Volodymyr Zelenskyj nařídil armádě osvobodit pobřežní oblasti na jihu Ukrajiny. Za tímto účelem Ukrajina shromažďuje milionové bojové síly vybavené západními zbraněmi, oznámil ministr obrany Ukrajiny Oleksij Reznikov. Jak moc je pravděpodobné, že by se podařilo tento cíl splnit?
O Zelenského nařízení mluvil ministr obrany Ukrajiny Oleksij Reznikov v rozhovoru pro britský list The Times, kde řekl: „Ukrajina shromažďuje milionové bojové síly vybavené západními zbraněmi, aby znovu získala svá jižní území, která jsou nyní pod ruskou okupací.“ Podle něj prezident Zelenskyj nařídil ukrajinské armádě, aby osvobodila okupované pobřežní oblasti, které jsou životně důležité pro ekonomiku země.
„Chápeme, že politicky je to pro naši zemi velmi potřebné. Prezident pověřil vojenské velení, aby vypracovalo plány. Poté generální štáb stanoví úkoly a řekne, že k dosažení tohoto cíle potřebujeme body a, b, c… Pak už to bude můj úkol,“ objasňuje ministr s tím, že píše dopisy spojeneckým zemím ohledně potřebné výzbroje.
Zvýšená aktivita ukrajinské armády je už patrná. Od 28. června do 6. července ukrajinští bojovníci zničili 11 ruských skladů a vojenských základen. K výbuchům došlo v Chersonu, Doněcku, Makijevce, Melitopolu, Popasné, Nové Kachovce, Sněžném, Velkém Burluku, Kadijevce a Perevalsku. Dne 10. července byla zveřejněna informace o zničení velitelského stanoviště ruské gardy u Chersonu a zničení čtyř muničních skladů v různých oblastech Chersonské oblasti.
Ministr Reznikov pak také v rozhovoru pro ukrajinský Forbes řekl, že existují tři hlavní scénáře vývoje situace, které dříve či později povedou k ukončení války.
„První scénář by přibližně odpovídal ‚dobré vůli‘, o které Rusové mluvili, když utíkali z Kyjevské oblasti, Černihovské oblasti, Sumské oblasti a Hadího ostrova. Podle tohoto scénáře se Ukrajina dostane na předválečné pozice a poté budou za pomoci západních partnerů zahájena jednání o statusu Doněcké, Luhanské oblasti a Krymu. Rozhodně nedojde ke kapitulačním dohodám, stejně jako k ‚Minsku-3‘, a nikdo nebude vyjednávat se zbraní přiloženou ke spánku.“
Druhou možností podle ministra je, že Ukrajina bude postupně rozmělňovat ruské ozbrojené síly, protože jde vlastně o válku zdrojů proti zdrojům: „Mají více lidí, území, tanků, letadel a tak dále, ale všechno není moderní, všechno je staré a dnes používají princip mlýnku na maso. Můj dobrý přítel a kolega, ministr obrany Velké Británie pan Wallace, když navštívil Kyjev, řekl: ‚Pokud máte v plánu bojovat zdrojem proti zdroji, mlýnkem na maso proti mlýnku na maso, nebudeme vám moci pomoci. Ale pokud použijeme moderní technologie a způsobíme škody tam, kde to Rusy nejvíce bolí, určitě zvítězíme.'“
Oleksij Reznikov připomíná, že Rusko do bojů za celou dobu vrhlo obrovské prostředky a postoupilo jen o desítky kilometrů.
Ve druhém scénáři by vítězství nebylo dosaženo tak rychle. Podle Reznikova by se jednalo o konec tohoto roku nebo začátek roku příštího.
A nakonec je tu ještě jeden scénář: „Ten třetí je pro Rusko dramatičtější – rozpad této země, přechod k několika suverénním celkům: Tatarstán, Baškirsko a tak dále. Určitě se toho dočkáme ještě za našeho života, ale je to trochu dlouhý příběh.“
Analytik BBC Jonathan Beale ve své analýze varuje před přímým zasahováním politiků do válečného dění.
Píše: „Ukrajina se může domnívat, že zatímco Rusko soustředí své vojenské úsilí na východě, je nyní vhodná doba pokusit se získat zpět části jihu. Pravdou však je, že velkou část ukrajinského vojenského úsilí a zdrojů již spotřebovaly prudké boje v Donbasu. Hovořili jsme s řadou jednotek, které již ztratily více než polovinu svých vojáků a potřebují posily. Sebevědomí Ukrajiny posílily dodávky modernějších dělostřeleckých systémů dlouhého dosahu – stále však ne v takovém počtu, jak Ukrajina tvrdí, že potřebuje.
Otázkou je, zda je Ukrajina skutečně již připravena provést velkou ofenzivu na jihu, zatímco se její síly snaží zastavit postup Ruska na východě? Bylo mi řečeno, že západní politici již dali vysokým ukrajinským politikům a vojenským velitelům jasně najevo, že nyní není čas pokoušet se o velkou protiofenzivu. Může to být dobré pro morálku, ale mohlo by se to snadno zadrhnout. Ukrajinské protiofenzivní operace v okolí Charkova a Chersonu měly zatím jen omezený úspěch. Stále potřebují čas na obnovu své armády.“
Jonathan Beale upozorňuje, jaké chyby udělalo při svém tažení Rusko: „Počáteční invaze samotného Ruska na Ukrajinu poukazuje na nebezpečí boje na více frontách. Většiny svých cílů nedosáhlo. Určitý úspěch zaznamenalo (Rusko) pouze na východě díky soustředění svých sil.“
Že má Rusko problémy nejen kvůli ekonomickým sankcím, ale také ohledně „lidských zdrojů“, naznačují zprávy o verbování nových vojáků. Kreml se zřejmě pokouší vyhnout otevřené mobilizaci a hledá bojovníky na různých místech. Nyní skupina pro práva vězňů Gulagu.net informovala, že jsou masově verbováni i vězni, kteří mají nějaké bojové zkušenosti. Zástupci soukromé takzvané Wagnerovy armády, která už na Ukrajině působí, údajně nabízejí odsouzeným nasazení v armádě nebo práci na obnově a odminování okupovaných ukrajinských území.
Podle Gulagu.net se náborové kampaně nedávno uskutečnily v trestaneckých koloniích v ruských městech, a to včetně Sankt Petěrburgu, Tveru, Rjazaně a Smolenska, a také v Rostově, Voroněži a Lipecku.
Přibližně 300 vězňů v miniaturní jihoruské Adygejské republice údajně souhlasilo s tím, že se připojí k ruským silám na Ukrajině a minulý týden bylo údajně z trestní kolonie v Nižním Novgorodu naverbováno deset vězňů. Dalších 60 vězňů z jiné nižněnovgorodské trestanecké kolonie také souhlasilo s podpisem vojenských smluv. Informace pocházejí od příbuzných a vězňů, kteří se na nevládní organizaci sami obrátili prostřednictvím její horké linky. Zprávy Gulagu.net potvrzují vyšetřování nezávislých médií, která podrobně informovala o tom, že wagnerovští náboráři nabízejí rodinám vysoké platy a odškodnění v případě smrti takto odvedených vojáků.
Ruský nacionalistický web Tsargrad také mezi řádky připouští, že Ukrajinci poslední dny střílejí hodně a přesně. Vojenský zpravodaj Jevgenij Poddubnyj na svém kanálu na Telegramu v diskusi o tom, že Ukrajina dostane taktické rakety typu ATACMS pro americké systémy HIMARS, stručně a poměrně jasně vysvětlil, co to pro Rusy znamená: „Útvary kyjevského režimu budou schopny zasáhnout vysoce přesnými zbraněmi do hloubky až 300 kilometrů. Jinými slovy, schopnost vojenských sil Ukrajiny provádět přesné údery se zvýší téměř třikrát,“ vysvětlil vojenský zpravodaj. „S jistou dávkou štěstí a šikovnosti by se neonacistické jednotky mohly dostat až ke Smolensku, Brjansku, Kursku, Voroněži, Rostovu a Sevastopolu.“
Co dělat s touto novou hrozbou? Poddubnyj se domnívá, že dodávky nejsou důvodem k panice. Je jen nutné si uvědomit, co se děje, a vytvořit plán činností: „Americké rakety mohou být poměrně úspěšně zachyceny ruskými systémy protivzdušné a protiraketové obrany.“ Poddubnyj zároveň říká, že protivzdušná obrana skončí až po „úplné porážce neonacistů a zničení současného kyjevského režimu“.
Zatím je tedy ze současného dění a z vyhlášení na obou stranách zjevné, že Ukrajina a Rusko pojímají válku jako zásadní boj o existenci své země a kompromis není myslitelný.