Ruští váleční zločinci Vladimir Putin a Sergej Šojgu na společné dovolené (2018) FOTO: Kancelář ruského prezidenta/Kremlin.ru
FOTO: Kancelář ruského prezidenta/Kremlin.ru
KOMENTÁŘ / Opět prožíváme vlnu veder. Teploty přes 35 stupňů Celsia, na některých místech 37 stupňů. Život ve městech se stává nesnesitelným. Když v kancelářích či ordinacích nefunguje klimatizace, pobyt v nich se mění v torturu. V bytech to není lepší. Horké noci. Květen nás zmátl, byl chlácholivě chladný, připomínal „ty staré květny“ před padesáti šedesáti lety, ale jinde už v tu dobu vedra udeřila, třeba na Islandu. V červenci jsme narazili na realitu. Na mnohými stále buď zlehčovanou, nebo popíranou klimatickou změnu. Na globální oteplení, za které neseme odpovědnost.
Klima se rychle, doslova šíleně rychle, stává obřím problémem. Je to stejně palčivý, neodkladný problém jako obrana Evropy. Změna klimatu se ovšem týká úplně celé planety.
Hned na začátku zmíním zásadní moment, který platí pro obě naše velké krize. Nepochybně je zažíváme, nepochybně si je nemůžeme zatajovat. Na vedra si můžeme doslova sáhnout, fyzicky nás sužují, zabíjejí lidi a vysoušejí vodu, ničí lesy a trápí zvířata, zažíváme vymírání druhů. Stejně tak válka. Denně dostáváme zprávy, jak Rusové pustoší Ukrajinu a vedou hybridní válku proti Západu. Denně Rusové na Ukrajině zhoršují klimatickou změnu. Abychom se mohli oběma hrozbám bránit, musíme si je uvědomit, musíme si je připustit, musíme chápat jejich destruktivní sílu.
Tím „my“ myslím většinu obyvatel. Vědomí, jistota, že se děje něco ničivého, co se máme ze všech sil pokoušet zastavit, nemůže být jen vědomí vědců, klimatických či obranných expertů, novinářů a „zelených“. Aby se daly snižovat emise oxidu uhličitého, které vypouštíme do atmosféry, a aby se dala posilovat slaboučká evropská obrana, musejí to chtít občané. Nebo jinak, občané se musejí bát jak důsledků emisí, tak důsledků ruského imperialismu.
Musíme zvládnout obojí
Dá se ale bránit oběma hrozbám najednou? Nemá dnes jedna před druhou přednost? Není to tak, že teď se musíme na nějaký čas vykašlat na klima a intenzivně investovat do obrany, a až Rusko odradíme, pokud ho odradíme, pokud nebudeme moc líní, neakceschopní a hloupí, pak můžeme přestat vypouštět emise?
Byl by to obří omyl. Ze studie s názvem Indicators of Global Climate Change plyne: do oteplení Země o 1,5 stupně oproti době před průmyslovou revolucí zbývají při současném tempu emisí zhruba tři roky. Co nastane, až hranici dosáhneme, popisuje Aleš Farda z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR: „Při jejím překročení už hrozí zásadní narušení fungování klimatického systému, který umožňuje život na Zemi v podobě, jak ho známe.“
Jedním z důsledků bude zvyšování hladiny oceánů, které povede ke katastrofální migraci do vnitrozemí. Hladiny moří se zvyšují od konce 20. století. Hlavní příčinou je tání ledovců v Grónsku a kontinentálního ledu na Antarktidě. Odtéká z pevniny do moře a mimochodem taky mění jeho strukturu. Podle některých odhadů ke katastrofě stačí oteplení o 1,2 stupně Celsia. Ne, nechci znít alarmisticky, nechci „plašit“, co však zbývá jiného než křičet?
Zpět k otázce, zda se dá bránit oběma hrozbám zároveň. Rusko ve velkém vyrábí tanky, dohaduje si „osu zla“, Putin, jeho spolupracovníci a propagandisté denně vyhrožují Západu. Obrana se odložit nedá. A když vidíme ty nemilosrdně stoupající křivky grafů (viz třeba zprávu o Stavu globálního klimatu 2024 Světové meteorologické organizace, WMO), ani klima nemůžeme „odložit“. Vždyť některé důsledky oteplení jsou podle WMO nevratné po stovky, ne-li po tisíce let.
Odtud plyne: musíme zvládnout obojí. Jsme nejrozvinutější, nejmodernější společností historie. Máme k dispozici dříve netušené možnosti včetně pomoci umělé inteligence. A hlavně: víme, jak se bránit jak klimatické změně, tak ruské hrozbě.
A znovu opakuju, jde o to, abychom vzali obě hrozby vážně, abychom se nenechali zmanipulovat do polohy „nic se neděje, jenom nás strašej“. Ne, nestraší. A ano, budeme se muset uskromnit, omezit, to jistě.
Vondra: Přizpůsobit se, místo toho, že tady bojujeme s něčím
Brusel si strmě vzhůru stoupající křivku oteplování uvědomuje. Evropská komise (EK) čerstvě navrhla nový klimatický cíl pro rok 2040. Míří ke snížení emisí o 90 procent oproti roku 1990. Navazuje na cíl pro rok 2030, kdy se mají emise snížit o 55 procent. Finálním výsledkem má být klimatická neutralita v roce 2050. Požadavek vychází z postupu, který již dříve členské země schválily.
Komise se chytře opírá o postoj euroobčanů, který zaznamenal nejnovější průzkum Eurobarometru. Odhaluje nečekaně silnou podporu krokům proti oteplování: 85 procent občanů EU považuje změnu klimatu za vážný problém a 81 procent podporuje cíl EU dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Komise chápe, že jde o udržení výkonné ekonomiky. Slibuje investice do inovací, cílem je maximální energetická nezávislost a taky prostor pro nová pracovní místa.
Česká reakce? Podle očekávání a podle blížících se voleb a domácích nálad. V Česku 85 procent občanů zjevně nepovažuje změnu klimatu za obří problém. U nás je volič zmasírován Andrejem Babišem (ANO), který ze všech sil „bojuje“ proti Green Dealu, nebo klimaexpertem ODS Sašou Vondrou, který loni v debatě řekl: „Jasně, je teplejc, tak se ale na to adaptujme, adaptujme, jo, přizpůsobit se, místo toho, že tady bojujeme s něčím…“ Jak se budeme „adaptovat“ na uprchlickou vlnu? Na sucho? Proměníme se v pouštní Fremeny?
Česko je proti návrhu EK. Premiér Fiala řekl Deníku N: „Česká republika není připravená tento cíl podpořit, protože nám připadá příliš ambiciózní a v této situaci i zbytečný.“ Fakt řekl „zbytečný“? To zní neuvěřitelně.
Návrh EK mají státy EU řešit v říjnu. Fiala: „Snažíme se mít spojence pro tento postoj, pár zemí už podobný názor vyjádřilo, například sousední Polsko, ale je potřeba v tom pokračovat dál. Hlas České republiky toto mít nebude. Už z minulosti vidíme, jaké problémy způsobuje příliš ambiciózní nastavení cílů pro konkurenceschopnost Evropy.“
Jeho „klimatizovaně chladný“ postoj bohužel nepřekvapuje, taky však ničemu nepomáhá, nic nezlepší. Klimazměnu Fiala zjevně bagatelizuje, nezbrzdí ji, ani nezastaví. Pozoruhodné, jak je v tom vláda s opozicí zajedno. Děsivě zajedno. Ale vln veder bude víc a budou delší… a až nám to dojde, bude pozdě.