Alexandr Dugin FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ruský ideolog Alexandr Dugin, považovaný některými lidmi za filozofa, pokračuje v rozvíjení svých málo příčetných myšlenek. Teď třeba hlásá, že „Ukrajinci jsou posledních 30 let masivně a aktivně vedeni k nenávisti k Rusům a všemu ruskému“ a že „celé generace byly vychovávány v rusofobii“. Jsme rádi, že aspoň z Ruska neustále tryská láska do celého světa.
Sledování výlevů některých ruských myslitelů trochu připomíná příběhy Alenky z knihy Za zrcadlem, kde bylo všechno úplně naopak. Trochu tu jen ruší, že to nemá půvab viktoriánské Anglie a nejsme si jistí, že z toho v dobrém procitneme.
Dugin na telegramu líčí, jak to s tou ukrajinskou nenávistí vypadá. „Od roku 2014 jsou Ukrajinci cvičeni k tomu, aby Rusy zabíjeli, upalovali, rozčtvrtili, uškvařili a vymazali z povrchu zemského. Všechny – muže, ženy i děti. Tak byl vytvořen obraz nepřítele, ‚Moskala‘. Byl prezentován jako krutý ‚podčlověk‘, ‚zrůda‘, ‚hloupý‘, ‚bezohledný‘, ‚hrubý‘, jakási hromada materiálu, která se touží vrhnout na mírumilovný ukrajinský ráj a proměnit ho v krvavou kaši. A aby tomu zabránil, musel být Ukrajinec připraven zaútočit jako první, přenést válku na území nepřítele. Udělat z něj krvavou kaši, aby se Ukrajina neproměnila. A tak to šlo léta, desetiletí,“ vysvětluje.
To je skutečně čítanková ukázka psychologické projekce. Od roku 2014 vedlo Rusko nevyhlášenou válku proti Ukrajině, ve které přišlo o život asi 14 tisíc ukrajinských vojáků. Jen proto, že Moskva podpořila separatisty svými vojáky a zbraněmi. Všechno se to maskovalo jako „občanská válka“ a téhle pohádce věří i někteří čeští kolaboranti, nebo to spíš jen předstírají. Pokud jde o to, kdo z koho dělá „krvavou kaši“, mohli jsme to vidět v Mariupolu a v Buči a na jiných místech. Tam z ruskojazyčných obyvatel Ukrajiny vyrábějí mrtvoly, mrzáky a lidi bez domova takzvaní „vlastní“. V čem osm let nevyhlášené války a rok invaze život tamních lidí zlepšily, by bylo skutečně obtížné vysvětlit. Mrtvých už budou desítky tisíc, a to na obou stranách.
Dugin ale vysvětluje, „proč se Ukrajinci tak zuřivě brání“. Nenapadlo ho, že je to proto, že jsou napadeni. Ne. On to psychologizuje.
„Protože neválčí s námi, ale s obrazem, který žije v jejich myslích. V seriálu Černé zrcadlo byl díl, kde lidé bojovali se strašlivými monstry. Ukázalo se však, že monstra z nich udělaly speciální optické přístroje, které si lidé sami museli nasadit (za to, že nebyli potrestáni). A ti, kteří se zdáli být ‚monstry‘, byli ti samí lidé. Ukrajinci nás vidí jako monstra, válčí s chimérou, která jim byla vnucena. A tato chiméra je strašná. Ale oni nevidí nic jiného,“ blouzní Dugin.
Mezitím v ruské státní televizi různí „experti“ schvalují útoky na ukrajinské civilisty. Pokud někdo tyhle šílence vidí jako monstra, vychází čistě z pozorování, na to nemusí být nikým vychováván.
Pak ještě pár lží, třeba „na tuto válku jsme se nepřipravovali“. No jasně, proto na podzim 2021 ruští vojáci v počtu přes sto tisíc s tanky tvrdli týdny a týdny na rusko-ukrajinské hranici na údajném cvičení.
Pak směřuje postupně ke své hlavní myšlence. „Čím zuřivější bitvy, tím větší zuřivost našeho lidu,“ míní Dugin. V ruské populaci sice žádná zuřivost není, spíš je to všem ukradené a chtějí nějak přežít, ale Dugin se asi pohybuje v jiných vrstvách společnosti. Protože ale hlásá svou svéráznou verzi humanismu, nechce, aby byli Rusové zachváceni nenávistí nějak neřízeně. „Potřebujeme jinou cestu. Potřebujeme plnohodnotnou ideologizaci války. Úplnou a systematickou. Ne fragmentární a dílčí, jak je tomu nyní.“
Hlavním nepřítelem je podle našeho myslitele Západ, „je to Západ, kdo by měl být skutečně nenáviděn“, a také jeho liberalismus, který „je nebezpečnější než ukrajinský nacismus“, takže kromě „denacifikace“ bude třeba provést „deliberalizaci“. Až se to Ukrajinci dozvědí, budou celí nadšení a hned jim svitne.
Pak ještě jeden pseudohluboký žvást na závěr: „Jsme impérium, jako dědicové monarchie a jako nástupci SSSR. Jsme víc než národ. Naše ideologie by měla být imperiální, otevřená, jasná a agresivní. Impérium musí být reprezentováno charismaticky. Naše Impérium, Řím, vede smrtelnou bitvu s opačným ‚Impériem‘ a vlastně s Antiimpériem, s Kartágem.“
Tolik filozofického hloubání celý život, tolik přečtených a napsaných knih a výsledek je tohle. Myslitele nenapadne, že někomu je ruské impérium úplně ukradené a že si chce žít po svém, že lidé mohou mít své vlastní názory a nemusí být infikováni nějakými „cizími silami“ v pozadí. Že když jsou napadeni, tak se brání, protože je moskevské nevolnictví nijak neláká.
Až jednou tohle impérium praskne, měl by se na jeho trosky dát nějaký betonový sarkofág, jako se to udělalo s černobylským reaktorem. Pak by bylo záhodno provést nějakou denacifikaci a liberalizaci, od čehož si ale vzhledem ke zkušenostem asi nemůžeme slibovat nějaký rychlý výsledek.
