S volebními preferencemi Andreje Babiše a jím vlastněné strany ANO nehnuly žádné jeho skandály. Některým lidem prostě nevadí konflikt zájmů, nepřátelská převzetí firem, šikanování živnostníků, podezřelý přesun jeho syna na Ruskem okupovaný Krym. Nevadí jim ani prokázané lhaní a minulost práskače StB. Líbí se jim sliby a přijatelně plná miska.
Dokud jsme se vezli na vlně ekonomického růstu, tak to šlo. Problémy ale začaly narůstat už předtím, než udeřil čínský virus. Ten je neviditelný, ale mocný a překazil zatím plány i mocnému Vladimiru Putinovi. Teď se ještě Babiš snaží získávat body jako zachránce před virem a krizový manažer. Ani tady ale mnozí neprokoukli amatérismus, s jakým zemi řídí. To poslední, co na ně snad může zapůsobit, budou ekonomické dopady, když bude miska poloprázdná.
Je otázka, jestli Babiš a spol. neudělali chybu, když zemi vracejí do jakési normality tak pomalu. Záleží samozřejmě na tom, z hlediska jakého oboru se na to díváme. David Tramba v týdeníku Hrot například píše: „Původně chtěl být Babišův kabinet odvážnější a obchody či služby otevřít dříve. Jenže kapituloval před požadavkem epidemiologů typu Romana Prymuly, kteří vše vidí jen optikou svého povolání. Dopad na českou ekonomiku a firmy je pro ně nedůležitý. Potvrzuje se to, co insideři říkají o Andreji Babišovi. Tedy že na spoustu věcí nemá vlastní názor a že pouze papouškuje to, co mu řekl poslední člověk, s nímž jednal. Naneštěstí tentokrát byli poslední epidemiologové… Vinou přehnané opatrnosti (lidovou mluvou se tomu trefně říká ‚přizdisráčství‘) Babišovy vlády nás nečeká nic hezkého.“
Bude ale následovat nějaké vystřízlivění, jak se v článku dále naznačuje? „Třeba i mediánový pan Novák, který rád zajde na pivo do hospody, hraje s kamarády fotbal a každé léto jezdí s rodinou k moři do Chorvatska, si uvědomí, že dát hlas hnutí ANO byla chyba. A že tuto chybu už příště u volební urny neudělá.“
Budoucnost se ale neodvíjí nějak logicky z přítomnosti. To by pak bylo snadné dělat kariéru věštce nebo prognostika.
Jasná je jen výchozí situace. Nebude na různé úplatky a almužny, přinejmenším ne tolik, aby to hladce fungovalo. Nebude totiž ani pro ty, kdo by si víc zasloužili. Zákon zachování hmoty platí. Kolik se kde přidá, bude se muset jinde ubrat. Některé velké projekty se nám asi zadrhnou, třeba dostavba dálnic a jaderných bloků. Je zjevné, že ono „bude líp“ si pro blízkou dobu budou opakovat jen nezdolní optimisté. Kniha „O čem sním…“, podepsaná Babišem, se přesune do regálů humoristické literatury.
Za normálních okolností by padl hněv na vládu. Za to, za co může, i za to, za co nemůže. Normální okolnosti ale nemáme a záleží na tom, co se PR mágům podaří z toho nadělení vykřesat nebo vytřískat. Hru na schopného krizového manažera se asi Babišovi nepodaří hrát dlouho. Pak zbývá jen starý dobrý trik s hledáním viníka. Tady je opozice ve výhodě, protože už není u vesla docela dlouho, takže se na ni těžko něco přesvědčivě hodí. Bylo by také možné před sebe nastrčit takzvané nové tváře, aby měl lid dojem změny, a dál všechno řídit ze zákulisí. Jen se budou těžko hledat. ANO už je dost personálně vyčpělé a Alena Schillerová asi bude jako nová tvář připadat málokomu.
Bude to asi dost boj o čas, kdy se křivka nespokojenosti s poměry může dostat na kritický bod. Tahle křivka se dá ale „zploštit“ ještě obtížněji než ta s počtem infikovaných. Babiš je ovšem mistr přežití a ještě pořád má možnost si „dokoupit“ lidi a prostředky na svou stranu. Bude zajímavé sledovat, jestli mu ta metoda bude stačit.
