Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a premiér Izraele Benjamin Netanjahu. FOTO: Wikimedia Commons/Israel Government Press Office/CC BY-SA 4.0
FOTO: Wikimedia Commons/Israel Government Press Office/CC BY-SA 4.0
KOMENTÁŘ / Při čtení komentářů k Netanjahuovým projevům mě bolí hlava. Obrovské množství lidí totiž nevidí vztah příčiny a následku a srovnává izraelského premiéra a Stát Izrael s kýmkoli a čímkoli. Například když řekl, že Izrael a íránský lid mají společného nepřítele, režim ajatolláhů, se hned našli tací, kteří začali srovnávat Netanjahua a Zelenského a psát, že zatímco kompetentní izraelský politik jasně chápe, kdo je jeho nepřítel a válčí jen se zločineckým režimem, tak Zelenskyj, místo aby bojoval s Putinovým režimem, válčí rovnou s ruským lidem.
Co se týče srovnání Zelenského a Netanjahua, chci v zájmu argumentace položit několik řečnických otázek. Viděli jste, že by Rusové oslavovali ukrajinské vojenské údery na ruském území stejně jako Íránci izraelské údery? Nebo jste viděli, že by Izrael zasahoval civilní cíle, nebo že by Izraelci napadali, zabíjeli, znásilňovali, týrali a mučili Íránce? Ano, Írán a Rusko mají totalitární režimy, ale jejich společnosti se zásadně liší. Íránci nenávidí ajatolláhy, ale Rusové považují svého diktátora za cara a spasitele (samozřejmě nemluvím o všech, ale o velké většině).
V každém případě k přerušení řetězce příčin a následků dochází kvůli emocím, kdy se vypíná rozum a do popředí se dostává hněv a nenávist. A čí je to práce, vyvolávat emoce? Správně, propagandy. Myslím, že jste mnohokrát viděli záběry z Gazy, jak „místní novináři“ natáčejí zinscenovaná videa, jak matky pláčou nad jakoby mrtvými dětmi a tak dále. A cíl je stejný – vzbudit emoce a přimět vás nenávidět Izrael. Ruská propaganda funguje stejně, tlačí na emoce a aktivuje citlivá místa.
Abyste však mohli obnovit řetězec příčinných vztahů, musíte si položit jedinou otázku: Kdo je agresor? Pokud si odpovíte na otázku, kdo koho napadl, pochopíte, kdo je skutečným válečným zločincem. Nebudu mluvit o válce mezi Íránem a Izraelem, budu vést paralely mezi Izraelem a Palestinou, respektive Ukrajinou a Ruskem. Je naprosto zřejmé, že agresory v těchto válkách jsou Rusko a Hamás. Jediný problém je, že to není každému jasné, a důvodem je manipulace s historií. Dělá to jak Rusko, tak Palestina.
Oba agresoři se snaží svou nelidskost zakrýt historickou nespravedlností. Jeden diktátor se tak snaží odvést pozornost veřejnosti od 24. února 2022 jako počátku pekla, druzí dělají totéž s datem 7. října 2023. Manipulují a snaží se tyto body rozptýlit tím, že vše začalo mnohem dříve a že to nebyla jejich vina. Takto mnoho lidí špatně chápe, kdo je ve skutečnosti agresor a kdo oběť. Jednoduše řečeno, je mi úplně jedno, co se mezi těmito zeměmi v historickém kontextu stalo, protože když vezmeme tento aspekt, tak Mongolové mohou říkat, že jejich horda dobyla půl světa a že by měli dostat všechno zpátky. Anebo například Erdoğan může říkat, že ho nezajímají spory mezi Ruskem a Ukrajinou o Krym, protože kdysi patřil Turecku.
Je pozoruhodné, že válka nutí, a dokonce tlačí ty, kteří útočí, a ty, kteří se brání, aby se spojili. I když to nechtějí, hned je vidět, kdo je válečný zločinec. Rusko se okamžitě postavilo na stranu Palestiny, Ukrajina na stranu Izraele. Ani nevím, co k tomu Rusko vedlo především: Putinova nenávist k Židům? Jeho osobní nenávist k Zelenskému, který je také Žid? Rychlá islamizace ruské společnosti nebo vztah k Íránu, který byl, mírně řečeno, dost hustý? Každopádně skutečnost, že se Rusko postavilo na stranu Palestiny, respektive Gazy, není překvapivá. Naopak překvapivá byla vlna podpory Palestiny na Západě. Ano, Západ podporuje i Rusko, ale přesto je měřítko zcela odlišné, Palestina je podporována aktivněji, a to z jediného důvodu – mohutná reakce Izraele.
Izrael se neklaněl, nikoho nežádal o svolení, jak odpovědět zločincům z Hamásu, kteří masakrovali Izraelce a hudební festival. Netanjahua obviňují, že kvůli izraelské reakci trpěli nevinní Palestinci, kteří sice nemají s útokem ze 7. října nic společného, ale ve skutečnosti mají úplně stejný vztah jako Rusové k válce, která začala 24. února 2022. Rusko nemá na Západě tak aktivní podporu, protože Ukrajina posílá drony poměrně mírně, když to srovnáme s reakcí Izraele. Ale kdyby Ukrajina reagovala stejně jako Izrael, vlna podpory Ruska by se mnohonásobně zvedla a argumentace by byla stejná, že Rusové za činy a rozhodnutí Vladimira Putina přece nemohou.
A nyní se vraťme k řečnické otázce, kterou jsem položila, abych vysvětlila, proč je ruská společnost spoluviníkem Putinových činů. Obyvatelé Gazy jsou také součástí situace, nezapomeňte, že měli stejnou radost z útoku Hamásu na Izrael jako Rusové z vyslání tanků na Kyjev. Oběť může pachateli odpovědět tak, jak uzná za vhodné, a myslím, že je absurdní obviňovat Ukrajinu a Izrael z toho, že se brání a vrací úder. A pokud trpí civilní obyvatelstvo agresorské země, vina za to padá na agresora, který válku začal, nikoli na oběť, která se brání.
Proto je Palestina vinna za smrt palestinských civilistů a Rusko je vinno za smrt ruských civilistů. Pochopit to však lze pouze tehdy, je-li řetězec příčin a následků neporušený a pevný.
V jednom z předchozích příspěvků jsem přirovnala Putina a jeho bojovníky k teroristům. Myslím, že stojí za to připomenout, i když nevím, proč na to všichni zapomněli, že EU oficiálně považuje palestinský Hamás za teroristickou organizaci. Jakékoli výkřiky na jeho podporu by měly být považovány za podporu terorismu, jenže místo toho Západ nadále toleruje mávání palestinskými vlajkami a doufá v umírněnost ruského diktátora. Myslím, že Západu je třeba připomenout, že být tolerantní neznamená chovat se jako slabý.
