Ruský diktátor a válečný zločinec Vladimir Putin v moskevském Kremlu (2024) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / V ukrajinském hlavním městě Kyjevě na náměstí Nezávislosti se v první zářijový pátek večer konala velká protivládní demonstrace. Důvodem se stal návrh zákona schválený ukrajinským parlamentem v prvním čtení. Tato nová právní norma zpřísňuje trestní odpovědnost vojáků za neuposlechnutí rozkazu, především za nedovolené opuštění útvaru čili za dezerci. Důvod zpřísnění dosavadní právní úpravy, které Ukrajinci začínají říkat „Zelenského zákon“, je jasný. Dosavadní dikce byla naopak velmi mírná a počítala s automatickou amnestií pro všechny zběhy, kteří se po domluvě či sami od sebe vrátili do řad bojující armády.
Když prezident Volodymyr Zelenskyj před časem tento zákon podepisoval, jeho poradci doufali, že zpět do zákopů by mohl přivést alespoň některé z 200 až 300 tisíc tehdejších dezertérů. Norma ale viditelně nezabrala a dnes bude počet vojáků, kteří bojující armádu svévolně opustili, jistě daleko vyšší. Už na první pohled tak státu, který se brání ruské válečné agresi, nezbývá nic jiného než na provinilce pořádně vycenit zuby – a za dezerci pohrozit až desetiletými tresty.
Zajímavé je, že pár dní předtím začala platit jiná právní úprava, která umožňuje mladým Ukrajincům ve věku 18 až 22 let odjíždět do zahraničí. V médiích se okamžitě objevila optimistická prohlášení řady mladíků, kteří tvrdili, že se „jen podívají do světa a zase se vrátí“. Tomu se samozřejmě těžko věří, protože právě Ukrajince této věkové kategorie víceméně automaticky čeká fronta zatím stále nekončících válečných jatek.
Na tomto velmi názorném příkladu je naznačeno, s jak protichůdnými úkoly se ukrajinská nejvyšší místa musejí popasovat. Jde o zcela přirozenou snahu zajistit armádě držící frontu proti Rusku mladé a zdravé muže, kterých vytrvale ubývá. Někteří mladí Ukrajinci se totiž vojenské službě vyhýbají, což je sice z čistě lidského hlediska pochopitelné, ale vlastenci se jistě právem ptají: A kdo tedy bude zemi bránit?
Na druhé straně začíná v ukrajinské společnosti sílit starost o další demografický vývoj v zemi – proto ta snaha doslova za každou cenu ochránit národní genofond. Sám si vzpomínám, jak jsem koncem padesátých let při první návštěvě Sovětského svazu v naprostém úžasu sledoval traťové dělnice podbíjející kamenem pražce či buldozeristky takříkajíc v plném nasazení. Důvod byl jasný – katastrofální nedostatek mužů, a to i skoro 15 let po válce. Zelenskyj a jeho lidé tak musejí naplnit úlohu, která jednoduché a snadné řešení prostě nemá. Klasická kvadratura kruhu.
Přesně v této atmosféře Polsko a Litva připravovaly bezpečnostní opatření na svých hranicích. Kvůli společnému vojenskému cvičení ruské a běloruské armády pod názvem Západ 2025. Polsko zcela uzavřelo hranici s Běloruskem, Litva posílila hraniční ostrahu. Cvičení začalo v pátek, ale ruská vojska se na místa u polské a litevské hranice s Běloruskem stahovala celý srpen. I proto NATO spustilo operaci Eastern Sentry (Východní stráž), která posiluje ochranu východního křídla aliance.
Rusko každoročně pořádá strategická velitelsko-štábní cvičení na různých „potenciálních příštích bojištích“. Jak říkají ukrajinští politologové, jeden rok je to Západ, další rok třeba Střed a pak zase Východ nebo Kavkaz. Tentokrát se ovšem Západ 2025 zřejmě stane přesnou analogií manévrů Západ 2021, krátce po nichž ovšem začal plnoformátový vpád ruské armády na ukrajinské území. Inu, jak říká zasloužilý severoatlantický generál Pavel Macko: „Velké vojenské cvičení je nejlepší způsob, jak zakrýt přípravy k útoku.“
V podmínkách současné velké války jsou proto podobná ruská cvičení vnímána jako bezprostřední a možná příští hrozba nejen pro Ukrajinu, ale také pro Pobaltí, Finsko a Polsko – vlastně pro celé východní křídlo Severoatlantické aliance. Ostatně nejnovější vstup většího množství ruských dronů do polského vzdušného prostoru nutí přinejmenším k vážnému zamyšlení.
Přesto cvičení v Bělorusku prý nic zvláštního neznamená, tvrdí někteří ukrajinští i západní experti – ačkoli tolik připomíná již zmíněný Západ 2021, který se de facto stal ouverturou února 2022, tedy začátku velké války Ruska proti Ukrajině. Hlavním argumentem k jejich závěru byl předpoklad, že v průběhu rusko-ukrajinského souboje na východě Ukrajiny Rusko prostě nebude mít dost sil na nový útok ze severu, tedy z Běloruska. Ostatně vzpomeňme na pokus dobýt ze stejného směru hned na začátku války Kyjev. Pravdou je, že skončil naprostým ruským fiaskem.
Jenže rusko-běloruské vojenské cvičení Západ 2025 musíme v každém případě vnímat nejen jako čistě symbolickou akci, ale i jako část stále aktivnější strategické přípravy možné ruské válečné eskalace na východním křídle NATO, tedy za hranicemi Ukrajiny. „Je to složitá mnohovrstevná výzva pro celé evropské a euroatlantické společenství. Západní politici by měli počítat nejen s důsledky takovýchto vojenských cvičení, ale také se připravit na možné související hybridní operace, namířené proti samotným základům evropské demokratické jednoty,“ říkají odborníci ukrajinského Centra eliminace dezinformačních aktivit.
Polský premiér Donald Tusk mimochodem zcela právem připomněl, že nejnovější dronový útok na Polsko byl prvním přímým ruským ozbrojeným výpadem proti NATO a EU, a to v celých dějinách jejich existence. Horší ovšem je, že Rusové se na něj zatím nedočkali žádné pádnější reakce. A zřejmě se ani nedočkají. Proto také Ukrajinci zatím z fronty domů nemůžou: Evropa i Amerika budou dál pokračovat v nejrůznějších váháních, a to i ve chvíli, kdy ruský diktátor Putin zcela nepochybně hodlá válčit dál.
