ilustrační foto FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Jak vyplývá z údajů Národního informačního úřadu Ukrajiny, od napadení Ukrajiny Ruskem bylo uneseno a do Ruska deportováno 19 393 dětí, z nichž se domů vrátilo jen 364. Ostatní jsou podrobovány převýchově podle ruského vzoru. Teď se novináři z Ukrajinské pravdy rozhodli podívat se, jak taková ruská převýchova vypadá.
Čísla Národního informačního úřadu Ukrajiny jsou však v případě dětí ještě děsivější. Kromě takřka dvaceti tisíc deportovaných je totiž evidováno 406 dětí, které prostě zmizely, a není po nich ani vidu ani slechu, 963 dětí bylo různě vážně zraněno a 478 jich bylo přímo brutálně zavražděno či zemřelo v důsledku ruského ostřelování civilních cílů.
Ani osudy oněch unesených a do hloubi Ruska deportovaných dětí nejsou nijak veselé. „Učí je nenávidět rodiče a Ukrajinu, a pak milovat Rusko,“ píše se v článku Ukrajinské Pravdy, jak ruské úřady děti převychovávají.
Únosy a tzv. převýchova probíhají nadále, i když Mezinárodní trestní soud vydal již v březnu mezinárodní zatykač na hlavní původce této genocidní praktiky, tedy na válečného zločince Putina a na ombudsmanku pro práva dětí Marii Lvovovou-Belovovou, kteří byli obviněni z nezákonného převozu dětí do Ruska, což jsou činy soudem kvalifikované jako válečné zločiny.
Evropa hovoří o genocidě
Únosy dětí odsoudilo v rezoluci i Parlamentní shromáždění rady Evropy, podle kterého jsou přesuny ukrajinských dětí „jasně plánovány a organizovány systematickým způsobem“ jako státní politika, a jejich „ohavným cílem je zničit každé spojení a rys jejich ukrajinské identity“. I proto nazvalo toto shromáždění ruský přístup cílenou genocidou.
Rusové však tvrdí, že děti nedeportují, ale kvůli jejich bezpečnosti evakuují před ostřelováním. Že by je nikam evakuovat nemuseli, kdyby Ukrajinu nenapadli a neostřelovali, Rusové samozřejmě zamlčují.
Jak píše Ukrajinská pravda na základě vyprávění očitých svědků, jsou děti deportovány několika způsoby. Rusové unášejí buď žáky internátních škol, nebo děti, které přišly při ruské agresi o rodiče. Některé děti jsou rodičům i odebírány pod záminkou nevyhovujících životních podmínek. Propaganda pak následně tvrdí, že „děti jsou odváženy do zdravotních táborů v bezpečných oblastech“.
Aby ruští okupanti dodali své činnosti alespoň trochu zdání legálnosti, schválila duma zákony o zjednodušeném získávání ruského občanství dětmi a jejich zákonnými zástupci a také možnost zjednodušené adopce ukrajinských dětí Rusy.
Ani jeden však neobsahuje klauzuli nebo normu, která by umožňovala získat souhlas dítěte a zjistit jeho názor, píše Ukrajinská pravda s odvoláním na Oksanu Filipišinovovou, zástupkyni Ukrajinské helsinské skupiny pro lidská práva. V podstatě jsou ony „zákony“ jen jednostranným posvěcením násilných činů, jejichž cílem je přesun dětí z jedné etnické skupiny do druhé. „A to je známka genocidy,“ konstatuje Filipišinovová.
Hlavními osobami, které jsou za deportace dětí do Ruska odpovědné, jsou, jak bylo již zmíněno, Vladimir Putin a ombudsmanka Maria Lvovová-Belovová, na něž kvůli tomu Mezinárodní trestní soud ICC v Haagu vydal zatykač. Kromě nich však existuje celá další početná skupina vykonavatelů, kam v anektovaných oblastech patří šéfové ministerstev školství, mládeže a sportu a další úředníci jmenovaní Ruskem.
Masivní propaganda a fyzické tresty
Na obsazených územích Ukrajiny nabízeli ruští okupanti bezplatné poukazy na dovolenou pro děti a mnozí rodiče s tím souhlasili. Děti tak podle Ukrajinské pravdy byly posílány „do zdravotních táborů nebo specializovaných škol v Rusku nebo na anektovaných územích“. Sirotky pak Rusové odváželi do internátních škol nebo zdravotnických zařízení v Rusku, ale také třeba na Krymu i jinde v anektovaných oblastech.
Poté, co se děti ocitly mimo domov a dosah svých rodičů, začali na ně Rusové vyvíjet nátlak v duchu Putinovy propagandy. „Vaši rodiče vás nepotřebují. Na Ukrajině nemáte budoucnost. Říkají, že tě Ukrajina opustila, učí tě nenávidět své rodiče, pak náš stát a pak milovat Rusko,“ zveřejnila Ukrajinská pravda svědectví Myroslava Charčenka, právníka projektu Save Ukraine, který pomáhá unesené děti vracet domů na Ukrajinu.
Podle svědectví samotných dětí byly například nuceny každé ráno poslouchat ruskou hymnu a musely u ní stát, nesměly hovořit o Ukrajině ani používat mateřský jazyk. Starším dětem pak vnucovali, že Ukrajinci jsou teroristé, kteří zabíjejí lidi. Pokud se některé z dětí proti tomuto „převychovávání“ ozvalo, následoval fyzický trest v podobě bití holemi. Za jakékoliv náznaky protestu pak následovalo umístění na samotce.
Podle Ukrajinské pravdy však mnoho dětí této soustavné propagandě podlehlo. „Někteří začali podporovat Ruskou federaci, nosit trička s písmenem Z a nechtěli se vrátit na Ukrajinu. Jiní i po návratu domů mluvili o tom, jak to v táboře bylo úžasné, protože byli dobře živeni a brali je na výlety po Krymu,“ píše deník. Logicky to vysvětluje tím, že to poslední, co si malé děti pamatovaly z Ukrajiny, byla zima, hlad a pocit nebezpečí.
„Proto se někteří nechtějí vrátit,“ zakončuje Ukrajinská pravda slovy Oksany Filipišinovové. Jenže jde podle ní o neskutečnou manipulaci. Rusové nejprve vtrhli na Ukrajinu, zabili jejich rodiče, vybombardovali domy, donutili je hladovět a mrznout, všechno jim vzali a pak se začali tvářit jako lidumilové, kteří je vlastně zachraňují.
