sítích je v podstatě něco jako koncentrované udání.

Žabka řeší, kolik lidí veřejnoprávní novináře sleduje a co novináři na sítích píší. Používá příklad etického kodexu BBC a čtenář získá jakýsi nepříjemný dojem, že snad je toho projevování názorů až příliš. Tak si to řekněme upřímně – žádného projevování názorů není příliš a každý na něj má právo, ať pracuje kdekoli.

Dojemná snaha o údajnou nezávislost připomíná nadšení svazáků z 50. let. Copak novinář není občan? Samozřejmě že je. A ještě zajímavější je, že zájem o novináře trvá, ale nikoho zjevně příliš netrápí chování členů mediálních rad. Člen Rady ČTK Petr Žantovský a člen Rady ČRo Tomáš Kňourek pravidelně publikují na dezinformačním webu Parlamentní listy a jejich články jsou namířeny proti nezávislým médiím. 

Jenže zastávat se těch, kdo jsou momentálně pod palbou vládnoucí moci, je velmi nepohodlné. Mnohem lepší je postavit se na stranu silnějšího a útočit. Když to navíc můžete schovat za údajnou snahu zpřesnit pravidla, jde to skoro samo. O nezávislost veřejnoprávních médií jsme už téměř přišli. A děje se tak nejen kvůli Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi, ale i kvůli všem, kdo jim slouží, byť někdy možná nevědomky. Omezování svobody projevu nikdy nevedlo k ničemu dobrému. Jsme na scestí a je jen na nás, zda si to necháme líbit.