Volodymyr Zelenskyj a Vladimir Putin FOTO: KP Ukrajiny / Wikimedia Commons / FORUM 24
FOTO: KP Ukrajiny / Wikimedia Commons / FORUM 24
Už třetí rok v řadě se v Rusku koná přehlídka Dne vítězství za probíhající války na Ukrajině, ale žádná velká „Poběda“ není na obzoru. Kreml se snaží vykreslit situaci optimisticky. Jak poznamenal mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov: „Někdy přichází vítězství před Vítězstvím.“ Tím naznačuje, že Rusko už možná překročilo pomyslný střed války a oslabuje protivníka, i když Kyjev ještě není dobyt. „Je to jako vyhrát bitvu u Kurska, i když Berlín ještě není náš,“ komentuje to na Telegramu novinář Alexandr Baunov.
Jenže skutečná země-vítěz by měla být především zemí míru, konstatuje Baunov. V tom tkví klíčový problém letošního Dne vítězství. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odmítl návrh na třídenní příměří, čímž Rusku znemožnil prezentovat se jako mírová velmoc. „Zelenskyj jasně říká: Nedovolíme Putinovi, aby oslavoval Den vítězství, jako by vedl mírumilovný národ,“ píše Baunov. Tento krok nejspíš přímo neohrozí přehlídku na Rudém náměstí, ale může narušit letecký provoz či zkazit mediální obraz celé události.
Takový postoj Ukrajiny ale sotva přispěje k mírovějším náladám v Rusku. Naopak může posílit agresivní rétoriku, kterou Vladimir Putin shrnul během své návštěvy ponorky Archangelsk koncem března: „Nejen dotlačit, ale rozdrtit.“ Podle Baunova si Kyjev uvědomuje, že nálady ruské veřejnosti nejsou klíčové, protože ruská společnost nemá dostatečnou autonomii, aby ovlivnila politické rozhodnutí.
Na mezinárodní scéně však hrají roli jiní aktéři, především Donald Trump. Po uzavření dohody o zdrojích mezi Ukrajinou a USA si v Kyjevě myslí, že se jim podařilo přesvědčit americkou administrativu o své větší vyjednávací spolehlivosti a mírových úmyslech ve srovnání s Moskvou. „Trumpův jazyk vůči Putinovi se mění… naznačuje rostoucí frustraci,“ poznamenává Baunov. Návrh na krátké příměří nebyl ve Washingtonu přijat s nadšením, což dalo Ukrajině prostor odmítnout jej bez větších obav.
Příměří by navíc mohlo být vnímáno jako gesto vůči hostům ze zemí BRICS, jako jsou čínský prezident Si Ťin-pching nebo brazilský prezident Lula, kteří nejsou Trumpovi příliš sympatičtí. Bez příměří klesá pravděpodobnost, že by do Moskvy dorazil významný západní host, což by posílilo Putinovu pozici. „Pokud by se ale nějaký host přece jen rozhodl přijet, Ukrajina by pravděpodobně příměří rychle odsouhlasila,“ dodává Baunov. Ruská diplomacie tak má za úkol lákat významné osobnosti, ideálně s narativem „společně proti evropskému fašismu“, který má připomínat spojenectví z druhé světové války.
Dlouhodobější příměří zatím zůstává v rovině spekulací. Trump rozhoduje, jakým způsobem budou USA pokračovat ve své „mírové misi“ – od nových sankcí proti Rusku až po úplné stažení se z procesu. Dohoda o zdrojích mezitím uvolnila ruce americké administrativě. „Kyjev už některé ústupky udělal podpisem dohody, zatímco Moskva nepřistoupila na žádné – ani na symbolické opuštění nároků na neobsazená území,“ píše Baunov. Ruské požadavky, které zahrnují rozsáhlé územní a politické ústupky, působí na mezinárodní scéně jako nepřiměřené.
USA nyní tlačí na přímá jednání mezi Ruskem a Ukrajinou, která by mohla přinést hmatatelnější pauzu v bojích. V Kremlu se mezitím objevují drobné známky flexibility. „Už není podmínkou změna vlády v Kyjevě a jednání s tamní ‚nelegitimní‘ vládou jsou přípustná,“ uvádí Baunov. Tento postoj však skrývá riziko: dohody uzavřené s „nelegitimní“ vládou by Rusko mohlo později zpochybnit. Na druhou stranu Kreml tvrdí, že to on riskuje víc.
Putin stojí před dilematem: pokračovat ve vojenské ofenzívě a pokusit se získat více, nebo se spokojit s dosavadními zisky a vyměnit další ambice za zrušení sankcí. „Rozhodnutí zatím nepadlo,“ uzavírá Baunov. Den vítězství tak letos bude spíše připomínkou pokračujícího konfliktu než oslavou míru.
