KOMENTÁŘ / První polovina letošního roku se pro Ukrajinu co se bojové činnosti týče, vyvíjela víc než uspokojivě: ruská strana sice získala dalších asi 30 tverečních kilometrů území, ovšem za cenu obrovských ztrát zejména na živé síle. Podle důvěryhodných statistik jsou tyto ztráty v porovnání s ukrajinskými osmkrát vyšší než ukrajinské, přičemž ruská armáda navíc ve srovnání s Ukrajinou přichází o pětkrát víc živé síly už jen díky ukrajinskému masovému nasazení dronové techniky v tomto roce. Jak přitom za podmínky zachování dvé anonymity přiznal jeden ruský generál, jeho armáda by měsíčně potřebovala nejméně 60 tisíc nových mužů, jenže to je dnes jen marný lampasácký sen: před ruskými parlamentními volbami v druhé polovině září Vladimir Putin další velkou mobilizaci nevyhlásí.

Daleko nepřehlednější se tak na pozadí momentálně úspěšně bojující armády jeví ukrajinská politická scéna. Jak naznačil již minulou neděli prezident Volodymyr Zelenskyj, má v úmyslu odvolat současnou premiérku, ekonomku Julii Svyrydenkovou, která svého předchůdce Denyse Šmyhala vystřídala teprve před rokem. A důvod? Ten ukrajinský prezident uvedl na svém Telegramu: „Ukrajina mění svou politickou strategii. Každou prioritní oblast politiky povede konkrétní a zkušený člověk, který je schopen realizovat to, na čem se dohodneme na úrovni vedení a co očekává ukrajinský lid.“ Inu, klasická oblá verbální konstrukce, jakou můžete zdůvodnit doslova cokoli. Podle toho po pondělním oficiálním vyhlášení demise paní Svyrydenková taky reagovala: když jí Zelenskyj nabídl nóbl trafiku v podobě úřadu ukrajinské velvyslankyně v USA, rázně odmítla.

Dále čtěte

Bez balistických střel by Putin ve svou válku nevěřil, řekl Zelenskyj po největším útoku na Kyjev

Ruský prezident Vladimir Putin podle ukrajinské hlavy státu Volodymyra Zelenského dál věří v možnost pokračovat v agresivní válce především díky…

Demise šéfa kabinetu však v ukrajinském ústavním systému znamená pád celého kabinetu – a právě tady se začaly dít věci. Asi nejvýznamněji se vzbouřil teprve před šesti měsíci do funkce nastoupivší ministr obrany Mychajlo Fedorov, který je právem považován za hlavního architekta současných ukrajinských frontových úspěchů. Také tomuto pětatřicetiletému mimořádně vzdělanému, schopnému a pracovitému muži prezident nabídl bolestné, tentokrát v podobě místa ve svém vlastním týmu poradců… a také v tomto případě byl odmítnut. Není přitom sporu o tom, že prozíravý a opravdu inspirativní muž jménem Mychajlo Fedorov si v životě rozhodně poradí.

Pravý důvod jeho odchodu z vlády a toho, že funkce v novém kabinetu mu nabídnuta nebyla, je ovšem jeho spor s nejvyšším armádním velitelem gen. Syrským. Oba muži sice na zvědavé novinářské tázání po jejich vzájemném vztahu dlouho stereotypně odpovídali, že „ve válečných časech není pro nějaké hádky a rozmíšky místo“, ale bylo rovnou jasné, jaké mezi nimi panuje obrovské napětí.

Podívejme se ale, co na vyhazov mladého ministra říkají jak bývalí, tak současní poslanci Nejvyšší rady.

„Výměna ministra v době války sama o sobě může samozřejmě být i opodstatněná, třeba když takovýto hodnostář neplní své úkoly, ztrácí kontrolu nebo nedosahuje žádoucích výsledků. Pokud ovšem jde o Fedorova, společnosti ještě nikdo nevysvětlil, co zpackal, podle jakých kritérií je hodnocena jeho práce a proč jeho setrvání v úřadě není možné,“ napsal na svůj facebook bývalý lidový poslanec a významný zbrojařský manažer Mustafa Najem.

Ještě důrazněji se postiženého ministra zastávají zákonodárci za vládní stranu Sluha lidu: „Během šesti měsíců svého fungování v úřadu začal přímé nákupy vojenského materiálu reformovat do tenderových řízení a nákupy na základě konkrétních zdůvodněných požadavků. Začal postupně řešit i problémy, které byly po léta prohlašovány za ,neaktuální´, anebo byly pro svou nepříjemnost doslova zakopávány pod stůl. A právě tento ministr je najednou prohlašován za ,konfliktního´. Lidé poprvé za dlouhá léta vycházejí do ulic na protestní akce nikoli proti nějakému státnímu ůředníkovi, ale na podporu jeho osobně i jeho týmu a změn které navrhuje,“ soudí poslankyně Anastasja Radinová.

Jiný reprezentant Sluhy lidu, poslanec Nikita Poturajev pak dokonce prohlásil, že se ve snaze vyjádřit nesouhlas s jednáním vládní koalice vůči ministrovi vzdává poslaneckého mandátu: „Mé rozhodnutí nesouvisí konkrétně s osobou Mychajla Fedorova, i když je mimo jakoukoli pochybnost, že to, co dělal na ministerstvu on, nám pomohlo změnit situaci na frontě a upevnit naše pozice. Mé důvody jsou zásadnější a vycházejí z toho, že přeměny, do nichž se Fedorov pustil na ministerstvu a přetvoření ukrajinské armády v ozbrojený sbor zcela nového typu, za kterým stál právě on, musí v každém případě pokračovat – ať už to bude dělat kdokoli.“

Jakou úlohu ale v této spletité situaci sehrává prezident Volodymyr Zelenskyj? Podle ukrajinského politologa Oleha Saakjana se ocitl v situaci, kdy oba svářící se tábory přispěchaly se svými kategorickými požadavky, tedy jak armádní vertikála, reprezentovaná nejvyšším armádním velitelem Syrským. Tak i technologické křídlo v čele s Fedorovem. „Odstranění Fedorova je důkazem jasného etického rozkolu v Zelenského týmu. Teď už vůbec nejde o Syrského a Fedorova, ale o to, k jaké morální volbě se přikloní: k Syrského tvrdě ovládané armádě a mobilizaci, nebo k zásadní reformě, s níž přichází a již hlásá Fedorov?“ ptá se politolog Oleh Saakjan.

Podle tohoto odborníka to byl právě Zelenskyj, kdo svými zdeúředními rozhodnutími či přímo nečinností dovedl tak daleko, že po dlouhém zánětlivém procesu náhle propukla otevřená krize. „Syrskij na prezidenta vyrukoval s ultimátem, požadujícím odvolání Fedotova, jinak se fronta zhroutí. Ten samozřejmě také přispěchal s ultimátem: pokud nebude z funkce odvolán Syrskij, zhroutí se týl a naše vítězství bude v takovém případě nemyslitelné. Pro Zelenského situace vskutku nezáviděníhodná,“ soudí Oleh Saakjan.

Závěrem se tedy chvilku pozdržme i u osoby a osobnosti ukrajinského prezidenta. Pro většinu Ukrajinců samozřejmě i nadále zůstává nesporným válečným vůdcem a politickým lídrem, ale pro stále větší počet hlavně přemýšlejících občanů válkou zkoušené země na jeho původně dokonale hladkém portrétu naskakují zatím vlasové trhlinky. Vše jako by začalo odvoláním lidem obdivovaného válečného hrdiny generála Valerije Zalužného z funkce nejvyššího velitele ukrajinské armády – jen tak mimochodem ve prospěch jednoho z protagonistů aktuálního rozhořčeného souboje – mnohem méně známého a oblíbeného Oleksandra Syrského. Jediným důvodem k odeslání populárního generála do vysoké diplomatické funkce byl tehdy fakt, že Zalužnyj se co do popularity začínal Zelenskému ne-li vyrovnávat, pak se mu přinejmenším blížit. Nemohu se zbavit dojmu, že v případě Fedorovově může jít o něco podobného.

Dále čtěte

Máte dost toho, jak se Babišova vláda chová k prezidentovi? Podpořte Petra Pavla plakátem

Vláda útočí na prezidenta a ministr zahraničí Petr Macinka mu vyhlásil válku, kterou sice prohrává, poškozuje ale celou naši zemi.

Tím spíš, že před okamžikem zmíněný Valerij Zalužnyj ze své londýnské bašty oznámil, že v případě uspořádání prezidentských voleb, které podle zatím platných ukrajinský zákonů v době války nejsou možné, ale po nichž stále víc lidí volá, by se takového klání rozhodně zúčastnil. Nedosti na tom – současné průzkumy veřejného mínění na Ukrajině ukazují, že v prvním kole takových voleb by Zelenskyj nad Zalužným o 4-5 % zvítězil. Ne ovšem tak přesvědčivě, aby se stal vítězem voleb hned v prvním kole, nu a v tom druhém už by Zalužnému o zhruba stejné procento musel ustoupit…

Přesto přese všechno je právě Volodymyr Zelenskyj hlavním hrdinou této války, a tak jemu osobně i jeho lidu přejme, aby se z ní co nejdřív vysekal – ne-li vítězně, pak alespoň se ctí!